Pravda vs. postmodernismus a postmoderní feminismus

Představme si situaci, kdy jdeme večer lesem. Hledíme si svého a najednou z křoví vyběhne neznámý chlap. Bělma očí má zarudlá prokvenými kapilárami, obočí zamračená, nosní nozdry roztáhlé, chřípí stažené, psí špičáky odhalené. Vyběhne z křoví a jakmile nás spatří, s upřeným výrazem a rozhodným krokem se vydá naším směrem. Levou ruku má sevřenou v pěst, v zakrvácené pravé ruce drží lovecký nůž. Jak zareagujeme?

Naše reakce bude odpovídat tomu, jak interpretujeme jeho úmysly na základě vstupních dat, na základě toho, jak se nevědomě rozhodneme situaci vnímat (vnímání není proces vědomý, není možné jej svojí vůlí zapnout, vypnout, změnit). Je tu nějaký děj, něco se materiálně ve vesmíru děje (chlap s nožem se k nám blíží) a naše mysl tento děj nějak interpretuje. A zde se dostáváme k tomu, co říkají postmodernisté. Podle postmodernismu je počet možných interpretací skutečnosti neomezený a objektivní skutečnost (pravda) neexistuje. Každý z nás má právo vnímat děj po svém, subjektivně. A postmodernisté mají pravdu - každou jednu skutečnost, každý jeden děj, každý jeden fenomén je možné interpretovat a vnímat neomezeným počtem způsobů. Je omezeným pouze počtem vnímajících entit (lidí, zvířat či jíných forem života, které mají schopnost vnímat).

V dané situaci si člověk A situaci může interpretovat:

"Tento chlapík právě ulovil a rozporcoval nějaké zvíře a jde ke mně, protože se mnou chce mluvit"

Člověk B si třeba řekne:

"Tento chlapík je rozrušený a zraněný. Potřebuje pomoc a jde za mnou o tuto pomoc požádat."

Člověk C si řekne:

"To je ale přátelský člověk. Jde za mnou si poklábosit."

Člověk D si řekne:

"To je nebezpečný vrah, právě někoho v křoví zavraždil a jde za mnou, aby mě zabil, neboť jsem svěděk"

A podle postmodernistů bych tu mohl rozepsat mnoho a mnoho jiných možných interpretací tohoto jednoho děje. Člověk E, F, G, H....až do maximálního počtu lidí žijících na planetě. Každý z nás jsme jedineční, každý z nás máme právo vnímat daný děj unikátně a po svém.

A teď se dostáváme k problému s postmodernismem. Která z těchto interpretací děje, je správná a hodna naší reakce? Pokud neexistuje objektivní pravda, pokud existuje pouze subjektivní vnímání uvnitř naší mysli, jak je možné říct, která interpretace je správnější a která je méně správná? Skoro bychom mohli říct, že každé subjektivní vnímání každého vnímajícího člověka je rovnocenně správné a rovnocenně nesprávné. Jenže pokud nejsme schopni rozpoznat, které vnímání, která intepretace skutečnosti, je ta správná a která špatná, jak se můžeme rozhodnout k akci? Jak můžeme jednat? Nevědět, co je správná intepretace, co je objektivní skutečnost (na materiální úrovni za hranicí našeho vnímání - děj se dějící, avšak neinterpretovaný žádnou myslí) nás uvrhuje do nerozhodnosti a k nečinnosti.

A do tohoto problému přichází intelektuál Jordan Peterson a velmi hezky vysvětluje, že sice je pravdou, že je možné interpretovat jednu skutečnost nekonečným způsobem vnímání (v tom postmodernistům dává za pravdu), ale že není pravdou, že každý z oněch způsobů vnímání je stejně nehodnotný. Vyšší, nižší či žádnou hodnotnost každého způsobu vnímání je možné zjistit podle toho, zda hodnocený způsob vnímání a interpretace skutečnosti podporuje schopnost přežití vnímajícího člověka.

V daném příkladu si pojďme definovat, že úmysly onoho chlapíka s nožem jsou skutečně vražedné. Objektivní pravda a skutečnost je ta, že právě někoho nožem zavraždil a teď se rozhodným krokem vydal za námi zavraždit i nás, aby se zbavil svědka. Což povede k tomu, že Člověk A, B a C nepřežijí. Přestanou existovat. Přestanou vnímat. Budou jako svědci zavražděni a umřou. Pouze Člověk D bude vnímat situaci správně a bude-li jednat útěkem či útokem, zvýší si v takové situaci šanci na svoje přežití.

A přesně k tomuto účelu máme evolucí vyvinutu schopnost vnímat. Abychom alespoň detekovali hrozbu pro naše přežití. Vnímání tedy představuje funkci podporující život. Organismy vybavené nedostačujícím způsobem vnímání, které je včas nevaruje před existenciální hrozbou, byly zabity a přestaly se evolucí vyvíjet. Takto krutě či moudře Matka Příroda zachází se selháním organismu správně vnímat, správně vyhodnotit hrozbu, správně jednat. Prostě tyto organismy zabije.

Jenže postmodernisté si uvědomili, že když naučí lidskou kulturu (přivyknou lidi nové kulturní normě) nevěřit na objektivní skutečnost a tedy nehledat objektivní pravdu, je možné později učinit útok na jakýkoli příběh, jakýkoli popis objektivní skutečnosti, jakýkoli étos doby.

Například - pokud věříme v evoluci, věříme v příběh o původu člověka. Ale řekněme, že tento příběh je v kolizi s pokusy sociálních inženýrů vyšlechtit člověka mimo zákony evoluce. Řekněme, že se někteří lidé mezi námi rozhodli vyprávět lidstvu příběh jiný, aby na základě tohoto příběhu změnili způsob chování lidí. Namísto příběhu o evoluci můžeme například říct, že člověk pochází od mimozemšťanů. Umíme si představit kulturu a jak by se v ní lidé chovali, kdyby se tento nový příběh (třeba ani nezaložený na materiálních důkazech) prosadil do univerzit, středních a základních škol, kdyby tento nový příběh nám začali říkat všichni novináři, kdyby se o něm psalo v časopisech, kdybychom o něm slyšeli ve všech filmech a seriálech? Kdyby se zkrátka "vědělo" (tak, jako se "vědělo", že se Slunce točí kolem Země), že člověk pochází od mimozemšťanů a nikoli evolučně? Jak by svět, věřící tomuto novému příběhu o původu lidstva, asi vypadal? Jaké zákony bychom měli? Jak bychom chránili lidský život? Jak bychom si lidského života vážili? Ale hlavně, pokud uvěříme sociálním inženýrům vyprávějící nám nějaký (ne nutně pravdivý, neboť postmodernisté v objektivní pravdu nevěří) příběh, na základě kterého je možné ovládat celou lidskou kulturu, každého člověka v ní, je možné říct, že nás ovládají lidé a nikoli příroda?

Takovým velkým příběhem může například být příběh o útisku žen muži. Je to pravdivý příběh vycházející z objektivní skutečnosti anebo je to příběh záměrně vymyšlený, zkreslený, některá fakta záměrně vynechána? Vymyšlený proto, aby bylo možné přimět ženy k revoluci proti mužům? Vymyšlený proto, aby se feministky mohly stát autoritami přes vztahy mezi muži a ženami a tím získat politickou moc nad všemi muži a ženami, jejich reprodukcí, jejich sexuálním chováním a tím sekundárně nad osudem života a celého lidstva? Jaká to jen moc! Člověk je pánem člověka! A proto je nutné znovu objevit víru v moc Vyšší. A proto feministky a jiní sociální inženýři nenávidí křesťany, nenávidí náboženství. Kdo klečí jen před Bohem, před objektivní pravdou, před zákony vesmíru, před fyzikálními zákony, neklečí před člověkem!

Děkuji za přečtení a děkuji echo24.cz za platformu.

Michal Kučera

autor je antifeminista

P.S. Vládnete-li angličtinou, rád bych Vás pozval na povídání Jordana Petersona na téma postmodernismus vs. pravda v jeho originální, a mnohem lepší verzi, než je ta moje.

P.S.S. Jméno Jordan Peterson se mnohokrát objevilo mezi jmény hostů navrhovaných diváky pořadu Hydepark na ČT. A pokud jste tohoto Galilea Galilei naší doby na obrazovce ČT neviděli, je to dostačující důkaz k tomu, aby koncesionář věděl, jak to s hledáním objektivní pravdy ČT zamýšlí.