Věk upřímnosti

Následující text je pokusem pochopit dvě události, které se nedávno odehrály v USA: udělení preventivních milostí a vyjádření nároků na cizí země či jejich území.

Život bez hodnot je obtížný, a snad právě proto se tak výrazně rozšířily velké institucionalizované systémy, jejichž nejvýznamnějším představitelem je katolická církev. Lidé potřebují něčemu věřit a často raději zavírají oči před zjevnými rozpory mezi teorií a praxí těchto věroučných systémů, než aby se této víry vzdali. Toto není kritika spirituality, ale kritika věroučných institucionalizovaných systémů, které často hlásají vodu a pijí víno.

Rozporuplnost institucionalizované víry, jež vedla k mnoha konfliktům a válkám, postupně vyústila v osvícenství a nahrazení slepé víry teologů kritickým rozumem, který se projevuje pozitivním právem a občanskými institucemi. Teokracie byla sesazena z trůnu a nahrazena republikánskými a demokratickými systémy, vycházejícími buď z francouzské Deklarace práv člověka, nebo z amerického pojetí vtěleného do Deklarace nezávislosti. Mystickou moc kněze nahradila moc demokratické volby, lidské spravedlnosti a rovnosti před zákonem.

I toto období víry v osvícenské hodnoty však, zdá se, pomalu končí. Jak si jinak vysvětlit institut preventivní milosti, praktikovaný nejvyšším představitelem demokratického světa? Spravedlnost pro všechny a rovnost před zákonem jsou pro moderní společnost, založenou na osvícenských principech, stejně zásadní jako nicejské vyznání víry pro katolíky a protestanty. Pokud by se z nicejského vyznání vyjmulo například prohlášení o trojjedinosti Boží, zhroutila by se celá věrouka. Podobně, pokud společnost deklarující rovnost všech lidí zavede institut preventivní milosti pouze pro některé, hrozí zhroucení těchto principů.

Celé dějiny lidstva se vládnoucí třídy snažily skrývat své skutečné motivy za líbivé příběhy. Když na první křížové výpravě byli pozabíjeni všichni obyvatelé Jeruzaléma, včetně žen a dětí, vraždy a loupeže byly nazvány bohulibým navrácením Božího města do rukou pravých věřících. Papež tehdy rozdával rozhřešení i univerzální odpustky. Jakýkoli čin ve jménu Krista byl považován za správný, a věřící, ať už na křížové výpravě učinil cokoli, měl jistotu, že bude spasen.

Dalším projevem nové doby byla otevřená deklarace současného nejvyššího představitele nejsilnější světové demokracie o nárocích na některé státy nebo části států.

Když jsme začali Jeruzalémem, zřízení státu Izrael může posloužit jako příklad legitimizace s kořeny v osvícenství. Myšlenku vzniku státu formuloval Theodor Herzl, další silný impuls ke vzniku poskytla Balfourova deklarace v rámci britské správy. Celý proces se však odehrával se souhlasem OSN, tedy legálními prostředky. V případě současných prohlášení o nárocích na cizí území však jakoukoli formu legitimizace postrádám.

Jak institut preventivní milosti, tak i prohlášení nároků na cizí území vnímám jako jasné symptomy nového světového řádu, založeného na – nazval bych to – větší upřímnosti. Představitel mocnosti již nemá potřebu zastírat své motivy a veřejně deklaruje své cíle. Je to přímočaré a pragmatické vyjádření skutečnosti, že kdo má moc, má také právo na volbu slov, činů a hodnot.

Oproti pokrytectví minulosti je zde volena cesta otevřenosti a naprosté transparentnosti. Nikdy v dějinách tomu v podstatě nebylo jinak – silnější vždy určoval, co je spravedlivé a co není, a používal k tomu teologickou nebo osvícenskou legitimitu. Tuto pokryteckou potřebu přikrašlování líbivými motivy zde již nevidím.

Moderní člověk již většinou nevěří v institucionalizované církevní pravdy, ale někteří si stále uchovávají víru ve spravedlnost, zákonnost a rovnost, jak se jim to dostalo do povědomí od osvícenských autorit. Starou víru teologie vystřídala víra nová – víra v osvícenský rozum. Upřímnost, která však souvisí s těmito posledními událostmi, ke kterým došlo v USA, definitivně nahrazuje jakoukoli formu víry nietzscheovským rozumem, který říká: „Už žádné pohádky – silnější a mocnější má vždy pravdu, není potřeba nic přikrašlovat.“ Příhodné mi připadá nazvat toto období věkem upřímnosti.

Chvíli potrvá, než se způsob uvažování běžného člověka tomuto novému stylu myšlení přizpůsobí. Stále v lidské mysli přetrvává léty pěstovaný způsob uvažování v kategoriích spravedlivé a nespravedlivé, správné a nesprávné. Nietzsche byl prorok a s velkým předstihem nám toto období dějin předpověděl. Teprve dnes však můžeme sledovat její další fázi.

Tento komentář není míněn kriticky, pouze se snaží registrovat a pochopit něco, co jednoduše do nedávna nebývalo obvyklé, a nabízí jeden z možných úhlů pohledu.

Zdroje

https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-amerika-biden-udelil-preventivni-milosti-40505356

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-trump-nevyloucil-pouziti-sily-k-ziskani-panamskeho-pruplavu-ci-gronska-267585