Labyrint algoritmů a ráj lidskosti 23/54: Poutník prohlíží hrad Algoritmického štěstí

Poutník se ocitá před obrovskou branou, která se tyčí nad digitálním světem jako monumentální chrám moderního štěstí. Na vrcholu brány září nápis: "Hrad Algoritmického štěstí". Nad branou bliká slogan: "Zažij štěstí podle svého profilu!"

Okolo brány postávají davy lidí, jejichž tváře jsou napjaté očekáváním. Mnozí z nich mají v rukou digitální amulety, náramky zaznamenávající jejich pohyb a chování, a na hlavách helmy virtuální reality, které jim promítají obrazy dokonalého života. Před samotnou branou se tyčí obrovský skener, který každého prohlíží a vyhodnocuje. Na obrazovce se zobrazuje skóre – "Štěstí index" – čím vyšší číslo, tím větší šance dostat se dovnitř.

Průvodce vysvětluje: „Toto je hlavní přístupová brána. Aby člověk mohl projít, algoritmus musí uznat, že jeho profil splňuje podmínky pro štěstí. Každý je tu hodnocen na základě dat z jejich sociálních sítí, nákupních preferencí, zdravotních statistik a osobních zálib.“

Poutník se ptá: „A co když člověk není dokonalý? Co když jeho profil nesplňuje požadavky?“

„Pak je odkloněn na postranní vchody,“ odpoví průvodce, „nebo zůstane stát venku a čeká, až jeho skóre vzroste.“

Poutník si všimne dalších menších portálů po stranách, označených nápisy:

• "Pochlebenství" – kde lidé přehrávají své úspěchy a dělají se lepšími, než ve skutečnosti jsou.

• "Násilí" – kde se lidé drsně prodírají vpřed bez ohledu na druhé.

• "Podvody" – kde je možné nakoupit falešné body štěstí.

• "Pokrytství" – kde se lidé stylizují do rolí, které jim vůbec nejsou vlastní.

„Tyto vchody jsou plné podvodů a přetvářky,“ říká průvodce. „Kdo projde tudy, možná hrad dobude, ale nikdy nebude skutečně šťastný.“

Na rozlehlém prostranství před hradem stojí lidé s úzkostnými výrazy. Neustále kontrolují svá zařízení, jestli se jejich skóre štěstí zlepšilo. Každou chvíli se někdo přiblíží ke skeneru, jen aby byl odmítnut s hlasitým oznámením: "Nedostatečný profil!"

Poutník vidí, jak se někteří zklamaně vrací, zatímco jiní opakovaně aktualizují své sociální profily v naději, že získají více lajků a pozitivních komentářů. Najednou se rozezní gong a brána se na okamžik otevře. Algoritmus náhodně vybere několik lidí a vpustí je dovnitř, zatímco ostatní propadnou zoufalství. Průvodce se pousměje: „Paní Algoritmická Štěstěna se rozhodla. Náhoda je její služebnicí – někdy někoho prostě vybere, i když nemá nejvyšší skóre.“

Poutník přemýšlí: „Takže ani dokonalý profil nezaručuje vstup? Je to všechno jen hra náhody?“

„Ano,“ přikývne průvodce. „Štěstí je v tomto světě proměnlivé. Algoritmus může ukázat přízeň tomu, kdo se zdánlivě nevhodný zdá. Ale když už jsi uvnitř, je těžké si štěstí udržet – algoritmus tě stále sleduje a hodnotí.“

Ti, kterým se podaří dostat dovnitř, mizí v záři štěstí. Přes obrazovku nad bránou jsou vidět jejich tváře – úsměvy, radost, dokonalé okamžiky. Ale Poutník si všimne, že jakmile se dostanou dovnitř, jejich úsměvy začínají působit strnule, téměř uměle.

„To jsou ti, kdo uvěřili algoritmu,“ říká průvodce. „Věřili, že štěstí je jen otázkou dokonalosti. Ale kdo je jednou uvnitř už není návratu. Algoritmus se stane jejich pánem – vše musí být perfektní, jinak je vyhodí.“

V koutě se Poutník setkává s mužem, který se hradu otočil zády a odchází. „Kam jdeš?“ ptá se ho.

„Našel jsem štěstí jinde,“ odpoví muž klidně. „Hledal jsem ho v dokonalosti, ve sledovanosti a v uznání. Ale až když jsem se vzdal algoritmického štěstí, našel jsem skutečnou radost – v obyčejných věcech, v přátelství, v pokoře. To žádný algoritmus nevypočítá.“

Poutník zůstává chvíli v tichu a přemýšlí. Možná skutečné štěstí není ve splnění algoritmických kritérií, ale v návratu k sobě samému – k tomu, co algoritmus nikdy nedokáže obsáhnout. Průvodce uzavírá: „Algoritmické štěstí je iluze – je to past na ty, kteří hledají dokonalost v očích druhých. Skutečné štěstí je v poznání sebe sama a v tom, že nečekáme na potvrzení zvenčí. Kdo se odevzdá algoritmu, může získat chvíli slávy, ale ztratí svobodu.“

Poutník se naposledy ohlédne za hradem, který září svitem umělé dokonalosti, a s rozhodnutím se obrací zády. Jeho cesta směřuje dál – tam, kde se štěstí nachází ne v přijetí algoritmů, ale v přijetí sebe sama.

Čtěte na podobné téma:

Labyrint algoritmů a ráj lidskosti (rozcestník na obsah 54 kapitol)