Svoboda

Staré přísloví říká, že člověk si neváží, co má, dokud o to nepřijde. Když se dnes podívám na naši civilizaci a její přístup ke svobodě, tak mi nezbývá než souhlasit. Je to pochopitelné, přece jen žijeme v nejsvobodnější etapě lidstva a tak nás ani ve snu nenapadne, že bychom o ni mohli přijít. Pokud ano, tak za to v našich hlavách většinou může nějaký vnější nepřitel, který si nás chce podrobit a svobodu nám vzít. Historie ale ukazuje, že s největší pravděpodobností se o svobodu připravíme sami. Výmarská republika nebo rok 1948 budiž odstrašujícím příkladem, jak rychle se to může v EU zvrtnout.

Ronald Reagan kdysi prohlásil, že svoboda není nikdy dál než jednu generaci od zániku. V době, kdy se strašení stalo denodenním chlebem politiků a novinářů, se nerad přidávám i já k poslům špatných zpráv. Mám ale pocit, že se právě nacházime na konci jedné takové generace a již brzy se bude rozhodovat, jestli své svobody obhájíme i pro tu další. Teď nemluvím o nějakém spiknutí židů nebo ještěřích lidech, ale o obyčejném strachu, nenávisti a nespokojenosti, které vidím prostupovat napříč celou českou a západní společností. Tyto nálady spojené s často nepochopením rychle měnícího se světa, společně s pandemií a válkou, vytváří ideální půdu pro radikalizací, která tak často předchází ztrátě svobod a to začíná většinou se svobodou slova.

A že je ta radikalizace vidět. Stačí nahlédnout na socíální sítě, kde o slušnou diskusi skoro nezavadíte. Debaty zaplnily vulgární nadávky, nálepky, či v lepším případě jsou plné argumentačních faulů. Že by se jeden snažil pochopit, jak to ten druhý myslel nečekejte, protože většina se chce jen utvrdit ve vlastní pravdě nebo papouškovat populární stanovisko, za které nasbírá velký počet lajků a jakýsi pocit sounáležitosti ke kolektivu. Bohužel jsme již tak daleko, že přirovnání Rusů k orkům nebo Palestinců k opicím je úplně běžná rutina a populární influenceři typu bratříček obhajují vyvražďování civilistů tím, že si za to můžou sami. Pokud podobné názory nesdílíte, jste pro tyto spoluobčany většinou antisemita, podporovatel terorismu nebo kolaborant. Podobnou radikální rétoriku můžeme najít i třeba v bulvárních plátcích typu fórum24, kde šéfredaktorka s klidem nazývá Babiše vlastizrádcem a říká, že každý, kdo šíří ruskou propagandu, je zrádce a kolaborant. Co přesně je ta ruská propaganda, jako správná rozdavačka samolepek samozřejmě nezmíní, hlavně, že během toho co sama šíří strach a nenávist, odsoudí Babiše za šíření strachu a nenávisti. Bylo by to vlastně úsměvné, nebýt toho, že jde o plátek velice populární a mnohými brán jako seriózní. I tací jako Šídlo nejdou pro nálepku kolaborant daleko a na platformě X jí častuje ty, kteří s ním nesouhlasí. Pak zde také máme veřejnoprávní novináře, kteří šíří čistou propagandu bez následků, jako pan Szántó. Není se pak čemu divit, když veřejnost podobnou rétoriku přebírá.

Negativní dopady tohoto chování vidíme ve více rovinách. Pokud jej totiž nejsme schopni odsoudit, posouvá se Overtenovo okno blíže k radikální politické ideologii a tedy i toho, o čem a jak je přípustné hovořit. To samozřejmě radikalizuje protistranu a umírněnému voliči pak nezbývá koho volit. Další a možná ještě nebezpečnější rovinou je autocenzura, způsobena strachem z nelichotivého oslovení a případného vyčlenění ze společnosti. Ta je na západě již úplně běžnou normou a my poctivě opisujeme. U nás začala autocenzura nabírat na síle hlavně za dob covidu. Cokoliv jiného než papouškování světové zdravotnické organizace (WHO) znamenalo vyčlenění ze “slušné“ společnosti a označením za ruského dezinformátora a antivaxera. Spoustu lidí si proto své názory radši nechala pro sebe. Paradoxně dnes s jistotou víme, jak hluboce se WHO ve spoustě věcí pletla. Covid vakcíny jsou méně účinné a zároveň škodlivější než se originálně tvrdilo a už vůbec nehovořím o spoustě doporučení, které kolikrát nadělaly více škody než užitku. Experti, kteří na to v té době poukazovali, byli ostrakizováni a zdravá debata na toto téma neproběhla. Nejsmutnější na tom všem je, že dodnes jsme nebyli schopni jako stát udělat revizi všeho, co bylo špatně a většina lidí, kteří tak horentně tlačili ostatní k očkování, si ani neumí přiznat, že se pletli a dodnes budou koukat na “antivaxery” skrz prsty. To je ten Havlův odkaz pravdy a lásky, kterým se všichni tak rádi zaštiťují? Musí se v hrobě otáčet.

Nejzajímavější na tom všem je fakt, že spousta rozdavačů samolepek dnes ani nejspíš neví, co tato slova znamenají, jinak by je totiž nemohli vypustit z pusy. Schválně se někdy těchto lidí zeptejte na definice nálepek které používají, většina nebude umět odpovědět. Mám to vyzkoušené. Sebezvané “liberální“ strany jako Piráti pak mají politiky typu Jan Lipavský, kteří na World Economic Fóru nadšeně hovoří o zavedení práva na to nebýt manipulován, kde by měl stát zastřešovat filtrování pravdivých a nepravdivých informací na internetu. Takové právo dle mého nejde zavést jinak než založením ministerstva pravdy. Tato arogance státu jako arbitra reality je do nebe volající, i protože sám Mark Zuckerberg přiznává, že Facebook během covidu, na žádost různých státních orgánů, cenzuroval pravdivé a sporné informace. Díky nechci. A s liberalismem to nemá nic společného. O cenzuře Hunter Biden laptopu ani nemluvě.

I přesto se v EU zavádí cenzurní nástroje typu DSA. Ten třeba říká, že pokud nebudou vyhledávače a sociální sítě cenzurovat “systémově nebezpečný“ obsah, tak je můžou pokutovat až v hodnotě 6% jejich celosvětového obratu. Nařízení je napsáno velmi vágně a tedy zneužitelně. Máme zde také “liberálního“ ministra cenzury Rakušana, který iniciuje vypnutí jím onálepkovaných “dezinformačních“ webů, které pak o dva roky později musí ústavní soud rušit. Ještě nejsme u ministerstva pravdy, ale blížíme se mílovýmy kroky. Nejhorší na tom všem je, že veřejnost se těmto krokům nebrání a často je i podporuje. Představa, že by bylo podobné chování byť jen tolerováno 10 let zpět, je dle mého nepředstavitelná. Žijeme ale v době strachu a naši politici, kteří tyto nálady podporují, si tak mohou dělat co chtějí.

Nebude to trvat dlouho a na řadu pravděpodobně přijdou i tzv. zákony nenávistného projevu. Ona už nakonec podobná regulace je i v již zmíněném DSA (Článek 34 odstavec 1.d). Tyto zákony mají za cíl omezit nenávistné projevy vůči lidem na základě věku, postižení, sexuální orientace či genderu. I v případě Skotského zákona je regulace napsána vágní formou a jen čas ukáže, jak moc bude zákon zneužíván. Já bych ale argumentoval, že svobodná společnost má právo i na nenávist. Podobný zákon má už i Kanada, která za nenávistný projev chce nově zavést až 5 let vězení. Tam mimochodem v minulosti zmrazili bankovní účty lidem, kteří protestovali proti restrikcím Covidu. A o svobodě projevu ve Velké Británii ani nemluvě. To je ten západ, z kterého si máme brát inspiraci a který tu naši novináři nekriticky papouškují?

Krom podobných zákonů je tu ještě jedna rovina na kterou spousta lidí zapomíná. To je rovina peněz. Média dnes převážně žijí z reklamy pro velké nadnárodní korporáty nebo jsou vlastněné či sponzorované různými zájmovými skupinami. Pokud věříte, že neovládají narativy jakým se o nich píše a co se píše, tak jste naivní. I to pokřivuje vnímání reality a ne jen pro nás, ale i pro naše vládní činitele.

Na závěr bych rád skončil pozitivní notou. I přes narůstající cenzuru ve světe, dnes stále plus mínus žijeme v nejsvobodnější společnosti, jakou kdy lidstvo zažilo a pokud jí nedáme, tak nám ji nevezmou. Já vím, že kdyby přišlo na lámání chleba, tak klidně do ruky vezmu zbraň a budu jí bránit do posledního dechu. Defenestrace je našemu národu blízká a tak věřím, že nebudu sám. Každá generace si totiž musí svou svobodu vybojovat sama.