Dědic české země, král Václav

Přesně před rokem jsem zveřejnil krátký text o svatém Václavovi, jeden z mých několika prvních veřejných blogů. Nemohu zapomenout, že nás Prozřetelnost dovedla ten samý večer až do Kaple svatého Václava v katedrále svatého Víta, kde moje dvě nejmenší děti poklekly k tiché modlitbě. Slova mocného českého svatováclavského chorálu „Nedej zahynouti nám, ni budoucím“ se mi tam zaryla hluboko do srdce. A rozhodl jsem se, že nebudu jen tiše sledovat, jak moje milovaná země a můj národ, směřují k pomalému, ale o to hlubšímu úpadku, který ji může dovést během několika generací i k úplnému zániku. Dělám tedy, co mohu, přemýšlím, modlím se i píšu a snažím se pomáhat tam, kde to nás to snad aspoň trochu vrací dobrou cestu pro budoucnost naší země a hlavně našich dětí. A spolu s mými dětmi proto volám: „Svatý Václave, nedej zahynouti nám, ni budoucím!“

Minule jsem se pokusil přinést příběh Václava, zakladatele a již navždy jediného pravého panovníka naší země. Časem se k němu snad vrátím a zlepším ho, ale dnes budu osobnější.

Starý dobrý král Václav a další naši Václavové - Blogosvět.cz

www.blogosvet.cz

V čele našeho národa stojí rytíř na koni ve skvělé zbroji, který nás z věčnosti provází celými našimi dějinami. Je s námi v dobách zlých i těch klidných, kdy se rozhoduje o budoucnosti úplně stejně jako uprostřed nejstrašnějších válek.

Před nedávnem náš stát vystavil korunovační klenoty a mezi nimi i ten nejcennější, svatováclavskou korunu. Prý je to výstava o Tajemné síle kamenů. Uvědomil jsem si, že snad nemůže být lepší ukázka, jak hluboce duchovně vyprahlá naše dnešní doba je. Přitom tradice nejsou jen mrtvý popel, kus chladného kovu a pěkné vzácné kameny. Tato koruna, kterou nechal zhotovit druhý velký český Václav, známější pod jménem Karel IV., však má svůj zásadní význam ne jako umělecké dílo, ale především jako vyjádření pokory našich vládců, se kterou se český panovník na dobu určitou sklání před věčností. Asi nejlépe to vyjádřil ve své papežské listině někdejší vychovatel Václava Karla IV. a později papež Klement VI.: „Karel z oddanosti a úcty k sv. Václavu, kdysi králi českému, dal zhotovit nově jakousi velmi drahocennou královskou korunu, a že ji věnoval vznešené hlavě tohoto světce, jehož tělo odpočívá v Pražském kostele. Na tuto hlavu ji dal vložit proto, aby s ní nebyla snímána, s výjimkou toho, kdy by český král, který kdy bude, byl nově korunován nebo když by tímto králem v městě Praze či na jejích předměstích byla konána slavnost vyžadující užití královské koruny. Pouze v tomto případě si může zmíněný král korunu vzít, ovšem jen s tou podmínkou, že je povinen v týž den korunovace nebo slavnosti korunu znovu vložit na tutéž blahoslavenou hlavu.“

Modlitba je pro mnohé moje současníky již nemoderní a nepochopitelná. Ale přitom je tak mocná. Dává nám možnost spojit se myšlenkami a slovy i s těmi, co tu byli dávno před námi a také s těmi, kdo po nás teprve přijdou. Modlitba nám umožní stát se součástí nekonečna a dívat se na svět a život očima věčnosti.

V Týdeníku Echo č. 38 vyšel velmi důležitý text od pražského profesora, doktora filozofie, kněze a především moudrého poustevníka Petra Piťhy nazvaný „Nedejme si zahynouti!“ Je to mrazivé varování před směřováním našeho národa a hlavně výzva ke mravní obrodě, která začíná jen pouze u každého z nás. Tento text si opravdu zaslouží přečíst a uschovat v papírové podobě, protože ohrožení budoucnosti našich děti je velmi hluboké a skutečné, jakkoliv probíhá postupně, nenápadně a nenásilně. Tentokrát je v sázce samotná podstat člověka a jeho hodnoty. Budu velice rád, pokud si tento sváteční den najdete čas si ho přečíst a zamyslet se na tím, co je v něm popsáno a nabídnuto jako zásadní věci, které bychom mohli a měli změnit, dokud to ještě jde.

A pokorně prosím, ať nám k tomu pomáhá ten, který je nekonečná Láska.

Nedejme si zahynouti! - EchoPrime.cz

www.echoprime.cz

Vážení spoluobčané,