Svoboda projevu a boj s dezinformacemi

Tři diskusní panely s tématy: Moderní technologie, možnosti umělé inteligence, deepfake ve vztahu k dezinformacím a svobodě projevu; Veřejná moc a dezinformace; Role médií v boji s dezinformacemi a hvězdní panelisté, mimo jiné Patrik Nacher, Daniel Vávra (dle mého názoru nejlepší z nich), Jaroslav Plesl, Jan Macháček, Adam Růžička, Alexander Tomský a další, slibovali zajímavé téma.

Ne, tento text není reportáží z konference. Záznam z konference si můžete pustit zde. Mohlo by dojít k vytržení jednotlivých vět z kontextu a dopustila bych se, byť nevědomě, dezinformace. Doufám, že si čtenář všímá, jak jsem se na konferenci poučila. Konference byla korektní, názory vystupujících očekávatelné a podstatně méně burcující nebo šokující (jak pro koho), než na loňských dvou akcích SOSP; na slyšení v PS a na semináři v Senátu. Na závěrečný půlhodinový "networking" čas nezbyl. Tak místo diskuse přidám úvahu o tom, co nezaznělo.

Slušná a svobodná společnost se pozná podle toho, že vás vůbec nenapadne řešit otázku názorové plurality, svobody projevu a svobody šíření projevu. Prostě proto, že je. Pokud musíme toto téma řešit, tak svoboda projevu není. Svoboda projevu je nedělitelná, nemůže být jen trošku, nevíme totiž, kolik je ještě přijatelné, a co už je neakceptovatelné.

Málokdo si všímá, že chybí svoboda šíření projevu, a bez té nejsou ani volby svobodné. Svoboda projevu je nedílně spjatá se svobodou šíření projevu, a pokud jsou některé názorové proudy a strany je prosazující vykázány z veřejnoprávních médií, není to demokracie, volič se nemůže rozhodovat na základě všech dostupných informací. Pokud nemá opozice, včetně neparlamentní, rovný přístup do mainstreamových médií, nelze mluvit o svobodných volbách. Voliče ovlivní propaganda, vymlčení nežádoucích, dehonestace nepohodlných. A propaganda funguje, to znali už dřívější diktátoři.

Polemizovat lze, jestli se tady "skrytě otvírá cesta k cenzuře" nebo tady cenzura je. Za cenzuru lze považovat i omezování "šíření projevu", deplatforming, denylisty, jednostranné debaty, vymlčení a zesměšňování oponentů.

Odpůrci svobody slova mají floskuli "lež není názor". Můžeme kontrovat, že názor není dezinformace. Názor se nevyvrací podáním vysvětlení na policii, nýbrž argumenty. Žádný názor nesmí být tabu natož trestný. "Demokracie je diskuse a bez diskuse není demokracie." [TGM] Ústavní zákon zaručuje nejen svobodu projevu, ale i svobodu šíření projevu. A porušují ho nejen sociální sítě, ale i veřejnoprávní média. A to ponechávám stranou otázku svobody po projevu.

Nejen svoboda projevu, ale i svoboda šíření projevu, je nezbytnou podmínkou pro svobodné volby, proto je uvedena v Listině základních práv a svobod. Nechybí ale v praxi? U nás, když mluví opozice, média dávají rozhovory s progresivními propagandistickými komentátory.

Pán Bůh dal lidem řeč, aby skryli své myšlenky. Úřad pro boj s dezinformacemi tady už býval. Jmenoval se Svatá inkvizice. Jsme zpátky v temném středověku? Já vím: „Vrcholem veškerého kacířství je zdravý rozum.“ [Orwell], nicméně úkolem vládnoucích, lidmi zvolených zástupců, není říkat lidem, co si mají myslet a jak mají mluvit.

Trestní právo se nesmí uplatňovat podle toho, jaká je zrovna nálada, protože to je právě znakem totality. Zavedeme totalitu proto, abychom se bránili totalitním vůdcům v zemích, které označujeme jako totalitní diktatury? „I hloupost je lepší než totalita“ [Orwell] a blbost nesmí být trestná.