Dugin a Černochová
Přiznám se, že mám někdy trochu problém smířit se s tím, co pokládám za naprosto zjevné absurdity, které se zdají být tak nějak akceptovány širší společností. Jedním z projevů tohoto druhu je reakce paní Černochové na atentát na Duginovu dceru.
V souvislosti s nástupem tradicionalismu v USA se mi do rukou dostala kniha Alexandra Dugina Čtvrtá politická teorie. Dugin totiž čerpá z podobných ideových zdrojů jako třeba Steve Bannon, jeden z mužů v okolí Donalda Trumpa.
Není nad to udělat si vlastní, nezprostředkovaný názor, a tak jsem se do ní začetl. Dugin v ní obhajuje svou vizi čtvrté politické teorie, která má nahradit hlavní moderní ideologie Západu – fašismus, komunismus a liberalismus, jež se ukázaly jako zcestné.
Dugin se narodil v roce 1962 a část svého života strávil v Sovětském svazu, kde podobně jako u nás existovala cenzura na řadu zahraničních děl. Po zrušení cenzury se v Rusku dostala do rukou intelektuálů díla, která na Západě byla předmětem veřejné diskuse již delší dobu. Tato díla, vzhledem k časové prodlevě, pak začala působit s určitým zpožděním i na intelektuály z Východu. Postmoderní autoři, fenomenologie, náboženská a duchovní literatura – to vše u Dugina najdete. Svým způsobem v jeho práci vidím jakousi formu pozdního čtenářského deníku, který obratným způsobem zakomponovává do své vize čtvrté politické teorie. Celý tento jeho spis vnímám jako značně eklektické dílo, které na podporu svých argumentů selektivně využívá škálu nejrůznějších autorů a zdrojů – od Heideggera, přes Guattariho a Deleuze až po esoteriky typu Evoly a Guénona a mnoha jiných.
Hodnotím-li autora pouze na základě dostupných informací na internetu a této jeho práce, pak Dugin na mě působí jako nadprůměrně vzdělaná osobnost, schopná synteticky a literárně sugestivně formulovat své vize. Vzhledem k jeho nespornému intelektu ho trochu podezírám z toho, že jeho argumentace, často opřená o esoteriku a tedy těžko ověřitelná, musí být někdy podezřelá i jemu samotnému. Ale může to být jen můj dojem. Mnohdy i chytří a vzdělaní lidé podléhají vizím, které se časem ukážou jako zcestné. Vzhledem k propracovanosti díla, jeho rozsahu a stylistické obratnosti bych si však dovolil vyslovit předpoklad, že i přes jeho kontroverznost by touto svou prací na většině našich společenskovědních univerzitních pracovišť, bez ideologické zaujatosti, mohl obhájit docenturu nebo i profesuru. Ne proto, že je jeho teze pravdivá, ale jednoduše proto, že je erudovaně zpracovaná. Zájemce o hlubší seznámení s jeho argumentací odkazuji na tuto knihu, kterou u nás vydalo nakladatelství Sol Noxis v roce 2020.
Můj osobní závěr je tedy takový, že jeho dílo Čtvrtá politická teorie, právě pro svou ukotvenost v esoterice, je pro mne nepřesvědčivé a spadá do kategorie argumentace vizionářů typu sv. Pavla nebo Ignáce z Loyoly, kteří svět pochopili v nenadálém náboženském zážitku při nějakém druhu osvícení shůry. Já se musím přiznat, že jsem žádný mystický zážitek ve svém životě dosud neměl, a proto setrvávám u poněkud nudného a celkem nezajímavého "common sense" a na esoteriky se dívám se směsí závisti a podezřívavosti.
Z pohledu zdravého rozumu si však jen těžko dokážu udělat nějaké přímé spojení mezi ideologií Dugina a následnou reakcí na atentát na jeho dceru, o kterém nás například informoval deník.cz, když převzal vyjádření Jany Černochové z Twitteru:
"Potlačuji přirozenou lidskou reakci na tragickou smrt. Ale toto jsou skuteční vrazi a váleční štváči. A není mi líto ani dcery, ani truchlícího otce. Je mi líto tisíců lidí zavražděných v důsledku jejich propagandy a odporné ideologie."
Dugin na tuto reakci reagoval podáním trestního oznámení na Černochovou. Státní zástupce však případ výroků ministryně obrany Jany Černochové o smrti Duginovy dcery odložil. Podle žalobce nebyly tyto výroky trestné.
Na jedné straně tedy máme Dugina, který čte, píše a přemýšlí a vytváří nějakou vizi nové politické teorie, která se opírá z velké části o mysticismus a esoteriku, což je pro mnoho lidí jednoduše nedůvěryhodné. Na druhou stranu tady ale máme názor jednoho z našich nejvyšších představitelů státní moci, který odmítá cítit soucit s obětí vraždy nebo teroristického činu a pocitů jejího otce a hrdě to zveřejňuje na Twitteru.
Paní Černochová se v řadě věcí může mýlit a v řadě věcí může mít pravdu, ale přesto pro mne svým chováním a emocionalitou nijak zvlášť nevybočuje z typu ženy celkem běžně zastoupeného v naší společnosti. Jsem snad sám, kdo to vnímá tak, že je něco špatně?
Zdroj:
https://www.denik.cz/z_domova/cernochova-obvineni-z-podpory-terorismu.html