Den daňové svobody
Daně, komu a co za ně
Daně a co za ně? Podle Liberálního institutu máme 11. června 2024 den daňové svobody, jinými slovy, prý jsme přestali vydělávat na stát a jeho přerozdělování a začali vydělávat pro sebe. Nebude to až v září?
Nezpochybňuji metodiku Liberálního institutu, ale z pohledu občana, zejména zaměstnance, se mi tento výpočet zdá hodně optimistický. Zkuste počítat se mnou.
Daň z příjmu fyzických osob je 15 %, a 23 % pokud roční příjem přesáhne 36 násobek průměrné mzdy (1 582 812 Kč pro rok 2024).
Zdravotní daň, eufemisticky nazývaná zdravotní pojištění, je 13,5 %. Důchodová daň jménem sociální pojištění činí 28 %. A je úplně jedno, kolik procent odvádí zaměstnanec a kolik zaměstnavatel, protože zaměstnanec si na to stejně musí vydělat.
1,2 % povinně odvádíme na politiku zaměstnanosti, tedy na podporu v nezaměstnanosti, mnohdy těm, kteří se nechtějí nechat zaměstnat.
Prostým součtem jsme už teď za polovinou roku.
A kde máme DPH 21 % z každého nákupu, kromě "jenom" 12 % u potravin a vybraných zvýhodněných položek? Vyjdeme-li z průměrné útraty na osobu a poměru k průměrné mzdě, je to dalších cca 7 % daně z příjmu.
Započítáme-li i spotřební daň, budeme na 10 %. Nejde jen o to, zda pijeme alkohol nebo kouříme, ale pohonné hmoty platíme i tehdy, pokud jezdíme jen na kole a chodíme pěšky, protože jejich cena je součástí produktů, které nám dodavatelé dovezli do obchodů.
A kde máme další daně, např. daň z nemovitosti, letos téměř dvojnásobnou oproti minulým rokům, příspěvek "podnikatelům" s "ekologickými" energiemi?
A co daň ze státní propagandy v podobě povinného tzv. koncesionářského poplatku za rozhlas a televizi?
Optimistickým odhadem 70% příjmu vrátíme státu, aby nám mohl slibovat, co nám všechno dá. Nebo aby mohl rozdávat jiným. Ať už v podobě dotací, krásné to formě úplatku vybraným cílovým skupinám, nebo v podobě humanitární pomoci, která se někdy zcela nehumánně zvrhne ve svůj opak a zvyšuje počty mrtvých.
Opravdu chceme až do první poloviny září pracovat na nesplnitelné sliby, na plná koryta vyvolených a na rozdávání našich peněz těm, kteří se nepodílejí na vytváření našeho státního bohatství? Uvědomí si to voliči aspoň v podzimních senátních volbách? Nespokojenost nevyjádříme sezením doma a ignorováním voleb. Naprosto demokraticky máme každý jeden z nás právě jeden hlas, ale ten musí být uplatněn. Rozhodujme si, nejen o svých penězích, sami.