Ale já bych radši k večeři lososa…
O prvním kroku v neexistující reformě
Nový návrh neotevírá pouze cestu k výstavbě domovů pro seniory ze soukromých zdrojů, ale vrací seniorům a rodinám právo se svobodně rozhodnout, zda a v jaké míře si za péči zaplatit.
S opozičními blánami na očích vstoupilo ANO v zastoupení poslanců Juchelky a Pastuchové do debaty o novele zákona o sociálních službách, v jejímž rámci je navrženo zrušit zastropování úhrady za pobyt v soukromých (nebo neziskových) domovech seniorů, které nepobírají žádné dotace od státu, krajů nebo obcí. Ale neškodí vládě, tentokráte škodí těm, koho se snaží „chránit“.
Návrh je nanejvýš logický. Stát a kraje nejsou schopni zajistit v domovech pro seniory dostatečné kapacity, pořadníky jsou dlouhé a mnozí senioři se místa nikdy nedočkají. Vzhledem k demografickému a ekonomickému vývoji je zřejmé, že poroste počet seniorů, zatímco státní rozpočet na tom lépe nebude. Odstranění regulace úhrad za pobyt v domovech seniorů zvýší motivaci k jejich výstavbě soukromými investory, odcházet do nich budou movitější senioři a uvolní tak místa v domovech státních, chcete-li veřejně dotovaných.
Paní Pastuchová sofistikovaně argumentuje, že seniorům v soukromých domovech „by nezbylo ani na kafe a čokoládu“, podle pana Juchelky je návrh nepřijatelný, protože nabídka volných míst ve státních a soukromých domovech seniorů je malá a oni tak nemají možnost volby. Že panu Juchelkovi nerozumíte? Já taky ne. Vlastně ano, klasická Hlava XII.
Nový návrh neotevírá pouze cestu k výstavbě domovů pro seniory ze soukromých zdrojů, ale vrací seniorům a rodinám právo se svobodně rozhodnout, zda a v jaké míře si za péči zaplatit. Řada rodin za lepší péči pro svoje rodiče či prarodiče ráda připlatí a většina z nich jistě přivítá, že to budou moci konečně udělat legálně a transparentně. A, mimochodem, napravuje i stav, kdy stát zakazuje soukromým firmám požadovat za svoje služby odpovídající cenu.
A ve hře není jen finanční podpora od rodinných příslušníků. Existuje a bude existovat velká skupina seniorů, kteří budou za důstojné dožití v blízkosti svých rodin a dobrou péči ochotni dobře zaplatit nebo i vydat všechny svoje příjmy. Kdo z nás nemá nějakého rodiče nebo prarodiče, pro kterého je tato důstojnost spojená s pocitem, že se o sebe umějí postarat (byť již jen tímto finančním způsobem), nejvyšší hodnotou?
Zrušení cenové regulace v soukromých domovech seniorů rozhodně není jediným, ani nejdůležitějším opatřením, jak se v blízké a vzdálenější budoucnosti postarat o ty seniory, kteří nebudou chtít, nebo moci dožít doma. Zajistit udržitelnost celého systému sociálních služeb je úkol obrovský, řeší ho všechny evropské státy a pesimistické vize kreslí chmurnou budoucnost, kdy se o seniory, převládající věkovou skupinu obyvatel, starají všichni zbylí práceschopní občané.
Postupné a zásadní přenastavení systému sociálních služeb a jeho financování je stejně důležité, jako důchodová reforma. Nic podobného debatě a rostoucí snaze státu zajistit udržitelnost důchodového systému se ale neděje. Možná proto, že sociální služby nejsou na rozdíl od výplaty důchodu nárokové. Stát se, podle mého názoru, chová pokrytecky, když současnému stavu přihlíží. Současný, jednoznačně správný návrh ministerstva práce a sociálních věcí je z pohledu celého systému nedostatečný.