Zisk není sprosté slovo

Sociální role a odpovědnost firem jsou témata, která se dnes hodně řeší. Nejde ale o nic nového. Již před 50 lety se touto otázkou zabýval americký liberální ekonom Milton Friedman. Mluvil a psal v této záležitosti o tzv. doktríně „sociální odpovědnosti“, která podle něj zahrnuje přijetí socialistického názoru, že politické mechanismy, nikoliv tržní mechanismy, jsou vhodným způsobem, jak určit rozdělení omezených zdrojů na alternativní použití. Nahrazují a vytlačují se tím tržní mechanismy. Ve své knize „Kapitalismus a svoboda“ nositel Nobelovy ceny napsal: „existuje jediná společenská odpovědnost podniků – využívat své zdroje a zapojovat se do činností, jejichž cílem je zvyšovat jejich zisky, pokud se drží pravidel hry, což znamená, že se zapojují do otevřené a svobodné soutěže bez podvodů.“

Dnes opět narůstá snaha uměle nahrazovat tržní mechanismy, které jsou ze své podstaty nejefektivnější, politickou doktrínou tzv. společenské odpovědnosti. Jde o umělé mechanismy typu ESG ale také například ideologicky motivovaný tlak na změnu energetického mixu apod. Takto pojatá „společenská odpovědnost“ ve svém důsledku snižuje efektivitu ekonomického systému a konkurenceschopnost firem, což ve finále vede ke zvyšování jejich finančních nákladů a poklesu zisku. Přijetí tohoto vidění světa i ze strany některých firem a velkých nadnárodních korporací je v praxi provázeno se zvyšujícími se požadavky na nejrůznější státní dotace a subvence, aby zůstaly podle jejich vlastních slov „konkurenceschopné“. 

Základní otázka zní: Co je nejdůležitější sociální role podniků? To, že dávají lidem práci, zajišťují jím obživu. Nejlépe tuto roli dokáží plnit, když jsou konkurenceschopné, efektivní a vydělávají. A to jim zajišťuje volný trh. Přílišná regulace, která zvyšuje náklady a byrokracii a komplikuje zaměstnávání lidí jde proti této jejich základní funkci. 

Přílišná regulace včetně té v „sociální roli“ podniků je demotivační. V takové regulaci se ztrácí prostor pro vlastní ideje a kreativitu. A vlastní kreativita pomáhá v tom být odlišný od konkurence. Regulace je zabiják volného obchodu, svobodného rozhodování a konkurence myšlenek. 

I největší altruista potřebuje zisk, aby měl z čeho altruistou být. Když budeme účelově zákonnými regulacemi a legislativou měnit priority firem a jejich hlavní cíle povinně nahrazovat enviromentalismem a ideologizací ve prospěch „vyššího dobra“, tak bude výsledkem akorát ekonomická stagnace, neefektivnost, a následně volání po dotacích a přerozdělování. 

Položme si vždy otázku: Bude se naše společnost starat lépe o životní prostředí nebo bude nabízet silnější sociální funkce, pokud bude bohatnout, nebo pokud bude kvůli bojům s klimatem chudnout? Proto by mělo být naším cílem zvýšit efektivitu firem prostřednictvím snížení regulací a odstraňování překážek svobodnému trhu.