Siouxové, spamy a blokování českých mailů

Stalo se ještě v době předcovidové. Přijeli jsme do rezervace Pine Ridge kmene Oglalů, nadkmene Lakotů, národa Siouxů. Název Sioux někdy bývá považován za nekorektní. Vznikl, když nepřátelský kmen vymyslel pro Lakoty, Dakoty a Nakoty souhrnnou nadávku ve smyslu „hadi“. A už jim to zůstalo.

Siouxové, supermarket a spící náčelník

Jedovatí, nebo mrštní jako hadi? To už se nedozvíme, ale vzhledem k nepřátelství asi to první. Člověk, ač politické korektnosti neholduje, nemusí bližní své urážet, pokud se jim to nelíbí. Jenže jim se to asi líbí: supermarket, kde nakupují (nejen) něco na zub, se jmenuje Sioux Nation Shopping Center.

Kdybych byl Sioux, klidně bych to používal taky a myslel bych si, že jsem mrštný jako had. A kdybych byl z podkmene Lakotů, nechtěl bych spíš vědět, co to znamená v čestině. V tom exotickém jazyce, který má s lakotštinou společná písmena č, š, ž. Uprostřed Ameriky! Posuďte sami, jak se háčky v lakotštině mají čile k světu, třeba v této staré modlitbě k Velikému Duchu:

Tunkašíla, Wakȟáŋ Tȟáŋka, heya hoye wayelo, Tunkašíla, Wakȟáŋ Tȟáŋka, heya hoye wayelo. Tunkašíla, omakiyayo makakiželo.

Dědečku, Veliký Duchu, hlas (k Tobě) posílám, Dědečku, Veliký Duchu, hlas (k Tobě) posílám, Dědečku, pomoz mi, protože trpím.

Autem kousek od Siouxského nákupního centra je muzeum a na kopečku pak hřbitov, kde spí svůj věčný spánek slavný náčelník Rudý Oblak / Maȟpíya Lúta s honosným hrobem. Vedle manželka s hrobem dřevěným (diskriminace?). Oba však dostávají hodně květin, barevných kamínku a talismanů. Někteří členové kmene Oglalů mají úplně skromné hrobečky malé a dřevěné, zatímco jiní kamenné. Někteří z nich se pyšní funkcemi v armádě Spojených států a jiní mají zase krásná příjmení: Třeba Marta Stojící Medvěd, s hrdým přídomkem Matka.

V hotelu Prérijní vítr vedle kasina

Po ubytování na pěkném pokoji jsme zjistili jednu příjemnost a jednu nepříjemnost. Dobře funguje wifi. Je zde však pro většinu hostů nepatrný, pro mne velký problém. Nemohu se dostat do své e-mailové schránky. Zkouším to několikrát, ale nejde to, je opravdu zablokováno. Jiné stránky fungují. To se musí nutně vyřešit, potřebuji pracovat, než půjdeme ven mezi kmen. Jdu na recepci.

„Prosím vás, já mám jeden velký problém. Wifi sice funguje výborně, ale máte nějakou blokaci pro stránky, kde mám e-mail. Nutně se tam potřebuji dostat, abych mohl pracovat.“

Lakotská paní na recepci si ví rady: „Nějak to určitě vyřešíme. Zavolám odborníkovi, který má naši síť na starosti.“

Pán z Anglie

Zvedla telefon a za chvíli ji slyším: „Je tady jeden host, nějaký pán z Anglie, má problém s e-mailem, já Vám ho dám k telefonu.“ A podala mi přes pult telefon se slovy: „Můžete mu prosím říct sám, jaký problém máte?“

„Ano, děkuji.“ Moje vnitřní já se muselo usmívat označení za pána z Anglie. Čili angličtina za 1, americký přízvuk za 2, trochu mezi britskou a americkou angličtinou. No dobře. Anebo si paní pamatovala, že před hodinou držela v ruce jiný než americký pas. Zkrátka nějaký evropský wašíču (lakotsky běloch i angličtina, pravděpodobně odvozeno od „ten, který krade tuk“).

Beru si telefon: „Dobrý den, dnes jsme přijeli do hotelu Prérijní vítr a když jsem se chtěl přihlásit do svého e-mailu, hlásí mi to zablokovaný server. Mám e-mailovou schránku na českém serveru centrum.cz, v Evropě“, říkám pánovi na druhém konci drátu.

Rozvážná mluva náčelníků nebo alkohol?

„Dobrý den, rozumím a vím, čím to je,“ říká pán pomalou rozvážnou angličtinou, která je typická pro některé Lakoty (pouze pro muže), jak jsem si stačil všimnout. Mluví pomalu, protože buď přemýšlí v lakotštině (nepravděpodobné), nebo je to v genech (rozvážná mluva náčelníků při poradách – jako ve filmu Tanec s vlky - Šunkmanitu thaŋka ob wači) nebo – ale to je jen domněnka – na některé mozky mohl v průběhu života působit alkohol, který snášejí hůř než wašíču a zřejmě z genetických důvodů podobně špatně jako třeba Japonci. Ne nadarmo je alkohol v rezervaci přísně zakázaný. Stačí přistihnout vás s flaškou v hotelu a letíte, host nehost. I kdyby byla prázdná. Kmenová rada je v tomto přísná.

Pán na drátě, lakotský ajťák, pokračuje svým rozvážným pomalým tempem: „My totiž blokujeme některé servery, třeba ve východní Evropě. Můžete mi vyspellovat jednotlivá písmenka toho webu? Já ho pro Vás na dva dny odblokuji.“ (No dovolte, jsme Evropa střední, neříkám nahlas, jsa šťasten, že pošta bude fungovat. Proč na dva dny, nechápu, ale neptám se.)

Český Angličan a greenhorn k tomu

„Dobře, spelluji: C jako center, E jako Elisabeth, N jako nos, T jako Texas, R jako Robert, U jako USA, M jako Minnesota, DOT (tečka), CZ (sí zed)." To ho trochu překvapilo, vždyť – co čert nechtěl – já jsem to Z vyspelloval snad pod vlivem označení za Angličana britsky, Američané říkají písmenu Z zí). Zarazil se a po chvílí říká „Zí?" V tu chvíli mi to došlo – haha, tak to jsem fakt Angličan.

„Yes, yes, sorry, zee“, řekl jsem jako už teď ale opravdu nefalšovaný greenhorn z Anglie. „Ještě jednou tedy: Sí í en tí ár jú em dot sí zí. Potřebuji tento server co nejdříve odblokovat, protože bez e-mailů nemůžu pracovat, díky předem za pomoc!“

„All right, odblokujeme to tady myslím do hodiny. Je to vše?“

„Ano, ještě jednou děkuji a hezký zbytek dne,“ loučím se s oglalským ajťákem.

„Ozvu se ještě, abych ověřil, že vám to funguje. Nashle.“ Za půl hodiny zavolal na pokoj, už to fungovalo, jak má.

Spadl mi kámen (lakotsky íŋyaŋ) ze srdce (lakotsky čhaŋté). N s tím háčkem dole se čte jako naše oslabené N např. ve slově maminka. Před příjezdem jsem se jejich jazyk učil, tak jako před každou cestou – je to takové zvláštní hobby, naučit se aspoň trošku z každého, i zcela exotického jazyka, o který třeba jen na cestách zavadím. Nahlédnout do duše národa. Ale nepotřeboval jsem tyto znalosti, protože tady skoro všichni mluví wašíču (anglicky). I mezi sebou.

Neprocházející maily do USA

Jsme zase doma v ČR o čtyři roky starší a problém se stupňuje. Nebyla to specialita lakotské rezervace, opravdu v USA často blokují naše freemaily podle podivných pravidel.

Protože pamatuji doby začátků e-mailu (měl jsem ho v ČR mezi prvními, když ještě většina lidí netušila, co to je), s nostalgií vzpomínám na doby, kdy všechno fungovalo, jak má. Tak třeba e-mail dorazil téměř vždy a když výjimečně nedorazil, přišel okamžitě odesílateli zpátky např. s poznámkou „schránka je plná“. Byla jistota, že mail prošel nebo jistota (hned), že neprošel. Spamu bylo méně, dal se blokovat, ale vracel se zpátky. Hned. Proč to tak nemůže fungovat dodnes? To je obrovská záhada, ale věci (nejen) okolo počítačů fungují nějak hůř než dřív. Nejspíš to bude množstvím regulací, v nichž se už nikdo nevyzná. V mailech je to však jen v korespondenci do USA (nikoliv z USA), v rámci Evropy toto není. Máme zase jiné perly, jako nedostupnost webů nesplňujících euroregulace. Nechci být takto „chráněn", musím? Pokud musím, je to ještě svoboda? Pokud jsem o tom ani nehlasoval, je to ještě demokracie?

Jistota v troskách

Dnes je jistota doručení/nedoručení do USA téměř v troskách. S jednou americkou překladatelskou agenturou používáme raději maily dva současně, zkoušeli to řešit a od poskytovatele se dozvěděli, že blokují servery, odkud chodí spamy, ale neblokují jen adresy spamující, blokují všechno. Neblokují všechno stále, dělají to jen na určitou dobu, ve vlnách. Jestli to někdo chápe, má asi větší hlavu. A třeba mi to vysvětlí. Trvám na tomhle: v normálním světě, pokud nedoručím, pošlu hned zpět. Ne až za tři dny. Je těžké to zařídit?

S druhou americkou agenturou to došlo tak daleko, že jsem musel začít používat gmail. A co čert nechtěl, z centrum.cz mi nikdy žádné spamy nechodí, zato z gmailu ano. Že by to měli v USA naopak, nebo je to jen prachsprostý boj freemailových serverů a snaha dotlačit všechny k těm velkým? Nevím. Kéž by se nedoručený mail vrátil vždy hned, jako tomu bylo v devadesátkách a nulkách!

Některé spamy jsou vtipné

Nejlepší spamy jsou ty, které neprojdou (a vrátí se odesílateli). Hned po nich jsou ty, kde se zasmějete. Třeba tzv. nigerijské dopisy (ne nutně z Nigérie), kde vám píše třeba Kaddáfího dcera Ajša s tím, že potřebuje převést do Evropy miliony a vybrala si zrovna vás, půlku peněz vám nechá, jen je třeba předem uhradit poplatky bance, tedy poslat jí třeba tři stovky dolarů na ty poplatky. Na to už asi nikdo neskočí, že? Proto jich ubylo.

Jeden spam mi přišel maďarsky, v předmětu „2. probálkozás karelmachala számára“. Takže už „druhý pokus“ a čeká prý na mě iPhone 14. Někdo si myslí, že na to skočím, když to zkusí maďarsky?

Koncem roku mi chodil zvláštní spam z gmailu. Překoná všechny bariéry proti spamu a přistane ve schránce: začíná to Estimadi karelmachala, máte u nás balík, je však třeba splnit několik podmiminek. Umí to poločesky a přece tomu někdo věnuje práci, chápete to?

A ten vůbec nejlepší spam je jakoby od „Policie České republiky“ z adresy brigadedeprotectiondeminuers@gmail.com a ten má na mne spis „Je nutná vaše naléhavá odpověď!: - Policejní spis 331-1CS“ a hned pod tím příloha Policejní soud (331).jpg. Samozřejmě neotevírám, nejsem padlý na hlavu. Policejní soudy (zatím) nemáme a policie by mě nekontaktovala mailem. Jenže když to dělají, asi jim na to fakt někdo musí skočit?

A to je vše z Ameriky od indiánů, spamovacích pokusů, z tzv. policejního dopisu a dnes i ode mne. Přeju vám krásný únor bez spamů a nedoručených mailů!

KAREL MACHALA

P. S. V textu je částečně využit můj cestopis Mezi indiány, dinosaury a mrakodrapy. 4444 mil putování digitálních nomádů Amerikou.