Upřímný politický kandidát

Milý voliči,

Žádám Tě, abys mě zvolil za svého poslance. Proč? Protože chci ty prachy, které nejsem schopen vydělat ani svýma rukama a ani svou hlavou. Neslibuju ti nic. Jedině tento slib považuji za splnitelný. Do parlamentu se dostavím (pokud mě zvolíš), abych splnil požadavek být poslancem a mohl mi tak na účet chodit poslanecký plat. Pak už mě v tom panoptiku nikdo neuvidí.

Nemusím druhé ovládat, mít nad nimi moc, hlasovat pro zákony, kterým nerozumím a které jsou v zájmu lobbyistů, byrokratů a korporací. Potřebuji našetřit na dům. Nejsem z Prahy a budu tedy dostávat náhrady na cestu. O ty stojím.

Naopak o žádné funkce nestojím, nechci v té Sněmovně pobývat z titulu příplatku za funkci. Možná mě donutí, abych se nějakých schůzí zúčastnil. Udělám to, pokud by hrozilo, že bych o nějaké prachy přišel. Při hlasování se vytratím do bufetu, nebo se zdržím. Nechci škodit, protože upřímně vím, že pomáhat se tady nebude. Rozhodně ne obyčejným lidem jako jsem já.

Vím, že nikdo z kandidátů Ti, milý voliči, takový upřímný důvod kandidatury nesdělí. Já ti to říkám upřímně, zvol mě, zajistíš mi materiálně pohodlný život. Holt budu na tobě parazitovat, ale to už z principu dělají v parlamentu všichni.

U mě aspoň víš, na čem budeš. Víš, že budeš mým sponzorem a nic za to nedostaneš. Je to opravdu upřímnější než očekávat od jiných zvolených poslanců, že splní své sliby. Zase je nesplní a ty budeš zklamán. Není lepší upřímnost, kdy ti nic neslíbím, proto nemůžeš ani nic očekávat, a tudíž nebudeš ani zklamán?

Tož to je má upřímná kandidatura. Upřímně, nevěřím, že budu zvolen, ale třeba to někoho inspiruje, nebo aspoň rozesměje.

Tak tedy: volit nebo nevolit? Toť otázka. Pro člověka, který není žádným fanouškem politiků, politiky a vlastně ani systému samotného stojí ta otázka spíš takto: proč vůbec volit? Neustále se mi připomíná citát (tuším M. Twaina): „kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali“.

Politici zcyničtěli. Zcyničtěli i jejich voliči, nebo se jen bojí volit jinak, než jsou zvyklí? Bojí se médii onálepkovaných populistů tak, že je nikdy volit nebudou a budou si stále vybírat „demokratické“ politiky, kteří se učinili demokraty „sebe-prohlášením“, čili tzv. self-declaration? Nebo se skřípěním zubů to hodí viditelnému oligarchovi (Babišovi), zatímco ti „neviditelní“ oligarchové v pozadí „pasou“ ty jediné správné demokraty, kteří se však svou hloupostí a arogancí znechutili i části svých minulých voličů?

Stal jsem se politickým cynikem, proto ten „upřímný kandidát“ a také si říkám, zda by nebylo lepší poslance losovat. Bylo by to levnější a možná, že by i ten výsledek mohl být lepší, záleží na tom, kdo by se dostal do slosování. Ale to už jsou technikálie, stejně jako volební zákon.