Disputatio
Konečně se veřejná debata dostává k otázkám, které jsou pro naši zemi podstatné. Pan Graubner odvolal pana Orko Váchu a máme tu petice, nespokojenost řady věřících a spokojenost jiných věřících spolu s otevřenou kritikou církevních představitelů našimi čelními politiky – panem ministrem Výborným a paní Markétou Adamovou Pekarovou. Jaká úleva po těch marginálních zprávách z Mnichova a Rijádu.
Všichni už detailně víme, jak to začalo – mše svatá ve stodole a popíjení piva. Celebritám se to moc líbilo, protože byly nějak blíže těm svatým věcem, a někteří z toho i slzeli. Jiným členům té samé církve se to ale vůbec nelíbilo, a tak neváhali a napsali rozhořčenou stížnost na místní pobočku nejvyššího managementu s hlavním stanem (headquarters) ve Věčném městě. Asi to ani nebylo třeba, protože o dostatečnou propagaci celé události se postarala TV Noe.
Od doby Basilejských kompaktát se veřejná teologická diskuse v Čechách stále více přizpůsobovala požadavkům Říma, a ránu z milosti pak dostala po Bílé hoře. Teď však cítím, že máme znovu příležitost do toho vstoupit. Navrhoval bych na začátek znovu důkladně pojednat otázku přepodstatnění.
Pro připomenutí: Katolická církev je přesvědčena o tom, že při mši svaté dochází k přeměně hostie a odborně to nazývá transsubstanciací, zatímco luteráni hovoří o konsubstanciaci. Reformované církve šly ještě dál a hovoří pouze o symbolické podobě celé události.
V odbornější teologické mluvě se to dá vyjádřit takto:
Transsubstanciace (katolická víra) – Podle katolické nauky se při konsekraci během mše svaté mění podstata chleba a vína v Kristovo tělo a krev, i když si zachovávají vnější znaky (tzv. „akcidenty“) chleba a vína. Tento koncept se opírá o učení Tomáše Akvinského a vychází z aristotelského rozlišení mezi podstatou a akcidenty.
Konsubstanciace (luteránská víra) – Martin Luther učil, že Kristovo tělo a krev jsou reálně přítomny „v, s a pod“ chlebem a vínem (tzv. sakramentální unie). Nedochází k úplné změně podstaty (jako v katolicismu), ale Kristus je skutečně přítomen spolu s těmito prvky.
Symbolická nebo duchovní přítomnost (reformovaná víra) – Reformovaní křesťané (např. kalvinisté) věří, že eucharistie je především symbolem Kristova těla a krve a že Kristus je přítomen duchovně, nikoliv fyzicky. Jan Kalvín učil, že účastník přijímá Krista skrze víru, ale chléb a víno zůstávají pouze obyčejným chlebem a vínem.
Tyto rozdíly byly jedním z klíčových bodů rozkolu mezi reformátory – Luther a Zwingli se právě na této otázce nedokázali shodnout.
Vyjděme tedy nejprve z těchto otázek, dále se můžeme věnovat novému čtení závěrů Chalkedonského koncilu, který se rozešel s Eutychovým monofyzitismem. Závěry předchozích koncilů bych prozatím nechal být z důvodu velké časové náročnosti opakovaného projednání. Parlamentní sněmovna má i tak dost práce, aby všechno stihla do prázdnin.
Emoce lidu jsou vždy velmi zjitřené, pokud jde o jemné teologické nuance – obávám se lynčování. Zatím nevím koho a proč, ale emoce prostě někdy o sobě dají vědět v ten nejméně očekávaný moment. Nebraňme se však tomu, je to zdravé. Jen bych doporučil omezit se na verbální projevy – a tentokrát slušně prosím a bez výhrůžek. Žijeme přece v demokracii, kde každý má právo říci svůj názor.
Odkazy:
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/806653/pekarova-haji-vyhozeneho-orko-vachu-bohosluzba-treba-v-hospode-pridali-se-dalsi-politici.html
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-cim-se-knez-orko-vacha-provinil-nelze-mlcet-pta-se-ministr-vyborny-270103