Zpackané dotace Poberty Nárokovce

Poberta Nárokovec byl mistr dotací. Celé mraveniště už vědělo, že když jde o přerozdělování, Poberta nikdy nenechá žádný grant ladem. Ale i mistr občas udělá chybu. A když se čerpá moc rychle, občas se čerpá až moc… a špatně. A tak vznikl seznam největších dotačních katastrof v historii jednoho obzvlášť nároko-milného mraveniště.

1. Revoluční dotace na “nektarovou soběstačnost”

V jeden krásný den se Poberta rozhodl, že mraveniště musí být nezávislé na vnějších zdrojích potravy. „Vytvoříme vlastní zdroj nektaru, abychom už nikdy nebyli závislí na přírodních podmínkách!“ A tak bylo vyčleněno 95 % dostupných zdrojů na vývoj „syntetického nektaru“, který měl nahradit ten klasický. Po dvou letech a vyčerpaných zásobách bylo zjištěno, že syntetický nektar neexistuje – a že by bylo lepší, kdyby mravenci prostě znovu začali sbírat normální potravu. „Takže jsme prostě jen vyhodili veškeré zásoby?“

Poberta: „To bychom si museli dohledat…“

2. Megatunel – největší stavební fiasko Nárokiště

Každé mraveniště potřebovalo tunely. Ale co kdybychom postavili „tunel budoucnosti“?„Postavíme nejmodernější tunel v historii, který bude přístupný pro všechny a vyřeší všechny logistické problémy!“ A tak projekt dostal trojnásobné financování (protože to „musí být nejlepší“). Polovina peněz zmizela v „administrativních nákladech“. Druhá polovina byla investována do „výzkumu efektivity tunelování“. Po třech letech stál uprostřed mraveniště obrovský nerealizovaný projekt. Tunel byl jen půl metru dlouhý, protože se nestihl dokončit. Zjistilo se, že přístup je tak „inkluzivní“, že je prakticky nepoužitelný.

„A kdy bude hotový?“

Poberta: „Tunel není nedokončený, jen jsme ho nechali v otevřeném konceptu.“

„Ale nikdo ho nemůže používat!“

Poberta: „Je to umělecký experiment v oblasti interaktivní architektury.“

3. Program „Zásoby pro všechny“ – ale bez zásob

„Každý mravenec má právo na pravidelný příděl potravy, bez ohledu na pracovní výkon.“ A tak Poberta založil systém garantovaných dávek. Každý, kdo chtěl jídlo, nemusel nic dělat – stačilo vyplnit formulář. Přerozdělování probíhalo tak důkladně, že se během měsíce rozdala celá zásoba jídla. A zásoby došly. Pracovití mravenci odmítli dál sbírat potravu, protože viděli, že jejich práce je k ničemu. Nastala první hladová krize v dějinách tohoto mraveniště.

„A co teď budeme jíst?“

Poberta: „Tohle je ideální příležitost ke spuštění nové dotace!“

4. Ochrana hmyzích práv – aneb boj proti neexistujícímu nepříteli

„Musíme zajistit, aby žádný mravenec netrpěl diskriminací ve svém pracovním prostředí.“ A tak Poberta spustil „Kampaň za rovnost hmyzu“. Vytvořila se „Komise pro inkluzivní přístup k tunelové infrastruktuře“. Financovalo se povinné školení mravenců o správném způsobu vzájemné komunikace ale ani po dvou letech nikdo nevěděl, co přesně komise dělá. Všichni mravenci měli povinnost absolvovat školení, která neřešila žádné konkrétní problémy. Rozpočet komise byl větší než rozpočet na potravu.

„Ale žádný problém tu nikdy nebyl…“

Poberta: „To je právě důkaz, že prevence funguje!“

5. „Zelené mraveniště“ – ekoprojekt, který zničil ekosystém

„Naše mraveniště musí být udržitelné! Žádná práce navíc, jen čistá energie!“ A tak Poberta prosadil zákaz tradičního sběru potravy, aby se „chránila příroda“. Všichni mravenci měli přejít na „alternativní zdroje výživy“, které ale nikdo nedefinoval. Přes tři čtvrtiny mravenců hladověly, protože nebylo jasné, co se vlastně může jíst. Po pár týdnech se systém zhroutil a všichni se vrátili ke klasickému sběru. Projekt byl označen za „příliš pokrokový pro současnou dobu“.

„Takže jsme hladověli úplně zbytečně?“

Poberta: „Ne, bylo to důležité ekologické cvičení!“

Všechny zpackané dotace nakonec vedly k jednomu nevyhnutelnému bodu – toto obzvlášť nároko-milné mraveniště nemělo už co rozdělovat. „Počkejte… všechny tyhle projekty vlastně nic nevyprodukovaly? A co se stalo s těmi zdroji, které se měly přerozdělit?“

Poberta Nárokovec najednou ztratil svůj pověstný klid. „Přátelé! Přeci chápete, že bez dotací nemůžeme fungovat! Musíme vytvořit nový grantový fond!“

„Ale na co, když žádný z nich nikdy nic nepřinesl?“

Ticho. Poberta neměl odpověď. A tak zmizel. Někteří říkají, že ho viděli v jiném mraveništi, kde právě spouštěl nový program na podporu inovativních forem mravenčí spolupráce. A ostatní? Začali znovu pracovat. Protože pochopili, že nejjistější dotace je ta, kterou si vytvoříš vlastní prací.

Čtěte na podobné téma:

Poberta Nárokovec a Zkouk Sítník: Neparodický pastiš Ferdy Mravence a Brouka Pytlíka pro dnešní dobu