Svoboda názoru po skotsku

Problémy naší doby

John Mason je poslancem skotského parlamentu. Do nedávna sloužil jako sněmovní koordinátor (tzv. whip) vládní Skotské národní strany. Pak projevil vstřícnost vůči Izraeli – a všechno je jinak.

Lubomír Stejskal

Český bloger. Jeden z mnoha.

21. srpna v 7:05

212 zobrazení

Napište první komentář

Prostě: Mason už parlamentním partajním koordinátorem (chcete-li dohlížitelem na stranickou disciplínu při hlasování) není. Co přesně se stalo?

Předehra

Dvanáctého srpna poděkovala na síti X zástupkyně izraelské ambasadorky v Londýně Daniela Grundsky skotskému ministru pro zahraniční záležitosti Angusu Robertsonovi za „přivítání v nádherném Skotsku“. Přidala společný snímek s ministrem Robertsonem. Standardní diplomatická zdvořilost.

Tím ovšem vyšlo najevo, že k takovému setkání vůbec došlo – a byla odstartována neuvěřitelná protiizraelská štvanice. Poslanci a politici vládní Skotské národní strany (SNP) svého ministra ostře kritizovali, přidali se k nim i propalestinští aktivisté. Robertsona se musel zastat skotský premiér John Swinney. Vysvětlil, že ministr se schůzkou souhlasil, aby mohl vyjádřit jasný a neochvějný postoj skotské vlády ve věci okamžitého příměří v Gaze. Moc platné to ale nebylo.

Exministr dopravy Stewart označil jednání za chybu a řekl, že doufá, že ministr Robertson požadoval okamžité příměří a obvinil izraelskou armádu z bombardování škol a nemocnic. Bývalá poslankyně SNP Cherryová odsoudila jednání o spolupráci mezi Skotskem a Izraelem (Daniela Grundsky v postu na síti X zmínila technologie, kulturu a obnovitelné zdroje energie) – z politických důvodů. Ještě dál šel poslanec SNP Dornan, který uvedl, že když viděl fotografii paní Grudsky a ministra Robertsona a slyšel, že jednali o spolupráci mezi oběma národy, byl mimořádně zklamaný. „Domnívám se, že místo diskusí o další spolupráci by skotská vláda měla zvažovat sankce proti vládě, která ukázala naprostou lhostejnost k lidskému životu v případě obyvatel Gazy a Palestinců obecně. Byl bych raději, kdybychom byli součástí žádosti, která povede k tomu, že se Netanjahu bude zodpovídat za své válečné zločiny, než abychom se nechali fotografovat s jeho mluvčími.“ A aby bylo jasné, jakou drží pozici, dodal: „Stejně jako většina SNP stojím pevně za lidem Palestiny a stavím se proti příšerným akcím genocidní izraelské vlády.“ Řada stranických aktivistů SNP na síti X napsala, že hodlají rezignovat na členství ve straně.

Olej do ohně

Do této hysterické atmosféry vstoupil se svým názorem, které je pravým opakem protiizraelského postoje většiny skotských vládních politiků, John Mason. Stále ještě jako partajní sněmovní koordinátor, mimochodem křesťan baptistického vyznání.

Nejprve uvedl, že byl velice potěšen, když zjistil, že se ministr Robertson setkal se zástupkyní izraelské velvyslankyně. A prozradil, že s ní v té době hovořil také. „Byla to užitečná diskuse o tom, čeho chce Izrael v Gaze dosáhnout,“ uvedl a podotkl, že platí to, co se Velká Británie naučila v Irsku. V zájmu dosažení míru spolu musíme mluvit, a to včetně lidí, s nimiž nesouhlasíme.

Olej do ohně ovšem přilil svým přesvědčením, že Izrael v Gaze žádnou genocidu nepáchá. Zveřejnil větu, že kdyby Izrael chtěl páchat genocidu, zabil by Gazanů desetkrát tolik.

Reakce SNP, která je většinově propalestinská, na sebe nenechala dlouho čekat. Mason byl okamžitě zbaven pozice koordinátora, což v praxi znamená také vyloučení z frakce – nyní působí jako nezávislý. O jeho dalším osudu by se mělo jednat v září, až se skotský parlament sejde ke svému podzimnímu zasedání.

Zde je nutné položit si otázku, jestli je legitimní považovat za genocidu něco, co nesplňuje její základní předpoklad, totiž úmysl. Bezpochyby je ale legitimní tvrdit, že Izrael v Gaze genocidu nepáchá, neboť to není jeho záměrem, není to jeho politickým programem. Skutečnou genocidu prováděli nacisté (holocaust), ke genocidě došlo ve Rwandě v roce 1994, hovořit o ní můžeme v souvislosti s masakrem ve Srebrenici v BaH o rok později a také jinde. Naproti tomu v Gaze dochází k obětem civilistů, jistěže politováníhodným, tragickým a nežádoucím, v důsledku probíhající války, stejně jako k nim docházelo v nekonečné řadě dalších válek a bitev v městské zástavbě v minulosti. Podstatné je, že cílem Izraele není dosáhnout co nejvyššího, ale naopak co nejnižšího počtu civilních ztrát, což je ovšem vzhledem k teroristickému charakteru nepřítele, který zneužívá obyvatele Pásma Gazy jako lidské štíty, úkol extrémně obtížný.

Takto ovšem propalestinsky orientovaní vládnoucí politici (nejen) ve Skotsku neuvažují. Ti nahlížejí na problém z opačné strany. Jejich pozici charakterizuje vyjádření, které přišlo z vedení SNP na adresu poslance Masona: „Lehkovážně nebrat do úvahy smrt více než 40 tisíc Palestinců je naprosto nepřijatelné. Pro takový druh netolerance nemůže být v SNP místo.“

Jinými slovy a bez servítků: Má-li někdo jiný než propalestinský pohled na válku Gaze, nemá mezi námi co dělat. Žádná debata na ožehavé téma, žádná výměna názorů a argumentů. Okamžitý postih.

John Mason si za svým názorem stojí. Po svém odstranění z pozice sněmovního stranického koordinátora zveřejnil na sociálních sítích prohlášení, které by se mohlo stát základem pro demokratickou diskusi - pokud by ovšem o ni byl zájem. Na Facebooku napsal:

„Mým primárním přáním ve vztahu k Izraeli a Gaze je, aby došlo k mírovým rozhovorům, jednáním a nakonec k míru. Přál bych si, aby Skotsko (a Spojené království) hrálo svou roli jako mírotvůrce (jako dříve Norsko) a povzbuzovalo všechny strany, aby spolu hovořily a vyjednávaly.“ Pokračoval, že v Izraeli, Gaze a jinde bylo ztraceno příliš mnoho životů a že hodně lidí, s nimiž v parlamentu hovořil, má pocit, že Izrael přešel od sebeobrany k pomstě. A uzavřel: „Osobně však nevěřím, že Izrael se pokusil spáchat, spáchal nebo páchá genocidu. Rozhodně mají schopnost zabít mnohem více Palestinců než bylo zabito. To neznamená, že ztrát na životech už není příliš mnoho. Měli bychom však mít na paměti, že je to Írán a Hamás, kdo prohlásil, že chce vymazat Izrael z mapy – a to zní víc jako genocidní záměr než cokoli, co Izrael řekl nebo udělal.“

Tím se J. Mason dotkl samotné podstaty problému a současně znovu připomněl faleš nemalé části dnešních progresivistických politiků. Vyhrožování genocidou Izraeli je okázale přehlíženo, legitimní sebeobranná válka, která čelí těmto genocidním tendencím, je lživě vydávána za genocidu. Zvrácené uvažování.