Výchova dívek v Čechách – Poslední lekce

Potomstvo bylo upřímně překvapeno. Prý jak to? Celý život poslouchá, že krást se nemá, lhát se nemá, dotace pobírat je prasárna, dávky pobírat je ubohost, člověk má makat a hlavně na sobě a teď tohle? Jak zkazit, proč prý nebylo zkaženo rovnou, že tam mám dát víc rumu a k čemu tyhle komplikace s nějakým reverzním inženýrstvím?

Vysvětlil jsem potomstvu, že jsem s tím taky nepočítal, že to věru nedělám rád, ale doba si to žádá. Že po technické stránce je reverzní inženýrství správný, poněvadž jediný možný postup. Chceme-li si i do budoucna zachovat nějakou úroveň, musíme zkazit slušně vychované potomstvo a nikoliv opačně, protože napravit špatně vychované potomstvo nefunguje, to přece potomstvo ví. A že až bude potomstvo v budoucnu holit stát na daních nebo zakopávat mrtvoly na zahradě, bude si díky výchově, kterou jsem mu vštípil, uvědomovat rizikovost svého počínání, udělá to aspoň pořádně a bude mi za moji metodiku včetně reverzního inženýrství vděčné. Nebude za pitomstvo.

Potomstvo si žádalo příklad. A prý kde je rýč a jak velká bude díra? Napřed jsem si říkal, že ta výchova není bez chyb, když se ptá, kde je rýč. Pak, že jsem to s tím rumem přehnal. Následně jsem měl na jazyku asi deset různých inspirativních osobností naší doby. Nakonec jsem dal jiný příklad.

Máme v téhle zemi veřejnoprávní televizi, kdovíproč Českou. Osobně nechápu, co je na ní češtějšího ve srovnání s jinými českými televizemi. Televize (Česká, nikoliv české) chce ode mne bakšiš, aby mi mohla otravovat život. Nemusím se na ni dívat, abych byl poplatník bakšiše, stačí mít doma korejský přístroj, v kterém se dívám na nečeské.

A teď se na mne chystá zákon, podle něhož nemusím mít ani ten přístroj, budu muset platit bakšiš za mobil. Dokonce jako zaměstnavatel budu solit, protože ve státní správě je evidentně standardem sledovat Českou televizi v pracovní době na mobilu. Nevím, proč mne to nepřekvapuje.

Konstatoval jsem, že to nedám. Že existují krystalicky čisté příklady, kdy zákony ze své podstaty nutí myslící lidi konat nezákonně. V evropské historii máme pěkné precedenty. Třeba Norimberské zákony. Nebo v tuzemsku zákon o znárodnění z roku 48. A další. Slušný člověk něco takového nejen nedodržuje, dokonce proti takovému zákonu je povinen aktivně vystupovat.

Říkalo potomstvo, že bych to neměl srovnávat, ví ze školy, že to byly diktatury, my prý žijeme v demokracii. Je mladé. Říkal jsem já, že to srovnávat budu, protože demokracie je diktatura většiny. Někdy dokonce menšiny, záleží třeba, který chytrák psal volební zákon, a kteří hlupáci jej schvalovali.

Vysvětlil jsem potomstvu, že lidská společnost prochází cyklickým vývojem sestávajícím ze čtyř fází, z nichž jsem já ve svém krátkém životě zažil už všechny čtyři, i když se to ani nezdá možné. První fáze je revoluce. Následuje druhá fáze, což je většinou velmi krátká vláda někdy i relativně normálních a jindy naprosto šílených lidí, někteří mají občas dokonce dobré úmysly. Potom různě dlouhá více či méně úspěšná vláda stran, což je třetí fáze. A nakonec agonická vláda elit. A znovu dokola. Potomstvo konstatovalo, že chápe, v které jsme fázi a prý jak dlouho to bude ještě trvat. A že daiquiri super. To nevíme, konstatoval jsem, ale potomstvo se dočká.

Pak jsem říkal, že i v té stávající fázi umím žít, dokud to nepřekročí jisté hranice. Ale že Česká ty hranice překračuje tak často a tak svin… foltýnovským způsobem, že ji financovat nebudu, zákon vem čert.

Potomstvo chtělo slyšet technikálie. Nastínil jsem tedy, že až elita poplatek za Českou z mobilu schválí, že například napíšu vylhané čestné prohlášení, že nemám mobil ale fax. Nebo že přestanu coby firma platit poplatek operátorovi, protože vláda výběr bakšiše samozřejmě svalí na něj, stejně jako nechává alibisticky ale po zásluze vymáchat Týmobajlu hubu u soudu za tu cenzuru. A budu se s radostí tahat s operátorem o nedoplatky z faktury, tyhle věci si fakt užívám. Nebo vymyslím něco jiného, podle textace elitního blábolu. A že to udělám s klidným svědomím, neb to budu považovat za svou povinnost.

Potomstvo si vygůglilo, jak vypadá fax. Pak prý zda nevyrábíme v Čechách české televize a debata nám trochu ujela až k demolici Tesly Hloubětín včetně té překrásné jídelny, Kunovského vem taky čert, vlastně zboural muzeum. Každopádně mi potomstvo nakonec postup schválilo, protože je mu z České na blití. Jako bych to už někde slyšel. Podlehlo ubožáctvo Putinově propagandě. Jsem na něj pyšný. Na potomstvo, samozřejmě.

Pak jsem šel raději uklidit rum. A už jsem jenom považoval za svou povinnost potomstvo upozornit, že problém není vylhat kus papíru, protože se nejedná o morální selhání a trestní důsledky jsou tudíž irelevantní. Skutečná výzva je podívat se na sebe v padesáti letech a po pětatřiceti letech života v „liberální demokracii“ s klidným svědomím každý večer do zrcadla. Že mu přeju hodně štěstí. A že jdu do koupelny.