Jsou horší Velikonoce nebo Vánoce?
Lidové tradice patří do koše
Jako nevěřící v cokoliv opravdu nechápu, proč bych se měla zabývat Velikonocemi, právě tak Vánocemi. Vůbec už nerozumím tomu, proč se někteří lidé tak urputně snaží oživovat dávno mrtvé zvyky, které nemají v jednadvacátém století místo a působí jedině nepatřičně až směšně. Pevně doufám, že všechny ty pomlázky, barevné vajíčkové skořápky, přeslazení beránci i zajíčci, pečené nožky mrtvých jehńátek nebo kůzlátek s kopřivovou nádivkou, řehtačky už brzo zmizí z povrchu zemského nebo s nimi aspoň dají ti, kdo nemohou odolat "udržování tradic", ať už pohanských, křesťanských nebo kýho čerta jakých, pokoj druhým. Letos to ale ještě moc nadějně nevypadá. Naopak se zase budu muset bránit nevyžádaným sociálním interakcím s cizími lidmi cyklistickým zámkem na brance.
Bydlet na moravském venkově je velká výzva, jestliže máte ke družbě přístup jako já. Málokdo respektuje to, že nevíte, proč byste měli zdravit cizí lidi, natož se s nimi snad dávat do řeči. Utrousit na půl pusy brý den, to by se ale ještě dalo snést. Mnohem horší je, že vám co chvíli nějací obejdové, které vůbec neznáte a ani o seznámení s nimi nestojíte, mlátí na dveře a dožadují se peněz! Chtěli by snad, abych já chodila, tloukla jim na dveře a žádala peníze? Těžko.
Během roku tak činí při těchto příležitostech:
masopust - hejno venkovanů v nemožných maskách (ani se neobtěžují s nějakou tvorbou a dodržením pravidel masopustních průvodů, když už) chodí od domu k domu a žebrá;
vynášení morany - skupina upištěných holek v předškolním a mladším školním věku si pod dohledem dospělé ženy připraví jakousi smrtku (opravdu ne pěknou a propracovanou) a s tou pak trajdá po dědině a opět žebrá;
hrkání - tentokrát jsou na řadě hoši - od pětiletých až po šestnáctileté holomky. Párkrát za den, když zvony tzv. odletí do Říma (blbost, co?) chodí po obci s hrkači a nahrazují zvonění. U nás není kostel, jen kaplička tak netuším, jaké zvony vlastně nahrazují. Raději pak nemyslím na to, že obecně považuju zvonění v katolických kostelech za přežité a nesmírně nevkusné, když už praicky nikdo není fanda Ježíše Krista. V podstatě si nezadá s kvílením muezína. Nakonec kluci chodí s řehtačkami a opět po žebrotě;
v červenci máme hody - strašlivá záležitost, kdy místní pijí Hostan po hektolitrech, dlabou bůček a jitrnice a i ti, kdo hodovat nechtějí, musí poslouchat dvě noci až do rána přeřvané odrhovačky - v pátek agrorock a v sobotu dechovky. V neděli chodí omladina v krojích a opět - žebrá;
v září máme pouť, což je totéž jako hody.
Letos, při vynášení Morany, se mi zdálo, že u nás nikdo neklepal. Psi spokojeně spali. Byl klid. Možná děvčátka odradil plot, který natíráme. Možná už konečně po dvou letech pochopili, že se doopravdy, ale doopravdy nebudu toho tajtrlíkování účastnit, že na komunitu kašlu a že nebudu rozdávat peníze na zbytečnosti. Uvidíme, jakou inteligenci projeví hrkači a následně krojovaná chasa.
Nebudu ale nic riskovat, na Červené pondělí dám 100% na branku cyklistický zámek. Neznám totiž nic odpornějšího, než trapný výprask pomlázkou, který musíte stpět a za který chlapečci opět očekávají peníze a jejich doprovod alkohol. Kdepak, na lidové tradice implementované do světa umělé inteligence mne skutečně neužije.