Buďte lepší

V listopadu 1989 se v naší zemi zhroutil režim a ve formálně vyhlášeném demokratickém systému se okamžitě ujali slova, funkcí a především majetku zas většinou nedemokraté. První má úvaha nad tím, proč to tak je, vedla k závěru, že za padesát let diktatury se téměř úplně vyměnila populace a že se snad ta moc odňatá komunistům nemusela hned rozdávat po ulicích.

Že by snad bývalo rozumnější a možná dokonce odpovědnější, kdyby zemi v nově nabyté demokracii zpočátku vedlo nějaké konsorcium skutečných demokratů masarykovského typu, spravedlivých a vycvičených k toleranci. Takové konsorcium by rozpracovávalo některé otázky do vyššího stadia a předávalo je poslancům v hotovější formě.

Dnes už si ze své výhodné pozice a skrze Cilku myslím něco jiného, z čehož část je ale můj názor původní: že moc má své nezměnitelné zákony bez ohledu na konkrétního člověka nebo třídu u moci, a tedy že každé konsorcium mocných, i třeba taková OSN, zákonitě musí dospět do stádia rozkladu demokratických principů a zvrátit se do stavu diktatury. A že se koloběh korupce moci zastaví vždy jen na vzácný okamžik, kdy si v důsledku hrůzných dějinných okolností většina lidí uvědomí, že vedle bezpečí a pohodlí jsou i nadřazené principy.

Pan Václav v tom smyslu napsal, že jakousi nejzazší fází celého tohoto procesu je situace, kdy oficiální struktury v důsledku ztráty důvěry veřejnosti jako celek prostě odumírají, rozpadají se a zanikají. To můžeme ostatně pozorovat na dnešních centrálně řízených médiích. Nahrazovány jsou pak přirozeně strukturami novými, vyrostlými zdola a spontánně fungujícími. Jestliže bych k něčemu v době nejtužší komunistické cenzury rád využil internet, šířil bych jím samizdat – vnitrostátně i do zahraničí.

Souhlasím s názorem kolegy Havla, ze kterého později ustoupil, avšak já na něm zástupně trvám dál, že nic nenasvědčuje tomu, že by demokracie otevírala jakékoli hlubší východisko z planetární krize projevující se neschopností člověka být pánem své vlastní situace. Lidstvo chronicky propadá touze odevzdat zodpovědnost. „To přeci není moje starost!“ řve zelinář na papaláše z Evropské komise a naopak.

Buďte lepší. Starejte se o sebe sami a starejte se dokonce i o to, co není vaše starost. Dokud bude národu Česká televize říkat, co je pro něj nejlepší jíst, dělat a myslet si, dokud o jeho zdraví budou pečovat fabriky na jídlo a léky, dokud mu morální hodnoty bude diktovat Hollywood a Blesk, nic se nezmění.

Jak my ostatní, kterým na tom záleží, potom pohneme evropské občany k tomu, aby odmítli elektrické auto z Číny či nežádali na severu Evropy v zimě jahody? Jak pohnout Američany, aby v den svátku demokracie nevolili prezidenta na základě ponižující televizní estrády? A proč se v komentářových sekcích novin musí čtenář pořád krmit jen tím, co už ví a co už koupí včerejších novin odsouhlasil?

Mějte i jiné, obecně prospěšnější ambice než jen osobní úspěchy. Dokonce i v kapitalismu se sluší a vyplatí pomáhat druhým. Že se totiž člověku, který se sám dobrovolně mravně ukázňuje, dostává podpory od absolutna, věděl už Masaryk. Buďte lepší, nebo všechno bude horší.

(A toto za mě napsala moje dcera Cilka. Je hodná. Má smysl pro mou povinnost.)