Posel demokracie
Gamifikace občanství a politiky
Vítejte ve čtvrtém dílu série o "gamifikaci občanství a politiky", kde zkoumáme, jak herní principy mohou inspirovat k aktivnímu občanství.
V tomto díle se podíváme na "Posla demokracie", příběhovou hru inspirovanou kultovním českým titulem Posel smrti (2003). Zatímco v originále hráči rozkrývali temná tajemství rodu Gordonů, zde se vydávají na mysteriózní pátrání po zmizelých demokratických hodnotách. Hlavním hrdinou je skeptický nevolič, který nevěří, že jeho hlas nebo činy mohou něco změnit. Přesto se ocitá v sérii událostí, jež ho postupně konfrontují s příčinami eroze demokracie. Jak se jeho vyšetřování prohlubuje, zjišťuje, že viník není jen někdo v pozadí – je to i on sám.
Hra začíná v ponuré, šedivé verzi města, kde na první pohled nic zásadního nechybí, ale ve vzduchu je cosi znepokojivého. Vše je… prázdné. Informační tabule, kdysi zaplněné volebními letáky, jsou stržené. Lidé nemluví o politice – nebo spíš nechtějí mluvit. Noviny už nepíšou o důležitých událostech, ale jen o banalitách. Náš hlavní hrdina, muž či žena v pokročilé apatii, dostává tajemný dopis s jediným slovem: „Hledej.“
Tak začíná jeho cesta. Kdo nebo co zmizelo? Jak se brzy ukáže, nejde o nic menšího než samotné demokratické hodnoty – jako by se z reality vytratily. Hráč se postupně noří do příběhu a zjišťuje, jaké faktory vedou k erozi demokracie. Každý odhalený fragment příběhu představuje jednu hrozbu pro demokratické principy - politická apatie (hrdina opakovaně naráží na lidi, kteří nevěří, že by mohli něco změnit), korupce a skryté mocenské hry (některé instituce jsou pod vlivem neviditelných sil, které ovlivňují směřování společnosti) či omezení svobody slova (postupně se ukazuje, že lidé se bojí mluvit pravdu. Proč? A kdo za tím stojí?)
Hráč se může rozhodnout, jak bude postupovat: pasivně pozorovat (což vede k temnějším koncům) nebo aktivně jednat. Každé rozhodnutí ovlivňuje příběh. Když například hráč šíří neověřené informace, může později zjistit, že tím napomohl dezinformačním skupinám. Dialogové stromy umožňují různé přístupy – bude hráč jen skepticky přihlížet, nebo se pustí do argumentace s ostatními?
Co znamená být občanem? Jedním z nejzásadnějších prvků hry je postupná transformace hlavního hrdiny. Z člověka, který považuje politiku za „zbytečnou“, se stává někdo, kdo chápe, že demokracie není garantovaná – musí být neustále udržována a bráněna. Hra se ptá: Může být občan nevinný, když svou apatií přispívá k pádu demokracie? Jaký je vztah mezi pravdou, veřejným míněním a manipulací? Je účast na volbách jediným způsobem, jak ovlivnit svět? Nebo je to jen minimum? Jak to dopadne, záleží na hráči. Možnosti zahrnují:
Pád do úplné apatie – hráč se vzdá a nechá věci být. Totalitní temnota vítězí.
Odhalení pravdy, ale nečinnost – hrdina pochopí, co se děje, ale rozhodne se, že „stejně nic nezmění“. Demokracie přežívá, ale v oslabené podobě.
Aktivní změna – hráč dokáže mobilizovat lidi kolem sebe a znovu obnovit hodnoty demokracie. Je to boj, ale existuje naděje.
"Posel demokracie" ukazuje, že hry mohou být mocným nástrojem pro občanské vzdělávání. Namísto pasivního přijímání informací hráče nutí přemýšlet a jednat, což je klíčové i v reálném životě. Možná nejdůležitější zpráva hry je tato: Demokracie neumírá výstřelem. Umírá mlčením. A co vy? Hledali byste pravdu, nebo byste jen přihlíželi?
Čtěte na podobné téma: