Vysvětlení a kritika emisních povolenek.

Máte-li pocit, že se svět řítí do hoven, vzpomeňte si na toto. V roce 1894 každý kůň v Londýně vyprodukoval denně 15 kg hnoje. List The Times tehdy předpovídal, že za 50 let budou všechny ulice pokryty 2,75 metry hnoje. Dokonce byla v roce 1898 uspořádána konference, na níž se řešení problému nenašlo. Jak byl nakonec vyřešen? Inovacemi a evolucí. Nastal věk nových technologií a spalovací motor se stal revolucí. V dubnu roku 1900 bylo v New Yorku na 5th Avenue jediné auto, ale v roce 1913 už tam byl pouze jeden kůň.

Proč, proboha, jim vadí CO2 z uhlí a ne CO2 při pálení dřeva? Vysvětlení této stěžejní otázky odhalí, kdo rozumí problému a kdo ne. Vždy, když člověk něco dělá, musí vědět a chápat proč to dělá, neboli musí vidět zisk, který mu práce má vytvořit. Na Zemi koluje CO2 ve dvou cyklech a to biologickém (400 milionů tun) a geochemickém (380 milionů tun).

Biologický cyklus je ten, kdy rostlina pohltí CO2 a pak buď je sežrána zvířetem, nebo shnije a CO2 se opět dostane do vzduchu. To je to CO2 co vypouští zvířata a člověk během svého života. Nekonečný cyklus, který se děje průběžně a nezpůsobuje změny.

Geochemický cyklus je ten, kdy oceán při změně teploty buď pohlcuje, nebo vypouští do vzduchu CO2. Na severu tedy voda pohlcuje, a když se ohřeje, tak zase vypouští. Nekonečný cyklus, který se děje průběžně a nezpůsobuje změny, ale má potenciál zrychlit případnou změnu stavu.

Lidská činnost:

Pálení dřeva nezpůsobuje problém, protože toto CO2 bylo pohlceno ze vzduchu a opět se vrátilo. CO2 opět bude pohlceno, pokud lidé opět vysadí stromy, aby si následně s nimi zatopili. Člověk tedy jen změnil způsob, jak cyklus proběhne, ale nenarušil koloběh. Jen pro úplnost stejně to platí pro chov dobytka.

Pálení uhlí a plynu způsobuje problém, protože CO2, který se dostane do vzduchu, nemá existující cyklus, který by ho vracel zpět. Nabídka CO2 převyšuje poptávku. A tak CO2 ve vzduchu roste, a z planety uniká méně tepla do vesmíru, což má vliv i na Geochemický cyklus a stabilitu vytvořenou přírodními cykly. Zemědělství je sektor hojně využívající fosilních zdrojů a tvořící velké množství CO2. De facto 40 % jídla vypěstovaného na polích je vytvořeno díky umělým hnojivům, které jsou tvořeny ze čpavku, který se vyrábí z vodíku a dusíku. Dusík se bere z atmosféry, a vodík se vyrábí ze zemního plynu a ropy. Při výrobě vodíku je odpadní reakcí CO2. Tento nově vytvořený CO2 je přidáván do atmosféry bez zpětného cyklu, který by ho navrátil zpět.

Výroba stavebních materiálů, jako jsou cement a ocel. Výroba cementu je energeticky náročný proces, který zahrnuje rozklad vápence (CaCO3) za vysokých teplot s uvolňováním CO2 jako vedlejšího produktu. Tento proces je známý jako vápencové spékání. Po výrobě cementu se dále CO2 uvolňuje při hydrataci cementu během tvorby betonu, kdy voda reaguje s cementem a vytváří tvrdnoucí strukturu. Proces výroby oceli, známý jako hutnictví, je významným producentem emisí CO2 v průmyslovém sektoru. Výroba oceli zahrnuje tavbu železné rudy v peci a přidání uhlíku (nejčastěji ve formě koksu) pro zvýšení pevnosti a tvrdosti materiálu. Při této reakci se uvolňuje CO2. V současné době je obtížné nebo téměř nemožné vyrobit ocel bez vytvoření oxidu uhličitého (CO2) jako vedlejšího produktu.

Spalování fosilních zdrojů, jako jsou uhlí, ropa, plyn, lze nahradit, ale jiné zdroje energie mají menší energetickou hustotu, a tak s rostoucí vzdáleností klesají možnosti. Škoda není jen ve zhoršení životních podmínek, ale i zdravotní v dané oblasti.

Historie a konzistentnost názoru:

V roce 1987 byla celosvětově zakázána výroba CFC (chlorfluorovaných uhlovodíků) kvůli extrémně vysoké škodlivosti pro atmosféru. Škodili tedy něčemu něco stejným způsobem, i když menším. Nemělo by to být také zakázáno nebo pokutováno za škodu, kterou to vytváří. CFC jsou 100x až 1000x škodlivější než CO2 při vytváření skleníkového efektu. Metan (CH4) je 28x až 36x škodlivější než CO2 při vytváření skleníkového efektu. Metan se přibližně po 12 letech rozloží na CO2. Je tedy otázka, zda je CO2 potřeba zakazovat, ale určitě by měl být postihován za škodu, kterou tvoří, a nejen CO2, ale také metan (CH4).Emisní povolenky lze tedy brát jako pokutu za škodu a řešení tržní externality.

V roce 1800 bylo v atmosféře 800 ppm metanu a 270 ppm CO2. V roce 1900 bylo 290 ppm. V roce 2000 bylo 375 ppm. V roce 2020 bylo 420 ppm a 1900 ppm metanu.

Trh tyto náklady může ignorovat (externalita),třeba kvůli špatné prokazatelnosti nebo zanedbatelnosti. Trh se ale v roce 2016 shodl většinově, že to nebude dále ignorovat, a že je to prokazatelné. Takže stejně jako když sousedovi prokážete, že vypustil na vaši zahradu látku, která poškodila váš majetek nebo vaše zdraví, musí soused uhradit škodu + náklady na dopadení. Jakmile trh rozhodne, že jde o porušení vlastnického práva, tak to už přestává být externalita. Protože trh to začíná započítávat do ceny, a ta nemusí být jen peněžní.

Okamžitý zákaz porušování vlastnického práva ale není možný, když je tento zločin páchán tolika lidmi, a tak si musí stanovit rychlost, jak rychle se tato činnost stane nelegální. To jde nejlépe přes tržní signály, které státy začaly využívat k řešení. Tímto řešením se stali emisní povolenky.

Proč je to tržní rozhodnutí a ne centrální?

Protože se na tom dohodly bezpečnostní firmy (státy) mezi sebou, a žádná z nich nemá nad ostatními firmami násilný monopol. A tyto bezpečnostní firmy jsou řízeny lidmi, kteří jsou vybíráni tržně podle nabídky a poptávky při volbách.

Státní zpomalování tržního řešeni.

Bohužel, jak víme, stát není moc efektivní, a také lidé na trhu preferují socialistická neefektivní řešení, a tak nás nemůže překvapit, že ne všechno bylo nastaveno spravedlivě.

1) Zákaz spalovacích kotlů. Nedává smysl to zakazovat, a zároveň to porušuje vlastnická práva. Ať si je klidně mají a pálí si tam dřevo, které nevadí. Tohle je netržní a každý takový zákon zvětšuje neochotu se svobodně přizpůsobit a škodí národu i při budování bohatství.

2) Stejně tak zákaz výroby spalovacích motorů. Ať si je vyrábí, když si myslí, že si to někdo koupí. Trh potřebuje jen spravedlivé vymáhání práva, ne omezování svobody.

3) Lidé, kteří spalují fosilní paliva ve svých domech, nebyli zahrnuti mezi lidi, kteří také škodili jiným lidem v době, kdy cena emisních povolenek byla malá a vymáhání práva nebylo komplikované. Tito lidé jsou tedy právně zvýhodněni oproti firmám.

4) Lidé, kteří spalují fosilní paliva v osobních autech, také nebyli zahrnuti mezi lidi porušující vlastnická práva ostatních lidí. Tito lidé jsou tedy právně zvýhodňování oproti lidem používající elektrické auta. Není omluvou ani pravdou, že to bylo těžké provést, protože stačilo, aby emisní povolenky si kupovali ti, kteří prodávali toto zboží.

5) Státní dotace. Biopaliva, mají menší účinnost než 0,5 %. Stát by měl finance použít na financování zdravotnictví a soudnictví a případně snížit zdanění nebo snížení CO2, nikoli penězi z emisních povolenek dotovat centrálně vybrané zdroje a řešení. Tím zkresluje trh a vnáší zmatek do tržního hledání nejlepších řešení, což vytváří neefektivitu a zpomaluje vyřešení problému.

Kdo jsou příjemci peněz vybraných z emisních povolenek?

Část zisku jde Ministerstvu průmyslu a obchodu na podporu obnovitelných zdrojů, a to 4 miliony. Zbytek (většina) jde českému státu. Správně by peníze měly jít poškozeným a těm, kteří hlídají dodržování. To, že peníze jde státu, znamená, že jde do společné pokladny. Bohužel si jednotlivci nemohou individuálně určit, jak peníze použít, což je neefektivní. Toto řešení je však i přesto nejjednodušší, a stačí, aby zákazníci (voliči) hlídali nezneužívání těchto zdrojů, což se kvůli nízké ekonomické vzdělanosti neděje.

Mýty: Čína škodí více než Evropa, a tak je zbytečné to řešit. V ČR jeden obyvatel průměrně vytvoří 10 tun CO2, což je 2x více než v Číně. Zároveň Čína, stejně jako Evropa, se snaží snížit využívání fosilních zdrojů. Jen si zvolila trochu jiný způsob přes rozsáhlé dotace a sociální skóre. To je právě krásné na trhu, nikdo nemůže vědět, která cesta je nejlepší, a tak je nejefektivnější to nechat na trhu a ne centrálně určit jeden způsob. Státy vydaly dostatek emisních povolenek na začátku a postupně budou snižovat množství, co reprezentuje postupné snižující se ignorování porušení práva. A je už jen na lidech, jak rychle se tomu přizpůsobí. Když budou moc pomalí, budou potřebovat hodně povolenek a cena bude vysoká. Cena tedy motivuje poptávající šetřit a nabízející řešení zrychlit.

Mnoho lidí hlásá, že by EU měla od toho odstoupit, protože evropské firmy ztrácí konkurenceschopnost, ale to není díky emisním povolenkám, ale kvůli socialistickým zákazům a omezením svobodného trhu. Čína prostě to dělá efektivněji, a tak liberální socialisté křičí po navrácení externalit, místo aby bojovali se zmenšující se svobodou, která nás dělá nekonkurenceschopnými. Ano, i hloupost zákazníků (voličů) v Evropě, kteří si volí lidi, kteří chtějí zastavit něco, co funguje, za to může.

Závěr: Zákazníci (voliči) příliš platí za socialistické řešení, které změnu znesnadňují a vytváří odpor k ní. Nepředpokládám tedy, že by svět stihl včas změnit své návyky. Nezapomínejme, že není smrtelně nutné to stihnout. Lidé mají i jiné možnosti, jak se přizpůsobit tomu, čemu nestihli zabránit. Schopnost svobodných lidí se přizpůsobovat je obrovská. Tak si svobodu nechme pomáhá nám jak teď, tak bude pomáhat i potom. Respektujme rozhodnutí trhu, ať už změní názor na prokazatelnost škodlivosti CO2 nebo nezmění.

Děkuji že se zajímáte o důsledky lidského jednání.

Koho zajímá ekologie, doporučuji přečíst článek o recyklaci nazvaný "Svobodná Ekologie"

Knihy: Jak svět doopravdy funguje, Ekonomice v jedné lekci, Lidské jednání

Další zajímavé zdroje: https://www.youtube.com/watch?v=633kLUeD8rc