ESLP schválil odškodnění za covidové uzavření škol
Škoda, že se stát nechce poučit
Já a můj manžel, advokát David Zahumenský, jsme od počátku covidového šílenství bránili lidská práva a svobody. Zažalovali jsme s řadou odvážných lidí mnoho mimořádných opatření, neúnavně jsme vymýšleli další a další cesty. Někteří lidé se rozhodli jít s námi až k Evropskému soudu pro lidská práva. Dva takoví občané (rodič a dítě) nyní dosáhli toho, že je Česká republika za hrůzy spojené se zavíráním škol finančně odškodní. Byť nejde o závratně vysokou částku, je to aspoň něco a my dva si doma říkáme si, že jsme to všecko nedělali úplně zbytečně.
V případu, o kterém chci hovořit, jsme za klienty namítali, že vláda nepřijala dostatečná opatření, aby kompenzovala uzavření škol a že toto opatření nebylo přiměřené. Dále jsme namítali, že s ohledem na judikaturu Ústavního soudu a správních soudů děti neměly k dispozici žádný efektivní opravný prostředek, aby se mohly bránit proti krizovým opatřením u soudu.
Ačkoliv se tedy naši klienti snažili, seč mohli, česká justice jim nepomohla.
Ústavní soud jim řekl: "Podstatou ústavní stížnosti je přesvědčení stěžovatele, že správní soudy měly předmětná krizová usnesení vlády věcně přezkoumat, neboť v jejich důsledku došlo k zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s. Odkazuje-li k tomu stěžovatel na usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/21, je třeba konstatovat, že zde rozhodoval Ústavní soud v době před rozhodnutím rozšířeného senátu, který definitivně vyloučil možnost užití zásahové žaloby jako prostředku, jímž lze brojit proti důsledkům krizových usnesení vlády... Podle posléze vydaného rozsudku rozšířeného senátu, který měl tuto otázku postavit najisto, však účinky bezprostředně plynoucí z právního předpisu nemohou představovat přímé zkrácení na právech jednotlivce ve smyslu § 82 s. ř. s."
Když se žák snažil brojit přímo proti zásahu ze strany školy, Ústavní soud mu taky sdělil, že asi spadl z jahody, když má takové nápady. Děti hodily soudy doslova přes palubu, nikdo se o ně nezajímal po řadu měsíců. Neexistovaly.
Vytrvalý rodič a dítě se, jak jsem psala, obrátili na Evropský sodu pro lidská práva. Nakonec dospěli k uzavření smíru s Českou republikou, ESLP jej včera potvrdil. Celkem jim bylo přiznáno jako odškodné za covidové útrapy, konkrétně za nemožnost chodit do školy od 14. 10. 2020 do 12. 12 2020 (šlo o obranu jen proti konkrétním krizovým opatřením, i když pak vláda řádila dál a dětem upírala vzdělání a sociální kontakt bůhvídokdy) 5.000 euro.
Kdybych byla naivní, věřila bych, že tato zkušenost povede stát a soudy k zamyšlení nad tím, že bylo jaksi špatně neumožnit lidem se proti krizovým opatřením. Říkala bych si, že by třeba mohlo dojít k novele krizového zákona a z krizových opatření by se mohla stát opatření obecné povahy, která lze napadat u soudů. Je tomu ale přesně naopak. Stát sice novelizuje krizový zákon, ale tak, aby lidem mohl ještě víc škodit.