Bude Anglie první?

Ne že by v Americe neměli svých starostí dost. Jak víme, v poslední době si nejprve komplikovaná situace na texaské hranici a otevřený odpor tamního vedení vůči vládě Spojených států vyžádaly zapojení národní gardy nejen texaské, ale i gard dalších snad deseti nebo kolika států. Poté přišel v červenci atentát (či pokus o něj) na Donalda Trumpa. K tomu bych poznamenal snad pouze to, že celá tato akce mi přijde jaksi typicky americká – má spoustu krajně podezřelých, nelogických aspektů, oficiální vyšetřování zatím nepřináší nic smysluplného a zkrátka z toho všeho čpí psy-ops na sto honů (což mi nějakou záhadou evokuje střílení na FF UK, mimochodem). Nabízí se k tomu také otázka, zda – a případně jak moc – je do toho zapojen sám Trump.

Ještě dodám, že ač bych před několika málo lety nečekal, že něco takového napíšu, a navíc na prezidenty nevěřím, k volbám téměř nechodím a Trumpovi jsem se před lety smál (a ví bůh, že si to zasloužil), tak být Amík, dneska bych volil raději jeho než toho směšného, zlého dědka (případně jeho nepřekvapivě vybranou nástupkyni) s celou tou partou, jejíž název snad nemůže být paradoxnější. Když už nic jiného, aspoň pro tu legraci. Jak praví klasik, konečně ať je i trošku smutno… jen když je veselo. A pokusí-li se tamní stávající junta opět (?) o nějaké volební podvody, veselo určitě ještě bude.

No a v mezidobí se tam samozřejmě, stejně jako jinde, systematicky pěstuje zejména strach (aneb nejstarší, nejúčinnější, a tedy nejoblíbenější nástroj kontroly obyvatelstva). Jednoho letošního červnového rána jsem si z nějakého bláhového důvodu na YouTube pouštěl různé americké mainstreamové zpravodajské kanály. A z několika různých zpráv zhlédnutých během tří minut – fakt nekecám – jsem si schválně vypsal následující, cituji:

So you need to stay hydrated. Be cautious and alert. Safety! FBI and Homeland Security Counter-terrorism Threats Seriously Anything suspicious They were shot. Gunfire

Opakuji, několik různých zpráv, během tří minut. Tohle do lidí dennodenně pouštějí. No nic, o záležitostech Spojených států jsem se tu příliš rozepisovat nechtěl.

Co tedy ta Anglie? Jednou z nejvíce fascinujících věcí jsou pro mě zjevné paralely mezi jejich současnou situací a naší zemí. Všichni tamní protestující – tedy většinou normální rodiče obávající se legitimně o bezpečnost svých dětí – jsou vládně-mediálním komplexem házeni do jakéhosi pytle „krajní pravice“, stejně jako se u nás tatáž hydra neustále snaží označovat kohokoli protestujícího proti vládě za jakéhosi putinovského přisluhovače (a k tomu samozřejmě co nejvíce rozdělovat a izolovat lidi). Britská média absolutně zamlčují pravý stav věcí, produkují extrémně selektivní reportáže a na internetu se cenzuruje ostošest (dneska zjistíte víc pravdy i na webu s memy než v hlavních médiích), stejně jako tomu u nás bylo během sociálního experimentu zvaného pandemie koronaviru (předmět studie: zmapování terénu; vedlejší efekt: další přesunutí zisku směrem nahoru) a jako to pokračuje válkou Západu s Ruskem na území Ukrajiny. V Británii nyní existuje dvojí metr a zrůdné činy jistých lidí zůstávají prakticky nepotrestány, zatímco za obyčejným, vyděšeným občanem vleze do bytu policajt a zatkne ho za jakési „nenávistné komentáře“ na sociálních sítích. Ono už stačí jenom klást nevhodné otázky a smažou vás, a to je ještě to nejmenší.

Je to samozřejmě řízená destrukce (přičemž neopomínejme další evropské země) a z pohledu politiky toho již bylo na alternativě napsáno mnoho; já se na to ovšem rád dívám i z pohledu řekněme kulturního. Mám rád stand-up comedy a částečně i britské panelové show. Už od doby kovidu jsem si ale více než dřív začal všímat té neskutečné, naprosto jednomyslné propagandy, která v těchto pořadech panuje. Ostatně prakticky všechny jsou dosti pevně provázány určitým okruhem oblíbených herců a komiků (kteří jsou podle jakýchsi absurdních diverzitních kvót náležitě promícháváni s různými menšinami – vždy zde tedy musí sedět nějaký ten zástupce gayů/lesbiček, někdo tmavší pleti a podobně, jinak by se tamní systém asi zhroutil; občas mě pak napadá, zdalipak danému člověku nevadí, že tam sedí pouze kvůli svému původu atd.). Ta míra urputné jednolitosti a výroků nepřipouštějících jakoukoli odchylku, ať už se to týkalo Brexitu, kovidu nebo Ukrajiny, byla do očí bijící. Komici propagují jednoznačnou linii a jiný názor v tomto mainstreamovém okruhu neexistuje, případně je s arogantní samozřejmostí zesměšňován. To se samo sebou týkalo i pořadů jakože politických (ve skutečnosti někde na úrovni Šimka s Bubílkovou svého času, tedy nic doopravdy jdoucího do hloubky) – u nichž jsem si nicméně všiml, že v poslední době některé zmizely; ono by totiž asi bylo těžké prosazovat jako kolovrátek stále stejnou agendu, zatímco občané jsou v londýnských ulicích každodenně svědky úplně jiné reality. To už by mohlo vypadat jako vyložená provokace, která by se nemusela vyplatit.

Každý psycholog, ale i fyzik nebo biolog by nám však řekl, že když je něco vyhroceno do extrému, musí se někde objevit protiváha, protisíla, protipól. Anglie je snad vyloženou kolébkou politické korektnosti, a jestliže systém nyní zašel tak daleko, že už se otevřeně obrátil proti občanům vlastní země a mnohdy zde už skutečně jde o život (o čemž průměrný Čech sledující pouze masmédia pochopitelně nemá ani páru), pak na sebe odezva nemůže nechat dlouho čekat. Navíc Britové, i přes onu šílenou politickou korektnost, na sobě zase nenechají štípat dříví až tak moc jako třeba Češi, což bylo dříve možno vidět například i při tiskových konferencích, kdy britští novináři – nikoli výlučně servilní – přece jenom kladli aspoň trochu nepříjemné otázky a politici na ně reagovali většinou slušně a s jakousi pokorou a minimem arogance. To u nás neexistuje (a šarádám pro plebs typu Kotle Michaely Jílkové se snad normální člověk leda tak směje).

Nedivím se tedy ani trochu tomu, co se v Británii a zejména Anglii v současnosti odehrává. A nemysleme si prosím, že se nás to netýká. Jednak záležitosti supervelmocí tak či onak ovlivňují celý svět a jednak u nás byly podobným událostem naší zkorumpovanou, kolaborantskou vládou dveře taktéž otevřeny, přičemž potřebné manipulační praktiky zde – zejména prostřednictvím zmiňovaného strachu – již úspěšně zdomácněly. Stejný princip, stejní zločinci v kravatách, které vidíme dnes a denně v televizi. Vždycky si říkám, jestli je vůbec možné, že by si tito bezcharakterní panáci ani trochu neuvědomovali, jakou budoucnost tady připravují svým dětem. Že s nahromaděným zlatem nikam neutečou. Že až se přestanou vrchnosti hodit, budou vrženi přes palubu. Že život jde daleko hlouběji než k pěstování osobní důležitosti, hromadění majetku a rochnění se v pohodlí. Že stávající cesta vede pro všechny bez výjimky rovnou k útesu.

Kdybych byl pesimista, řekl bych, že se nyní nacházíme ve skutečně zlomovém období, které pro celoplanetární společnost nevěstí nic moc dobrého. Je ovšem třeba pohledy vyvažovat a zejména se dívat z výšky – a ony ty stávající bouře zase jenom ukazují, v jakém vychýlení se v současnosti nacházíme a že je třeba uvidět, pochopit, zareagovat a poučit se, v tomto pořadí. To, že se psychopatický systém sám od sebe nezastaví a naopak jede do čím dál většího extrému, je pro nás tedy vlastně výhodou, neboť jak bychom chtěli řešit problém, kdybychom o něm v první řadě ani nevěděli?

Anglie svého času chtěla – stejně jako později Spojené státy – být nej; nyní je tedy v něčem zase nej a nám opět může sloužit za příklad, ovšem tentokrát bohužel odstrašující.

Who needs information, just give me confirmation… (Roger Waters)