Časová pásma, Putin, Prigožin a podpis mírové dohody
Premiérův vtip a mír
Albánský premiér Edi Rami před týdnem na summitu ve slovinském Bledu řekl vtip, který může pobavit: „Nevím, jestli jste slyšeli o jednáních v Rusku s cílem sjednotit časová pásma do jednoho, protože v zemi jsou až devítihodinové rozdíly mezi západní a východní částí. Premiér tedy šel za Putinem a říká: Pane prezidente, máme problém. Já jsem poslal svoji rodinu na dovolenou a volám jim, abych jim popřál Dobrou noc, ale oni už měli ráno, byli na pláži. Volám Olafu Scholzovi k výročí, jenže oni mi říkají, že to je až zítra. Volám Si Ťin-Pchingovi k Novému roku, ale podle nich je ještě starý rok. A Putin na to říká: Ano, mně se to už taky stalo. Volal jsem rodině Prigožina svoji upřímnou soustrast, jenže letadlo ještě ani nevzletělo.“
Podpis mírové dohody, aneb zeptejte se Prigožina
Tento vtip vede k přemýšlení: jak velký musí být příkop mezi jednáním současného ruského vedení a představami těch západních (i českých) pozorovatelů války, kteří volají po okamžitém míru. Přitom se kupodivu neobracejí na toho, kdo válku začal a mír může okamžitě zařídit stažením za mezinárodně uznané hranice (i dlouhodobě vzájemně uznávané hranice do doby první anexe, tedy asi čtvrtstoletí).
Obracejí se zpravidla na kolektivní Západ nebo USA nebo dokonce (kupodivu) na naši zmatenou a ne zrovna schopnou vládu: stačí prý uznat obavy Ruska a dát mu garance, domluvit se a podepsat mírovou dohodu, která bude respektovat zájmy obou stran konfliktu, čímž zpravidla myslí Západ a Rusko, jakoby Ukrajina byla pouhým předmětem onoho známého „o nás bez nás“ (jak se říkalo Mnichovské dohodě o odstoupení českých Sudet, kde se rozhodovalo bez ČSR).
Těžko toto pochopit a nemusíte být ani woke levičák, ani příznivec současného vedení kterékoliv zmíněné země a můžete je dokonce hodně kritizovat za energetickou, ekonomickou, regulační a greendealovou džungli nesmyslů, která nám vůbec nepomáhá, ba naopak pomáhá překlápět geopolitické váhy v neprospěch ČR i Západu.
Je rozumné věřit v podepsání míru (či čehokoliv jiného) s někým, kdo ctí podpis své země, vážně si ale někdo myslí, že Putin svůj podpis míru je ochoten dodržovat trvale a ne jen o trochu déle než slib „svému kuchaři a podnikateli s žoldnéři“ Prigožinovi? Ten platil dva měsíce.
Je přece nesnadné až nemožné, nebo jen sebeobelháváním, chtít podepsat cokoliv hodnotného s někým, kdo dohody ctí jen tak dlouho, jak dlouho se mu to hodí. Viz Budapešťské memorandum, kde se Rusko (plus USA a Velká Británie) zavázaly garantovat hranice Ukrajiny v hranicích předchozí Ukrajinské SSR za to, že Ukrajina odevzdá své jaderné zbraně do Ruska. Zbraně odevzdány, protihodnota nedodržena – asi jako vzít si zboží v obchodu a odejít bez placení. Ještě někdo někdy za nějaké garance kohokoliv odevzdá jaderné zbraně?
Někteří namítnou, že to nepodepsal přímo Putin, ale Jelcin, a že to, co teprve podepíše sám, bude respektovat, že je to člověk, který svá slova, natožpak podpis myslí vážně. Kdo tomu věří, měl by se jít zeptat Prigožina, co si o dodržování Putinových slov myslí. Putin běžně a často (častěji než ti nejhorší západní politici) lže a přesto ho média zleva i zprava, z mainstreamu seriózního, mainstreamu pochybného i z putinofilních médií stále berou vážně. Jak by mohla být ctěna dohoda s geopolitickým protivníkem a hlavně s Ukrajinou (protože i geopolitický protivník se může na Ukrajinu vykašlat), jejíž existenci zcela bez skrupulí považuje jeho režim za omyl dějin?
Včera jsem viděl vtipný obrázek papoušků hlásících vzájemně si odporující směs putinské propagandy, kde lze najít současně výkřiky „Rusové bojují s fašisty“, „Ukrajinci jsou v podstatě Rusové“, „Rusové chrání Rusy na Ukrajině“, „Ukrajinci jsou fašisti“, takže z těchto skutečných výkřiků pak poslednímu papouškovi vyplývá, že „Rusové bojují s fašisty, kteří jsou v podstatě Rusové“.
Okamžitý mír aneb Co se vyplatilo, bude zopakováno
Lidé, kteří si přejí okamžitý mír mezi Ruskem a Ukrajinou, tím zpravidla nemyslí mír na mezinárodně uznávaných hranicích, protože ten lze dosáhnout okamžitým stažením ruských okupačních vojsk ihned, ale ten Rusko ani vzdáleně nenabízí. Proto logicky musí mít tito lidé na mysli pouze mír zpečeťující pod ruskou kontrolu dobyté území (územní zisk jako výsledek války).
Ve skutečnosti ani toto Rusko nenabízí, chce víc. V zákonech má už teď anektováno i to, co nikdy nedobylo a letos už dobýt nestihne, celé čtyři oblasti západní a jižní Ukrajiny, z nich jen u jedné kontroluje asi 95 % a u ostatních tří výrazně méně.
Exprezident a místopředseda Bezpečnostní rady RF Medvěděv dokonce jednou napsal, že Rusko nemá žádné pevně dané hranice (!). Lze s tímto vzorcem myšlení uzavřít mír, který bude skutečný a trvalý?
Je však možné, že k příměří na současné linii bojů, podepsanému jako „mír“ by se Rusko dočasně přemluvit dalo, protože jeho výroba zbraní nestačí držet krok s úbytkem techniky a protože potřebuje získat čas, aby mohlo dozbrojit a pokračovat. Ne, ne, budou tvrdit bojovníci za okamžitý mír, Rusko nechce další území, ale nijak to nedokládají. Možná netuší, že anexe nikdy nedobytých území byla už odhlasována.
Dosavadní historie nic takového nepotvrzuje, jen Ukrajina už zažila tři ruské územní zábory po sobě, Gruzie dva, Moldova jeden. Rusko by nebylo největší zemí světa, kdyby se nezvětšovalo za pár set let nejrychlejším tempem ze všech zemí světa (zmenšeno bylo pouze o neruské republiky SSSR, ba i o nás, a Putin to pokládá za největší geopolitickou katastrofu).
„Oprávněné bezpečnostní zájmy“ jsou jen pojem zastírající neoprávněnou rozpínavost, která nebere žádný ohled na okolí. Vůbec nejde o podporu cizích zájmů, protože tady je pro náš český postoj – bez ohledu na USA či EU – rozhodující náš český zájem, že hranice se neposouvají. A zájem sousedů, kteří mají s Moskvou bezprostřednější existenciální zkušenosti od Polska až po Finsko (pokud nám tedy nestačí to, co jsme zažili před 55 lety v podobě Brežněvovy* doktríny omezené suverenity a okupace).
Postoj „Ale co je nám do toho, ať si to Ukrajina řeší sama“ není sobecký (sobeckost v geopolitice je celkem normální a běžná), pro ČR je spíše sebepoškozující. Naše pomoc Ukrajině – jakkoliv neskutečně nafukovaná našimi médii jak provládními, tak i ostře opozičními nebo i kremlofilními – v podstatě jsou všichni v souladu, že děláme nadměrně moc – je malá, ale je rozhodně i v našem čistě sobeckém zájmu, který se dá shrnout takto: Nemít SSSR2.0 za Košicemi.
Hlavní věta, která by měla rezonovat při jakémkoliv mírovém návrhu na urovnání války a hranic, je: „Co se vyplatilo, bude zopakováno“ a tak „Co nemá být zopakováno, nesmí se v rámci mírové dohody vyplatit“. Pokud se vyplatilo zabrat kus sousedního území, bude to zopakováno. Pokud se vyplatilo diktovat někomu omezenou suverenitu, bude to zopakováno. Pokud se vyplatilo používat energie jako zbraň, bude to zopakováno. Pokud se vyplatilo vytvářet falešné obrazy situace v zahraničních médiích a bylo jim uvěřeno, bude to zopakováno. A teprve to, co se nevyplatilo, zopakováno nebude.
KAREL MACHALA
*Brežněv, sovětský vůdce a generální tajemník ÚV KSSS, pod jehož vedením došlo k invazi do Československa v roce 1968. Jednou z nejfrekventovanějších manipulací v souvislosti s rokem 1968 a okupací Československa (šířenou teprve po napadení Ukrajiny Ruskem) je, že Brežněv jakožto osnovatel invaze k nám byl Ukrajinec. Ve skutečnosti se narodil na Ukrajině ruským rodičům, kteří se oba přistěhovali z Ruska. Národnost jeho rodičů i jeho byla ruská, ukrajinsky nikdy nemluvil ani neuměl a pravděpodobně ani nerozuměl. Myslel velkorusky, vládl z Moskvy, ukrajinština byla za jeho panování potlačována. Příklad: když jste si tehdy pustili rádio a hledali zahraniční stanice, naladili jste ze SSSR z jejich domácích stanic neurčených pro zahraničí pouze ruštinu, zatímco ukrajinštinu bylo možno slyšet jen z Mnichova nebo Londýna, pokud zrovna nebyly tyto stanice rušeny rušičkami.