Co s tím?

Legitimizace je způsob, jak zdůvodnit nějaký konkrétní stav věcí ve společnosti. Prostředky, které používá, jsou víra, ideologie, zákon, dogma - obecně tedy nějaká abstraktní teoretická konstrukce vycházející ze zájmů a poznání určité historické epochy. Aby mohl feudální pán zdůvodnit poddaným, že smyslem jejich života je pracovat na jejich panství a případně nasadit život v nějakém konfliktu se sousedním feudálem, musí disponovat propracovaným systémem přesvědčování.

Všichni známe dějiny a víme, jaké přesvědčovací "narativy" se používaly v otrokářské a feudální společnosti. Z pohledu dnešního vzdělaného a chytrého člověka, kterým bez výjimky všichni jsme, je pro nás až zarážející, jak tomu ti lidé tehdy mohli věřit a vlastně tím i obětovat pozemský čas, který jim osud přidělil.

Jedním z dominantních legitimizačních příběhů, který stojí za většinou rozhodnutí naší společnosti, je liberalismus, který se v ekonomické oblasti hlásí k neoklasicismu. Čím jiným se například obhajovala transformace ekonomiky, privatizace a restituce? Aby stát mohl rozhodnout o tom, že majetek v hodnotě miliard korun dá panu Novákovi a ne panu Svobodovi, potřebuje mít nějaký racionální důvod. Tím důvodem není nějaký přírodní zákon, který by se dal studovat pod mikroskopem nebo dalekohledem a pak spočítat jako pohyb planet na obloze; důvodem je preference specifické ekonomické a politologické teorie, která však na rozdíl od přírodních věd, kde určitá míra shody vládne, má řadu konkurenčních teorií.

Zatímco v zemích na západ od nás existovala kontinuita vývoje a jistá míra shody na uspořádání společnosti, u nás bylo potřeba rychle nahradit centrálně plánovanou ekonomiku ekonomikou volného trhu a společné vlastnictví rychle zprivatizovat. Nic proti tomu, zajímá mě spíše dynamika a míra opodstatněnosti těchto změn. Pokud k vysvětlení určité situace nepoužiji přírodní zákon, pak do jaké míry je oprávněná právě ta určitá verze ideové konstrukce, ke které se přikloním?

Třicet nebo čtyřicet let v životě společnosti není tak dlouho, ale přesto výzvy, kterým čelí dnešní společnost, jsou jiné nebo se na ně klade výrazně jiný důraz než tomu bylo před třiceti lety. Tyto výzvy by se daly pojmenovat jako megatrendy a jsou formulovány v řadě dokumentů. Celkem většinová shoda je na tom, že do těchto megatrendů spadá:

Změna klimatu

Technologická transformace

Demografické změny

Frakturovaný svět

Sociální nestabilita

Pro podrobnější informace o těchto tématech doporučuji zprávy PwC, která se těmito otázkami zabývá (1).

Míra, aktuálnost a rozsah těchto trendů je bezprecedentní, a bezprecedentní musí být i způsob řešení těchto problémů. To je i důvod, proč se ekonomové, sociologové a politologové zamýšlejí nad tím, jaký postup zvolit, který by byl na řešení těchto otázek nejvhodnější. Hledá se řešení a teorie, která by legitimizovala nutná opatření, aby se předešlo nevyhnutelné krizi.

Na první pohled lze bez rizika, že se dopustím nějaké velké chyby, konstatovat, že legitimizační potenciál spočívající v teorii volného trhu bez přívlastků je dnes problematizován. Říkám to opatrně a vlastně připouštím určitou míru trvalé použitelnosti určitých myšlenek této ekonomické a politologické školy. Co však je jasné, že nějaká forma volného trhu bez přívlastků není bez velké revize na řešení krizí vyvolaných megatrendy aplikovatelná. Pak mi však vychází, že volný trh bez přívlastků s většími revizemi už není tak docela volný trh bez přívlastků.

Z toho všeho vyplývá závěr, že v základech naší nové demokratické společnosti stojí legitimizační ideologie, o jejíž trvalé platnosti již dnes víme, že je sporná. Jak dnes například zdůvodníme rostoucí majetkové rozdíly? Jak eticky zdůvodníme nedůvěru k migraci? Jaká je zdůvodnitelnost rostoucí spotřeby s ohledem na klimatickou krizi?

Přes v některých zemích stále vlivnou teorii neoklasicismu se ozývá mnoho kritických hlasů.

Francouzský ekonom Thomas Piketty uveřejnil vlivnou knihu "Kapital v 21. století" (2013), ve které se zabývá otázkami rostoucí nerovnosti a kritizuje neoklasické předpoklady o volném trhu.

Nositel Nobelovy ceny Joseph Stiglitz upozorňuje na nedostatky neoklasicismu v oblasti informací a tržní efektivity. Ve své práci se zabývá tématy jako asymetrie informací a tržní selhání, které podle něj nelze adekvátně vysvětlit neoklasickými modely.

Všechny tyto otázky jsou vysoce komplexní a složité, ale věřím, že se najde cesta, která umožní posun dál. Z perspektivy České republiky bych ale hlavní poučení viděl v tom, být nanejvýš opatrný vůči našim prorokům. Jejich "věčné" pravdy mají krátkou dobu rozpadu.

Zdroj:

https://www.strategyand.pwc.com/a1/en/blog/business-should-expect-volatility-