Soud: Univerzita může odmítnout studenta z Ukrajiny, když neumí česky

Česká univerzita si pro studium v českém programu stanovila poměrně logickou podmínku - studenti musí aspoň trochu umět česky. Podle podmínek pro přijetí ke studiu pro akademický rok 2023/2024 platilo, že bylo nezbytné jazykovou způsobilost prokázat certifikovanou zkouškou z češtiny pro cizince minimálně na úrovni B2 nebo jinou formou, která byla postavena na roveň této certifikované zkoušce. Naše vzděláníchtivá studentka ale škole poslala jen "Osvědčení o absolvování intenzivního kurzu jazyka českého", které uvedené požadavky nesplňovalo.

U soudu se to pak snažila hrát na diskriminační notu (přičemž diskriminace měla, pokud jsem to pochopila, spočívat hlavně v tom, že univerzita uznávala zkoušky jen od některých certifikovaných institucí a ne od té, kterou si vybrala ona dáma k získání osvědčení), ale z rozsudku NSS plyne, že jí to krajský soud nezbaštil: "K diskriminačnímu charakteru sporné podmínky krajský soud podotkl, že žalobkyně neuvedla nic, co by jí bránilo, aby v jí zvolené instituci – Pražském vzdělávacím středisku složila státní jazykovou zkoušku základní z českého jazyka. Intenzivní kurz českého jazyka, který absolvovala a v němž složila závěrečnou zkoušku, podmínky formulované fakultou nenaplnil. Krajský soud uvedl, že vysoká škola může mít, resp. zcela jistě má, oprávněný zájem na tom aby studenti programů vyučovaných v českém jazyce měli takové jazykové znalosti, aby již v počátku studia bylo zřejmé, že nevznikne jazyková bariéra v komunikaci mezi studentem a školou."

Srdce neměli ani soudci z NSS, když Ukrajince řekli: "S podmínkami pro přijetí ke studiu se stěžovatelka mohla včas seznámit a nic jí (objektivně) nebránilo dostát stanoveným požadavkům... K polemice stěžovatelky, že nebylo opodstatněné trvat pouze na těchto způsobech doložení jazykové způsobilosti, Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem podotýká, že stanovení podmínek přijetí ke studiu patří do samosprávné působnosti vysokých škol."

NSS ještě dodal: "Krajský soud ovšem správně konstatoval, že v posuzované věci přijímací podmínky přistupovaly ke všem cizincům neutrálně a nevytvářely mezi osobami bez rodilé znalosti českého jazyka, zvláštní rozdíl... Stěžovatelka měla široké spektrum možností, jak vykonat a následně prokázat jazykovou způsobilost, předložila však osvědčení, které nebylo dokladem o jazykové způsobilosti dle podmínek pro přijetí ke studiu. Tyto podmínky pro prokázání jazykové způsobilosti nepovažuje s ohledem na jejich šíři Nejvyšší správní soud za nedůvodně omezující ani nepřípustně diskriminační, jak stěžovatelce vysvětlil již krajský soud."

Nezbývá než doufat, že podobně přísní budeme nadále na ty cizince, kteří budou chtít pracovat jako lékaři nebo v jiných profesích, ve kterých je docela fajn, když si strany navzájem rozumí. Muset mít jazykovou zkoušku na úrovni B2 v zemi, kde se dožadujete možnosti studovat nebo pracovat v profesích vyžadujících uznání odbornosti nebo kde dochází ke kontaktu s lidmi, při kterém o něco důležitého jde (třeba o zdraví), nebo kde dokonce chcete získat občanství, fakt není nic diskrminačního ani neférového.

P. S.: Uvidíme, zda se věcí ještě nebude zabývat Ústavní soud a jestli nakonec tato soudní instituce nedospěje k nějakému fantasmagorickému závěru, jak je to pro ni typické (jako že je například jedno, jestli někdo umí nebo neumí česky, hlavně že má srdíčko na pravém místě a patří mezi dobré lidičky, protože pak je všechno zasypané duhovými jednorožci a nějak se už snad domluvíme).

Podle rozsudku NSS čj. 6 As 128/2024 - 43 ze dne 2. 4. 2025.