Zkáza jménem Autorita

Jak se stalo, že vyjádření osobního názoru dnes čelí palbě typu a ty jsi snad odborník? nebo teď je zase každý expert na…, ačkoli ti stejní samozvaní soudci se bez uzardění vyjadřují ke všemu možnému (většinou toliko papouškujíce mainstream)?

Jak je možné, že takzvaný selský rozum už je dnes vnímán prakticky pejorativně, a pokud vám relativně nedávno přišlo nesmyslné nosit na lesní pěšině nebo ve vlastním autě protiprachový respirátor, nesmět zpívat v kostele nebo si v hospodě muset nasadit roušku, když si stoupnete (ale nikoli když sedíte), byli jste minimálně za blázny, ne-li dokonce nebezpečné sobce?

Proč si lidé tak snadno nechali do mysli implementovat onen manipulativní, černobílý, minulé režimy evokující výraz dezinformace, který se používá naprosto nenáležitě a účelově, jelikož já jakožto civilista, a nikoli tedy autorita (úřad, politik), nemohu „šířit dezinformace“, nýbrž pouze vyjadřovat a sdílet svůj názor, byť bych si ho utvořil na základě čehokoli? A proč jsou k tomu najednou potřeba všelijaké nové zákony, komise a investice, když v tomto ohledu dávno máme normálně fungující legislativu?

Jak je možné, že lidé tak snadno podléhají strašákům, a když už zde nečekají mrazáky na mrtvoly, pro změnu teď v každé misce s rýží číhá Putin, který se už téměř na slovenské hranici třese na celou Evropu? A proč lidé tak ochotně věří tomu, že nadnárodním korporátům skutečně záleží na nějaké ekologii, planetě a obecně dobru společnosti?

Nejprve trocha teorie

Vnímám v tomto neblahém vývoji dvě fáze. Než se dostanu k té druhé, oscilující mezi přístupem davovým a individuálním, zastavil bych se u vědy, která s fenoménem autority úzce souvisí.

Člověk býval tvor spirituální a spjatý s přírodou. Nastalý technologický vývoj v kombinaci se zhoubnými ideologiemi a režimy z něj ovšem jak onu spiritualitu, tak obecně jakoukoli víru vcelku vymlátil. A jelikož se společnost zatvrzele pohybuje v extrémních výkyvech (a pokud vy setrváváte v jakémsi gyroskopickém středu, bude vás ta či ona stávající veřejnost pochopitelně označovat za šílence), dostali jsme se od přístupu blesk na nás sesílá zlobící se bůh do opaku typu lásku vlastně lze rozebrat v laboratoři na serotonin, oxytocin a dopamin. Tento antropocentrický racionalismus je samozřejmě naprosto zcestný, jenomže člověk kdesi hluboko v sobě jakousi spirituální složku stále potřebuje, a tak se jeho novým náboženstvím stala věda. Ovšem nikoli pouze přínosná věda typu Země obíhá kolem Slunce, a ne naopak. Dnes už se jedná i o „vědu“ ve stylu Já tomu sice vůbec nerozumím, ale říkají to experti v televizi a tady jsou jakási data a čísla – ostatně ty jsi snad odborník? A tato data a čísla nám poskytují oficiální schvalované autority – a finito (přičemž netřeba dodávat, že v jakémkoli kryptofašistickém systému hrají jednu z nejzásadnějších rolí masmédia).

Takovýto „racionální vědu“ fanaticky obhajující člověk je pak výborným kandidátem na další fázi, v níž mají úlohu nejstarší atavistické pudy, jejichž využíváním lze zajistit znamenitou davovou mentalitu (a pomocí tzv. komnaty ozvěn, chránící před vznikem krajně nepohodlné kognitivní disonance, lze vytvořit výborný status quo á la rozděl a panuj).

Ten nejstarší atavistický pud je vlastně jenom jeden: strach. Na tuto strunu se hraje již stovky, ba tisíce let. Z něj pak vzniká davová mentalita – opozdi se za smečkou a zemřeš hlady. Mladším výhonkem strachu je pak pohodlí; dříve fyzické a dnes – v civilizované společnosti, kde přežití je víceméně zajištěno – spíše psychické. No a emisarem strachu je pak ego. Právě tato složka lidské psýché stojí za současnou intelektuální leností, stádností a davovými psychózami. Stejně jako kdysi i dnes: vyčuhuj z davu, zůstaň opodál a vystavuješ se nebezpečí, že tě společnost zavrhne. Případně budeš čelit agresivitě, protože zpochybňuješ názor smečky a tím ji ohrožuješ. Dnes už je tedy agresivita převlečena za výsměch; dehonestace a diskreditace stále fungují relativně dobře a jejich uplatňování lze sledovat napříč veřejným diskursem. A roboti či všelijaké zombie rádi papouškují. Monkey see, monkey do.

Praxe?

A tak se stane, že z normálu je nenormál a z nenormálu normál. Není již přirozené a žádoucí chtít mír a nechtít válku – nyní je, považme, správné chtít válku a nechtít mír…!

A tak se stane, že zemědělcům, likvidovaným eurounijními nařízeními, se při jejich protestech lidé dokonce smějí (ostatně vždyť se nám jenom starají o jídlo, že ano) a zdejší neautonomní, vyprázdněný, zoufalý vládně-mediální komplex se snaží vrhat na ně stín jakýchsi proruských trollů.

A tak se stane, že poté co jistá superchřipka jedné únorové noci záhadně zmizí, přijde problém další, při němž se ovšem nadále používají naprosto stejné nomenklaturní taktiky šarlatových písmen jako do té doby a koneckonců i jako za minulého režimu, akorát nyní s obráceným směrem: z imperialistického přisluhovače Wall Streetu je nyní dezolátní přisluhovač Kremlu, ale princip je jinak totožný.

A tak se stane, že nikoho nezajímá, když soud zpětně prohlásí používání kovidových „teček“ v mobilu za nezákonné a za stejně nezákonné později prohlásí předloňské „vypnutí“ jistých webů. A nezajímá nikoho ani to, že žádný z proponentů onoho nedávného šílenství porušujícího Ústavu jako na běžícím pásu dosud nestanul před soudem.

A tak se stane, že se snad jako jediná unijní země nedotahujeme na ekonomickou úroveň před Covid Games, našim cenám se smějí už i za hranicemi, nakupovat jezdíme do Polska, vlastní energie si v tomto novodobém protektorátu musíme zpět draze kupovat z Německa, k tomu si ministři pořádají večírky za statisíce (pravda, na Schillerové fotografickou anabázi za 2 milióny ze státních peněz se to stále nehrabe), a nejnověji se stávající, už otevřeně kolaborantská vláda nerozpakuje rozkopat vztahy dokonce i se Slovenskem (kde už si zjevně stihli leccos uvědomit).

A tak se stane, že tu máme občana na slovo poslouchajícího náležitě prolustrované odborníky z oblastí zdravotnictví, politiky, médií a od jisté střelby na fakultě i policie (přestože celá ta akce vyvolává řadu závažných pochybností, ovšem když někdo klade nepohodlné otázky, snaží se na něj různé mediální spolky pořádat hony).

A tak se stane, že až znepokojivě nedostatečnému množství lidí žijících ve zjevně podvodném systému bliká v hlavě červená kontrolka, přičemž spousta občanů dokonce stále věří tomu, že politikům jde primárně o naše dobro, v médiích nám říkají pravdu a žijeme ve svobodném a demokratickém systému. Přitom v otevřenosti likvidace posledních zbytků autonomie vlastní země si stávající maňásková vláda prakticky nezadá s vládami před rokem '89.

Dále netřeba pokračovat. A já to vlastně chápu. Tento svět je čím dál šílenější, šrouby se utahují, každodenně se na nás valí hromada nesmyslů a čert aby se v tom všem pak vyznal, že? Na tohle nás přece nikdo nepřipravil! Pak už ta Rakušanova cenzura (pokolikáté už se nám zase nějaký Rakušan snaží určovat, co si smíme myslet?) vlastně ani není tak nutná, neboť Poslušného občana by v té jeho komnatě ozvěn ani nenapadlo zjišťovat si stav věcí ze zdrojů jiných – pakliže o nich vůbec ví – než těch oficiálně posvěcených. Kdo není s námi, je proti nám, černá, bílá, raz, dva, pochodem v chod. Já osobně masmediální titulky většinou už jenom přelétávám ve stylu tak copak zase chtějí, abychom si mysleli… Ostatně pokud námi nějaké zdroje v minulosti manipulovaly a lhaly nám – což se například za kovidu prokazatelně dělo –, pak bych přece musel být naprostý pitomec, abych jim nadále věřil.

Člověk objektivní a ještě ne zcela přeprogramovaný by si dnes mohl klást otázku, jak daleko lze události nechat zajít, než si jeden řekne tak jo, asi už je načase začít z toho pohodlného kómatu pomalu procitat. K poznání lze ale dojít pouze individuálně; žádný vůdce, guru ani vzor to za nás udělat nemůže.

Celkový průšvih, do něhož se řítíme, stále ještě není nevyhnutelný. Ovšem k nějakému pokroku je třeba připustit si vlastní omylnost, vyjít z té zkostnatělé komfortní zóny, přestat obětovat pravdu vnitřnímu pohodlí, odmítnout žít ve strachu z ostrakizace a především už konečně převzít odpovědnost za vlastní myšlení do vlastních rukou.

Na to zatím díky bohu ještě nikdo žádný formulář nevymyslel.

…

„Pokud vás někdo musí přesvědčovat, napomínat, tlačit, lhát, lákat na pobídky, nutit, zastrašovat, odhalovat, obviňovat, vyhrožovat, trestat a kriminalizovat... pokud je toto všechno považováno za nezbytné k získání vašeho souhlasu – můžete si být naprosto jisti, že to, co se propaguje, není pro vaše dobro.“ Ian Watson

„Skutečnost je taková, že masy se mýlí, zatímco jednotlivci mají pravdu.“ Boris Vian