My, co sypeme písek do soukolí

Obvykle proto, že se mu něco nelíbí, že si myslí, že se jde špatným směrem, že je třeba změnit cestu, že rychlost je zběsilá a je třeba brzdit, aby, když narazíme, nebyl ten náraz tak prudký.

Protože něco tušíme, vnímáme, pociťujeme a ani to neumíme vysvětlit, máme třeba z něčeho obavy, něco nechápeme, hlava nám to nebere, něco nemůžeme rozdýchat či strávit, to jsou důvody, kdy jdeme něco udělat. Kdy děláme něco tak, že tou svou činností sypeme písek do soukolí.

Mně se např. nelíbí digitalizace a virtualizace všeho, třeba konec hotovosti se snažím oddálit právě jejím používáním, menší obnosy platím v hotovosti, svou útratou podpořím ty, kteří neberou karty. Tomáši Prouzovi navzdory a naschvál.

Nelíbí se mi, jak byrokracie dusí naše životy a chce je čím dál víc kontrolovat. Tohle mě potkává v práci a boj s byrokracií je samozřejmě marný, tak se ji snažím aspoň ignorovat, nevěnovat ji pozornost a energii. A protože ji z práce nevytěsním, tak se snažím postupně vytěsnit sebe z práce. Předáním části agendy, kratším úvazkem a brzkým odchodem do důchodu. A občas o byrokracii (terapeuticky) píšu. Stejně je zajímavé, jak jsou někteří úředníci horliví, ti důležití a připosraní a někteří líní (nebo s nadhledem). Jedna horlivá úřednice z banky nás práskla na soud, čekal jsem v datovce čtyři usnesení, ale přišlo jen jedno. Asi horlivá byla jen jedna soudní úřednice, ostatní se na to vykašlaly.

Celé to vzniklo tak, že jsme něco opomněli, protože jsme měli za to, že se to děje automaticky a jedna bankovní úřednice objevila tuto nesrovnalost a hned nám dala 30 dní na odstranění. Požádal jsem naši spolupracující notářku, aby nám to vyřídila. Jenže ona na to zapomněla a my tak prošvihli termín k nápravě. Napsal jsem té bankovní úřednici omluvu před svátky. Ani neodpověděla, po novém roce zaslala email, že nás práskla na soud. Taková uvědomělá pracovnice, kde jinde než v uvědomělých bankách takové snaživce čekat, že. A na tom soudě se našla další aktivistická úřednice.

Zajímavé je na tom to, že to vzniklo při zakládání nových účtů čtyřem subjektům (SVJ), ale když jsme před dvěma lety zakládali účet jinému SVJ kvůli úvěru, tak to bance nevadilo. Možná na té důležité funkci ještě ta horlivá úřednice nebyla, nebo neexistovala ještě ta funkce.

Média hlavního proudu už dávno nesleduji, v médiích sleduji to, co mě zajímá, asi nejvíc některé blogery. Také nejsem na sociálních sítích, jsem méně manipulovatelný. Něco si pěstuji na zahrádce, na chatě dokážu být víc na systému nezávislý. Sedavou kancelářskou práci si kompenzuju prací fyzickou na čerstvém vzduchu. Snažím se potkávat s lidmi, kteří mě mohou inspirovat a kteří se mnou více ladí.

Podporuji některé projekty zaměřené na svobodu slova a sám píšu, jak mi zobák narostl, jak to cítím. Vedu život klidnější, přirozenější, nemám žádné dluhy, to, co mám k dispozici, mi stačí, jsem spokojen.

Tím vším házím písek do soukolí. Přitom se nebráním změnám, naopak s proměnou (transformací) počítám. Přeji si člověka přirozeného, spolupracujícího. Laskavou a víc oduševnělou lidskou bytost, která bude spoluvytvářet lidskou společnost, kde právě zdraví a laskaví jedinci vytvoří spolu dohromady laskavou a zdravou společnost.

Proto se bráním tím sypáním písku do soukolí přeměně na společnost zotročených bezduchých bio-robotů, jejíž součástí být rozhodně nechci. I kdyby se to nepovedlo, aspoň pro to něco dělám. To, co je v souladu s mou duší.