Politika v době umělé inteligence #6: Chatbot pro „RAMS“ analýzu politických procesů
Politika v době umělé inteligence
Moderní technologie nacházejí uplatnění i v oblasti politiky, kde mohou významně přispět k transparentnosti a efektivnosti rozhodování.
Již 20.4.2013 jsem ve svém příspěvku „Změna Ústavy z pohledu použitelnosti pro občana“ na konferenci „Nezbytné změny ústavy aneb jak zvýšit svobodu lidí a omezit moc politiků“ v Pražském Autoklubu ČR uváděl:
„...před zavedením produktu do praxe přímo požadují jeho „Stanovení a prokázání bezporuchovosti, pohotovosti, udržovatelnosti a bezpečnosti“, tzv. RAMS čili anglická zkratka pro Reliability, Availability, Maintainability and Safety, tzn. bezporuchovost, pohotovost, udržovatelnost a bezpečnost, jako např. dle ČSN EN 50126, která mj. vyžaduje definování:
- všech možných nebezpečí v systému při všech způsobech použití;
- charakteristiky každého nebezpečí, pokud jde o závažnost následků;
- pravděpodobnost výskytu každého druhu poruch systému souvisejících s bezpečností.
Splnění těchto a podobných podmínek by tedy mělo platit i pro zákonodárce při předkládání návrhů znění zákonů, navzdory tomu, jak odlišná je jejich současná praxe i představy většiny lidí o jejích možnostech a potenciálu vyplývajícího z dosavadní historické zkušenosti...“
Jedním z inovativních nástrojů v době umělé inteligence tak může být chatbot, který dokáže analyzovat politické procesy a rozhodnutí z hlediska uváděného konceptu RAMS, zaměřující se na prověřování důvěryhodnosti politických strategií a jejich dlouhodobou udržitelnost. Může hodnotit dostupnost politických řešení pro občany a schopnost institucí reagovat na jejich potřeby. Může analyzovat možnosti dlouhodobé správy a adaptace politických opatření na měnící se podmínky. Může zohlednit dopady politických rozhodnutí na bezpečnost občanů a celkové společenské klima. Dále by mohl analyzovat legislativní návrhy (z hlediska jejich dlouhodobé udržitelnosti a implementačních rizik), identifikovat slabá místa (v politických procesech, například rizika spojená s nedostatečnou komunikací mezi institucemi), navrhovat alternativy (které lépe odpovídají principům spolehlivosti, dostupnosti a bezpečnosti).
Nasazení takového chatbota by mohlo přinést lepší transparentnost (občané i politici získají přehled o silných a slabých stránkách projednávaných návrhů), efektivnější rozhodování (chatbot by poskytoval rychlou a objektivní analýzu, která šetří čas a podporuje kvalitní rozhodnutí), snížení rizik (díky prediktivní analýze by dokázal upozornit na možné problémy dříve, než se projeví).
Takový chatbot by nebyl nástrojem, který by nahrazoval lidské rozhodování, ale spíše by doplňoval schopnosti politiků a institucí. Šlo by o krok směrem k modernímu politickému prostředí, kde technologie podporují efektivitu, důvěru a bezpečnost. V době, kdy je důraz kladen na transparentnost a odpovědnost, může umělá inteligence založená na metodice RAMS přispět k efektivnější politice a spokojenějším občanům. A kdo ví – možná jednoho dne budeme chatbotům vděčit za stabilnější a spolehlivější vládní a správní systémy.
Čtěte na podobné téma:
Politika v době umělé inteligence #1: „Senát zesnulých osobností“ udržitelné společnosti
Politika v době umělé inteligence #2: „Česká identita“ skrze synergii „českých prezidentů“
Politika v době umělé inteligence #3: Koncipování „paralelní kyber-polis“
Politika v době umělé inteligence #4: Spor mezi „Winampisty“ a „Spotifyány“?
Politika v době umělé inteligence #5: Politická soutěž (ne)stranických chatbotů?