Nárokovci se nerozdají

Po letech dotací, přerozdělování a nekonečných grantových schémat nastal den, kdy v Nárokišti jednoho mraveniště došlo úplně všechno. Žádné zásoby. Žádné rezervy. Žádné nové zdroje. Všichni čekali, že když už není co rozdělovat, Nárokovci se konečně rozpustí a začnou pracovat. Jenže ne. Protože Nárokovci se nikdy nerozdají.

Poberta Nárokovec a jeho spojenci tak stáli před největší výzvou své kariéry. „Přátelé, máme problém. Zásoby jsou pryč, pracovití mravenci nás opustili a nic nového už se nečerpá.“

„Takže je konec?“

„Ne! To znamená, že je čas vytvořit novou krizi, kterou můžeme řídit!“

A tak vznikl nový program: „Fond pro krizové řízení přerozdělování v podmínkách ekonomické deprivace.“ čili „Dáme si poslední dotaci na to, že už žádné dotace nejsou.“

Jenže byl tu háček – kdo měl tenhle nový fond financovat?

„Počkejte… ale vždyť nikdo nic nemá!“

„Přesně! To znamená, že jsme v krizovém režimu, a tedy máme právo na zvláštní podporu!“

A tak vznikla nová strategie přežití Nárokovců. Obětovat se? Nikdy. Uznat chybu? Nepřichází v úvahu. Najít nového sponzora? Okamžitě.

Protože už nebylo co přerozdělovat, Poberta a jeho tým začali hledat ty poslední, kteří si ještě něco schovali. Čili najít zbývající mravence, kteří mají poslední kousky potravy, a přesvědčit je, že je povinností podělit se. „Přátelé! Tohle je chvíle, kdy se musíme semknout! Ti, kteří ještě něco mají, se musí rozdělit s těmi, kteří nemají nic!“

„A kdo to celé zorganizuje?“

„No… samozřejmě my!“

Ale mravenci už tentokrát nebyli tak naivní.

„Počkejte – vždyť vy jste celou dobu přerozdělovali, a teď nemáme nic. Takže když vám dáme i to poslední, co máme… co z toho budeme mít?“

Poberta se zarazil. Tohle nebyla otázka, na kterou měl odpověď.

„A proč vlastně my máme živit vás, když my pracujeme a vy ne?“

„To bychom si museli dohledatelně ověřit…“

A tehdy mravenci pochopili pravdu.

Jakmile už nebylo koho přesvědčit, koho obrat a na koho hodit odpovědnost, Nárokiště jejich mraveniště se začalo rozpadat samo od sebe. Konference jsou zrušené. Informační džungle je opuštěná. Formuláře už nikdo nevyplňuje. Poberta sledoval ten chaos a uvědomil si krutou realitu: Bez někoho, kdo v tomto mraveništi skutečně pracuje, nemůže existovat žádné Nárokiště. A tak, když se mraveniště vrátilo k normálnímu fungování, Nárokovci definitivně zmizeli.

A kam se poděl Poberta?

„Už ho někdo viděl?“

„Prý odešel hledat nové mraveniště, kde by mohl spustit nový dotační program…“

A tak zatímco se staré mraveniště uzdravovalo a znovu budovalo skutečnou hodnotu, někde v dálce Poberta už možná vymýšlel nový plán:

📜 „Udržitelná strategie podpory inkluzivního přerozdělování zdrojů v adaptivních ekosystémech.“

Protože Nárokovci se nikdy nerozdají – jen hledají nové místo, kde by mohli začít od znova. A kdo ví? Možná už našli nové mraveniště, které ještě neví, co je čeká…

Čtěte na podobné téma:

Poberta Nárokovec a Zkouk Sítník: Neparodický pastiš Ferdy Mravence a Brouka Pytlíka pro dnešní dobu