CO2 a české soudy: důvod pro omezení vlastnických práv

CO2 a české soudy: důvod pro omezení vlastnických práv

Málokdo ví o tom, že české soudy začínají pomaloučku polehoučku akceptovat změnu klimatu jako vážný a hlavně prakticky nezpochybnitelný důvod pro zásah do vlastnických práv. Díky tomu obce dostávají do ruky doslova trumfová esa, pokud se chtějí zbavit problematických a nechtěných zastavitelných ploch. Vlastníci naproti tomu tahají za kratší konec provazu a při psaní připomínek k návrhu územního plánu nebo jeho změny si musí celkem dost potrápit malé šedé buňky, aby vymysleli pádnou argumentací a aby nepřišli o stavební pozemky.

Rozsudek 1.: Klimatická změna je notorieta

O co šlo?

V prvním případu se jednalo o zpřísnění regulativů v územím plánu. Ve stručnosti lze říci, že před změnou územního plánu byly pozemky jedné vlastnice určeny k výstavbě pro bydlení bez toho, aby pro ně byly nastaveny nějaké konkrétní mantinely. Po změně pak byla vlastnice omezena tím, že byla lokalita sice nadále určena pro výstavbu rodinných domů, ale byla nastavena minimální velikost stavebního pozemku (1 000 m2) a dále územní plán požadoval povinný podíl nezastavěné části pozemku (minimálně 60 %) a také omezil zástavbu i výškově – na nejvýše jedno nadzemní podlaží s využitelným podkrovím o maximální výšce 9 m. Investorce to samozřejmě udělalo čáru přes rozpočet. U soudu ale neuspěla a územní plán zůstal takový, jaký ho chtěla obec mít.

Z rozsudku:

„Soudu je z úřední činnosti známo, že v obcích v přímém sousedství… či blízkém okolí odpůrkyně… existují problémy se zásobováním vodou ze zdrojů podzemní vody pro veřejnou potřebu. Z uvedených řízení soud má soud též znalost o tom, že reálně dochází k budování nových přípojek a zřizování nových vrtů. Existenci obecně nepříznivé vodohospodářské situace posledních let v souvislosti s dlouhotrvajícími suchy a negativní prognózy budoucího vývoje způsobené klimatickou změnou pak soud považuje za notorietu.“ (Podle usnesení Ústavního souduze dne 7. 5. 2024, sp. zn. I. ÚS 484/24, rozsudku NSS čj. 5 As 278/2022 – 66 ze dne 12. 1. 2024 a rozsudku KS Praha čj. 43 A 47/2022-62 ze dne 22. 9. 2022.)

Komentář:

Soudy po obcích požadují, aby řešení, které vtělí do územních plánů, dostatečně odůvodnily. Pokud v tom selžou, pak reálně hrozí, že jejich územní plán (nebo jeho část či změna) bude zrušen. Důvody pro rušení zastavitelnosti nebo omezování vlastníků mohou být různé – od ochrany přírody a zemědělské půdy až po chybějící kapacitu kanalizace a školy. Když obec zvolí argumentaci klimatickou změnou (a na ni navazujícími negativními projevy na území dané samosprávy), může se spolehnout minimálně na to, že existenci klimatické změny nikdo nezpochybní a nikdo se nemusí obtěžovat jejím prokazováním. To je docela důležitá informace pro obě strany pomyslné územně plánovací barikády – obce i vlastníky. Obec, která zruší zastavitelnost s dostatečně propracovaným odůvodněním opírajícím se o CO2 a o to, že kvůli jeho přebytku v atmosféře je v obci sucho, nebo naopak záplavy, nebo že dochází k potížím se spodní vodou nebo že občanům škodí tepelný ostrov, má totiž v podstatě vyhráno. Zásah do vlastnického práva bude s velkou pravděpodobností akceptován.

Na straně obcí jsou i nejrůznější materiály typu koncepcí sucha nebo adaptačních strategií, ze kterých lze čerpat při zdůvodňování nezbytnosti omezení vlastnických práv a které obsahují spoustu katastrofických vizí.

Rozsudek č. 2: CO2 dokazovat netřeba

O co šlo?

Krajský soud v Praze zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje a Městského úřadu Klecany ve věci umístění retenční kanalizace pro Aero Vodochody. Rozhodnutí napadla jedna dotčená obec, která byla účastníkem řízení u stavebního úřadu. Samospráva tvrdila, že se na jejím území nachází kanalizační sběrač, jehož prostřednictvím jsou odváděny odpadní vody z areálu Letiště Vodochody. Kapacita kanalizačního sběrače podle ní v současnosti nedostačuje pro množství odváděných odpadních a dešťových vod z areálu letiště a na kanalizačním sběrači vznikají havarijní stavy. I při menších srážkách dochází k výtokům vody ze sběrače a k podmáčení a znečištění pozemků obce.

Soud dospěl k závěru, že hlavním problémem celého rozhodovacího procesu (ve zkratce) bylo jedno závazné stanovisko, neboť příslušný odbor, který ho vydal, vycházel z údajů vodoprávního úřadu o intenzitě deště z roku 2014 (navíc tehdy úřad stanovil intenzitu návrhového deště obecně pro odvodnění plochy území letiště Vodochod). Podle soudu mohly být výpočty v roce 2017 již neaktuální, zejména je-li obecně známo, že se v posledních letech četnost extrémních klimatických jevů citelně zvyšuje, což přirozeně musí mít dopad (byť plíživý) i na statistické údaje o pravděpodobnosti extrémních srážek v daném území. Závazné stanovisko tak bylo nezákonné, protože nebylo podložené a úředníci ho vydali „od stolu“.

Nejvyšší správní soud dal krajskému soudu za pravdu.

Z rozsudku:

„Argumentuje-li stěžovatel tím, že krajský soud poukazoval na četnost extrémních klimatických jevů, které vedou ke změnám na statistických údajích o výskytu extrémních srážek v daném území, a tento předpoklad přitom v rozsudku není podepřen o konkrétní důkaz, pak Nejvyšší správní soud připomíná, že je nutno rozlišovat mezi skutečnostmi známými soudu z jeho úřední činnosti na straně jedné, a skutečnostmi známými obecně na straně druhé. Nejvyšší správní soud se již v minulosti ztotožnil s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž u obecně známé skutečnosti je totiž již z její povahy nadbytečné, aby soud uváděl, jak se ji dozvěděl… V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud konstatuje, že je-li změna klimatu předmětem společenského diskurzu, pak z toho vyplývající viditelné jevy, jako např. fakt, že v souvislosti se změnou teploty dochází i ke změnám objemu srážek, představují obecně známé skutečnosti a nelze po krajském soudu požadovat, aby prováděl jejich další dokazování.“ (Rozsudek NSS ze dne 20. 2. 2020, čj. 5 As 3/2019 – 63.)

Komentář:

Z podobného ranku jako předešlé rozhodnutí, je i tento názor Nejvyššího správního soudu. Opět se dostáváme k tomu, že klimatická změna je prostě notorietou, která se nedokazuje. Podle Wikipedie je typickou notorietou například řazení dnů v kalendáři, nebo způsob počítání (není třeba dokazovat, že 1 + 1 = 2). To uvádím jen pro pochopení, v jakém myšlenkovém schématu se soudci pohybují, když dojde na změnu klimatu (pokud ovšem nejde o znečištění způsobené plasty v respirátorech, tam uvedené neplatí, neboť je nahrazeno dogmatem pandemickým a nějaká ta kilotuna zbytečného plastu devastujícího planetu se na rozdíl od brček nepočítá).

To ale neznamená, že právě v této věci neměla obec pravdu. Odtokové poměry v lokalitě nejsou legrace a úřady by je měly posuzovat řádně a hlavně podle toho, jak to v území skutečně vypadá.

Oxid uhličitý milovaný i nenáviděný

Pro obce je v každém případě užitečné o klimatických argumentech přemýšlet a do územních plánů je zapracovávat. Někdy se CO2 může hodit i vlastníkům, kteří se snaží bojovat proti nechtěným obřím developerským projektům.

Na závěr se dá říci, že klima zcela jistě ještě neřeklo poslední slovo a u soudů se s ním budeme potkávat ještě hodně často. Otázkou je pouze to, na kterou stranu se nakonec dámy a pánové v talárech přikloní a jestli klimatická změna i nadále zůstane milovanou i nenáviděnou notorietou.