Proč lidé dobrovolně podporují ideologie?

Její výrok mě poněkud rozlítil, neboť pan ředitel je vyhlášený multikulturalista. Kdyby přišel na svět vybaven ženským pohlavím, určitě by dobrovolně chodil v hidžábu a každou sobotu by bouchal hlavou o koberec jako muslimští hosté v Hiltonu. Nic proti tomu, ale zatím se ani našim vyspělým západním sousedům nepodařilo vymyslet recept na jejich úspěšnou integraci.

Pan ředitel tyto své postoje otevřeně sdílí a pravidelně vyzývá společnost k větší vzájemné toleranci, což lze považovat za ušlechtilé. Musela jsem se ho proto před ukrajinskou maminkou zastat s tím, že on má rád Ukrajince, což mi jeho bývalá zaměstnankyně, u rozhovoru přítomná, také potvrdila. Nicméně zatím neztratil zbytek zdravého rozumu a na studia zjevně vybírá kandidáty podle prospěchu a výsledků přijímacích zkoušek.

Uvažovala jsem nad tím, co muže téměř důchodového věku, jenž téměř půlku svého života strávil v socialismu, vede k tomu podporovat moderní názorové trendy, protože nevěřím tomu, že by s nimi absolutně vnitřně souzněl.

Konečně jsem na to kápla. Ono je to pro lidi jeho typu jednoduše výhodné. Historie se pořád opakuje, jenom si tu paralelu někdy neuvědomujeme.

Dnes většina společnosti nadává na nesmyslnost socialistického režimu a jeho ekonomickou nefunkčnost, přitom tenkrát tolik občanů dobrovolně běhalo s transparenty po ulicích, plamenně bouřilo na schůzích a o víkendech brigádničilo. Většina rodičů mých spolužáků s režimem kolaborovala. A proč? Protože díky tomu pak mohli odjet na zahraniční dovolenou, ulovit zajímavou nemovitost, nebo si přijít k vedlejším příjmům a z nich si postavit haciendu a koupit auto. Základ úspěchu tkvěl v tom, že se onen správný soudružský postoj musel všude hlasitě říkat.

V současnosti to bohužel funguje naprosto stejně. Navíc je k dispozici mnoho dalších kanálů, jimiž lze ostatní přesvědčovat o té jediné pravdě, jež plyne s hlavním názorovým proudem.

Nesejde na tom, jestli ty z opačného břehu nazveme protistátními živly, dezoláty nebo sviněmi jako náš vrchní cenzor Foltýn. Ten princip je pořád rovnocenně obludný - Protestuješ? Přijdeš o práci a ještě tě veřejně pošpiníme. Kýváš souhlasně hlavou, propaguješ naši ideologii? Těš se na odměny!

Tudíž zmíněný pan ředitel se díky svým uvědomělým prohlášením jistě nemusí strachovat o budoucnost. Má to u vrchnosti dobře umetené a podobně tak umetají tisíce dalších.

Do hlavy jim nevidíme. Nemůžeme proto vědět, jestli za dalších dvacet let nebudou tvrdit, že se jim to ve skutečnosti taky nelíbilo a že s tím režimem vlastně vnitřně nesouhlasili. Jen ty jejich baráky a desítky chudáků, jimž ublížili, zůstanou mezi námi jako němí svědci.