Strach

Strach je obecně největší zabiják vůbec. Je také naprosto nejzákeřnější a nejsilnější zabiják vztahu s koníkem.

Myslím tím strach člověka. Tento strach ničí veškerou důvěru koně. Tento strach spouští obranný mechanismus koně, čímž je útěk nebo boj. Setkání se strachem pro koně znamená: Zachraň se jak můžeš!

Kůň se musí cítit bezpečně a pohodlně, aby si s ním člověk mohl hrát a budovat dobrý vztah. Kůň je velmi citlivé zvíře reagujicí na energii a řeč těla. Strach člověka vytvaří pro koně prostředí, které kůň vyhodnocuje jako nebezpečné a snaží se z tohoto nebezpečného prostředí uniknout. Útěkem nebo bojem. Takový kůň je pak mylně označen za nebezpečného nebo problematického, ačkoliv problém a nebezpečí představuje ve skutečnosti strach člověka. Existují dnes už i vědecké studie dokazující, že strach a nejistota jezdce se přenáší na koně a ten je pak také v napětí a nejistý a hůře (nebo vůbec) reaguje na požadavky jezdce. Kůň člověku, který má strach, nerozumí, a čemu kůň nerozumí, tomu chce uniknout.

Člověk své pocity odráží ve výrazu obličeje, ale také celým svým postojem a pohybem těla. Naše pocity se však neodráží jen v naší tváři, ale jakékoli naše napětí nebo uvolnění se projevuje ve veškerých svalech našeho celého těla. I v těch svalech, o kterých ani nevíme. A nejen to. Každá emoce a každý pocit má svou vlastní nezaměnitelnou energii. Koně jako mistři řeči těla dokáží zaznamenat sebemenší napětí v našich svalech. Můžete říkat, co chcete, vnitřní napětí neošálíte a neošálíte ani koně. Kůň to vidí, cítí a reaguje. Bytost plná strachu pro koně není partnerem, ale potencionálním nebezpečím. Přístup ke koni se strachem je už od začátku odsouzen k neúspěchu. Člověk, který se bojí, naučí koně jen nežádoucímu chovaní, které, když opakuje, může zajít až do krajnosti, kdy je obtížné koně znovu uvést do pocitu bezpečí a důvěry. Na straně druhé, kůň opravdu odpouští lidem opravdu hodně, má s nimi daleko větší trpělivost než lidé s koňmi.

Strach se u lidí v přístupu ke koni projevuje dvěma způsoby. Jedni ze strachu koni ustupují, címž ho nevědomky učí dominanci a agresivitě. Druzí svůj strach skrývají za agresivitu a koně zastrašují, používají k výcviku pomůcky způsobující bolest, nedávají koni na výběr, nežádají koně, ale nutí ho provést svůj požadavek za každou cenu. Tito lidé svou nejistotu mnohdy skrývají za slovo “práce” a v nejednom případě dochazí také k týrání koně. Agresivita však koně nic nenaučí, jen ho zlomí a sebere mu jeho krásnou duši. Jakýkoli trvalý, hodnotný partnerský vztah není založen na strachu, ale na důvěře.

Takže má-li člověk strach, než přistoupí ke koni, měl by si nejdříve položit otázku, z čeho má strach. Není důležité v tomto okamžiku proč má strach (tím se může zabývat později), ale z čeho má strach. Má strach, že ho kůň kopne? Strach, že kůň uteče? Strach, že kůň neudělá to, o co ho clověk žádá? Také může mít člověk strach, že nevědomky udělá něco, co koni nějakým způsobem ublíží nebo se naučí něco jiného než člověk zamýšlel. Nejdřív si musí zcela konkrétně odpovědět na tuto otázku: Z čeho má strach? Odpověď na tuto otázku pak lze zařadit do jedné ze dvou kategorii: strach, že reakce koně bude útěk a strach, že reakce koně bude boj. Příčiny strachu jsou velmi rozmanité a člověk si musí sáhnout hodně hluboko, aby si je přiznal a odstranil je. Nad tím se musí zamyslet každý sám a ptát se svého srdce.

Jakmile člověk dokáže definovat to, z čeho má strach, musí vědět, jak reagovat, pokud dojde k tomu, z čeho ten strach má. Musí vědět, jak tomu předejít a také, jak se zachovat, když se to stane. Pokud to neví, musí se to naučit. Musí zcela konkrétně vědět, jak reagovat. Musí se naučit perfektně zvládnout a použít princip nátlak - uvolnění v ten správný okamžik. Musí se naučit dobře číst koně, který vysílá nejprve mnoho varování, než dojde k tomu, čeho se člověk obává a člověk se musí nejprve tyto signály naučit rozeznávat a reagovat na ně dřív, než dojde k nežádoucímu projevu koně. Potom se musí člověk naučit, co udělat, pokud k nežádoucímu projevu a chování dojde. Vzhledem k zařazení do dvou kategorií výše, musí člověk vědět, jak reagovat, když kůň upřednostňuje útěk a jak reagovat, když kůň upřednostňuje boj. S nabýváním vědomostí člověk získává jistotu, která nahradí strach. Sebejistota koně přitahuje, vytváří pro ně bezpečné prostředí. Sebejistý člověk, který ke koni přistupuje jako k partnerovi, s jistotou, že ví, co dělá a zároveň, věnuje pozornost varovným projevům koně, je pro koně dobrým vedoucím, kterému kůň může důvěřovat.

Cítíme strach, protože se bojíme něčeho bolestného nebo nepříjemného, co nás může potkat. Důvod, proč očekáváme něco zraňujícího je, že, ať už vědomě nebo nevědomě, věříme, že jsme neschopní, nezpůsobilí, trapní, nešikovní, směšní… atd.

Nic z toho není pravda a nabytí potřebných vědomostí nám může pomoci v nabytí chybějící sebejistoty. Porozumět sobě je teď důležitější a porozumíme-li koni, začneme pomalu rozumět sami sobě. Změníme-li sebe, změní se i chování našeho koně.

Koně nemají strach. Koně jen cítí, co je pro ně bezpečné a co je pro ně nebezpečné. Strach mají lidé a způsobují si v něm rány jak sobě tak druhým.

Je na čase nechat strach za svými zády a vykročit vstříc porozumění svému koni a sobě samotným. Je čas budovat své vztahy na důvěře, ne strachu.