Bič na klimaticky "odpovědné" korporace

Stikeez – zbytečný plastový odpad

U Vrchního soudu v Praze rozhodovali jednu zajímavou kauzu, totiž moji kauzu nebo lépe řečeno případ Dobře zapsaného spolku. Týkala se klimatické žaloby na řetězec obchodující nejen s potravinami – Lidl. Ten opakovaně v rámci svých kampaní lákal na nákup rodiny s malými dětmi a za odměnu sliboval zbytečné a ošklivé plastové krámy zvané Stikeez vyrobené bez ohledu na životní prostředí, zabalené v dalším umělém materiálu a dovezené do ČR bůhví odkud.

Děcka tyhlety šeredné věcičky nepochybně rozbalila, obal hodila v lepším případě do koše, v horším rovnou pod nohy, chvíli s přísavkami tlapkala po okně a pak samotné Stikeez pohodila kamsi, přičemž milé plastové obludky se následně dostaly v lepším případě do spalovny či na skládku, v tom horším znečistily nevratně oceány a těla mořských živočichů jako tzv. mikroplasty nebo se budou stovky let rozkládat někde v lese.

Stikeez a jim podobné ptákoviny jsou zkrátka jedno velké klimatické zlo a rozhodně se vůbec, ale vůbec neshodují s uhlíkově odpovědnými proklamacemi Lidlu, který na svém webu prohlašuje, že ochrana klimatu je důležitá pro všechny jeho aktivity. Není proto divu, že se nám v Dobře zapsaném spolku prostě zdálo, že Lidl pěkně kecá a lakuje sám sebe na zeleno.

Žaloba na greenwashing

Proto se Dobře zapsaný spolek pokusil skrze institut ochrany před nekalou soutěží podle občanského zákoníku po soudu požadovat, aby se Lidl musel za svoji „klamavou reklamu“ spočívající v uvádění odvážných a velkorysých klimatických tvrzení na jedné straně a rozhazování zbytečného plastu plnými hrstmi na straně druhé, omluvit. Na 100% se cíle sice (rozhodně ale jen zatím) dosáhnout nepodařilo, nicméně Dobře zapsaný spolek odešel od Vrchního soudu v Praze jako jednoznačný vítěz nad všemi korporacemi.

Soudci totiž neměli pochybnosti o tom, že spolky, které podle stanov řeší spotřebitelské věci, mohou korporace za greenwashing žalovat. To za prvé (vítězství v tomto bodě je důležité, neboť prvostupňový soud nechtěl spolku přiznat ani možnost jít k soudu). Navíc je teď už jasné, že i ze současné právní úpravy plyne dostatečně určitě, že klamavá environmentální tvrzení jsou nekalou obchodní praktikou, která může ovlivňovat chování spotřebitele, a tudíž může být nezákonná.

Názory Vrchního soudu nepředstavují pro korporace, které mnohdy nesmyslnými klimatickými prohlášeními nešetří, ani omylem dobrou zprávu – od včerejška nad nimi totiž visí Damoklův „spotřebitelský“ meč. Pevně věřím, že se proti greenwashingu odhodlají bránit i další organizace, kterým Dobře zapsaný spolek prošlapal cestu k soudu. Do budoucna se navíc právě nepravdivá zelená tvrzení jeví jako ideální pole pro hromadné žaloby. Nepochybně tedy v právním světě existuje něco, na co se lze více než těšit.

Greenwashingová směrnice se už chystá na scénu

Je třeba jen na okraj připomenout, že do budoucna se bude korporacím před kontrolou spotřebitelů a jejich organizací ohledně klamání s dopady podnikatelské činnosti na klima unikat ještě hůře. Na úrovni EU se totiž finišuje nová směrnice o greenwashingu, která zakazuje lakování na zeleno výslovně. Směrnicí se na jaře 2024 zabývali poslanci Evropského parlamentu a brzy poté se jí zabývala Evropsk rada.

Pro úplnost dodávám, že praktiky Lidlu samozřejmě nejsou originální, podobně postupoval třeba i australský Coles, který se také vychvaloval za svůj CO2 přístup až do nebes, zatímco jeho plastové příšery se válely poházené na plážích. Coles ale raději od svého počínání pod tlakem spotřebitelů ustoupil a se Stikeez dal pokoj. Snad to vyjde i u Lidlu a po Stikeez už neštěkne ani pes.