Sebevražedný Pečinka

Bohumil Pečinka nebyl v roce 68 stár ani jeden rok, a proto nemohl odmítat ruskou okupaci. V roce 1989 si stihnul jen vyzkoušet „revoltu“ proti již zhroucenému režimu v bezpečí masových demonstrací. Tento komplex si pravděpodobně dodnes kompenzuje tzv. zastydlým antikomunismem. To je, když proti komunistům bojujete v době, kdy už vám za to nejen nehrozí vězení, ale dokonce vás za to vláda chválí.

Vždycky mě bavilo přihlížet, jak moji přátelé z nedisidentských rodin bušili dávno po revoluci pěstí do stolu a nadávali těm zatraceným komunistům. V dalších volbách pak tito přátelé většinou volili Zelené nebo Piráty, zatímco ti, co si svůj příklon k neomarxismu uvědomovali, volili Danuši Nerudovou.

Pečinkova propagace „ruské Charty“

Navzdory svému opožděnému antikomunismu Bohumil Pečinka však toleruje, obhajuje a dokonce sám používá praktiky sovětské propagandy, čímž z pravděpodobných policejních provokatérů Ladislava Vrábela a Jiřího Havla dělá prakticky jakousi pokřivenou „ruskou“ parodii na Chartu.

Nazývání názorové opozice ztroskotanci, samozvanci a propagandisty nepřátelského režimu je klišé, jemuž by se měl každý rozumný autor vyhnout obloukem, neboť ty, které takto v postkomunistické společnosti označujeme, automaticky vyvyšujeme nad sebe. Rozumný čtenář pamatující styl dehonestačních kampaní z dílny StB nemůže uvěřit, že by taková neschopnost mohla být autentická, a ptá se: Není to záměr?

Nebýt Pečinkovy rétoriky, patrně převzaté z dílny vládního influencera Foltýna, dávno bychom zapomněli na trapné momenty Jindřicha Rajchla v roli mesiáše a pouze bychom si ponechali dobrý pocit z toho, že jsme stáli na správné straně historie, když Facebook mazal na příkaz Evropské komise a Bidenovy administrativy varování British Medical Journal týkající se závažných pochybení při klinických studiích vakcín.

Takto jsme ale bohužel nuceni bezmocně přihlížet ohňostroji úpadku a marnosti, když jeden z předních novinářů jinak rozumného týdeníku snižuje sám sebe i celou redakci stylem a slovníkem převzatým z let sedmdesátých. Proč?

Přestaňte propagovat Putina

Neschopnost vládního propagandisty Foltýna střílí do vlastních řad, když orwellowskou rétorikou znechucuje část společnosti natolik, že se tato cílová skupina chytá za hlavu a začíná přemýšlet, jestli by ten Babiš nebyl u příštích voleb náhodou o něco lepší.

Kampaň nastavená tak špatně, že nemůže přesvědčit nikoho nad rámec již dávno oslovené cílové skupiny, se tak nejen míjí účinkem, ale dokonce ještě víc radikalizuje doposud umírněnou skupinu občanů, kteří zatím Rusku otevřeně nestranili.

A tak zatímco někteří lidé strávili dva roky skutečně racionálním přesvědčováním této cílové skupiny, že v Rusku to není lepší a že Rusko opravdu není poslední záchranou před „zhoubnou liberální demokracií“, vedle toho, jako v absurdním dramatu, největší reklamu Putinovi dělá za naše peníze Otakar Foltýn.

Přestaňte urážet lidi

Slovo dezolát by mělo být připsáno na seznam urážek, které vykřikujeme po sedmi pivech v hospodě, pokud chceme opravdu ihned dostat pár facek. Je to jednak urážka vzácné schopnosti myslet samostatně, která byla tak klíčová v té skutečné Chartě, je to urážka odvahy bránit lidská práva a svobody v době, kdy jsou prokazatelně atakovány vládami po celém světě, a je to urážka statečnosti říkat nahlas svůj jiný názor, přestože ho současně se mnou shodou okolností nebo dokonce záměrně a příhodně hlásá i někdo jiný, společensky nepřijatelný.

Navzdory pokusům dehonestovat lidi, kteří stále ctí voltairovské pojetí svobody slova, označováním je za ruské kolaboranty, a navzdory nasazování placených provokatérů, kteří následně pózují na demonstracích před fotografy, se značná část české veřejnosti dnes zastává konzervativního přístupu ke svobodě ve smyslu amerického Prvního dodatku. Každý by měl mít možnost se svobodně společensky znemožnit sám například tím, že na svém serveru píše proruské nesmysly.

Omezováním svobody tisku skutečné konspirační teorie ani ruská propaganda nezmizí a nepohodlné pravdy se budou šířit na internetovém samizdatu rychlostí blesku. Urážením lidí se problém neřeší, ale prohlubuje, a každým prohřeškem proti pravdě napadá vláda rovnováhu a smír ve společnosti, čímž současně rovnou sama páchá sebevraždu. A moudrý občan se ptá: Proč?