Nová Mnichovská dohoda?

Jsou lidé, kteří bez mrknutí oka prohlásí, že to, co se dnes děje na světové scéně, je nová Mnichovská dohoda. A řada z nich by si nejspíš musela otevřít Wikipedii, aby našla datum konce druhé světové války, ale o Mnichovu vědí všechno – a o historických analogiích ještě víc. Já mezi ně nepatřím. Historie je věda, která se snaží zachytit běh času a najít co nejpřesnější způsoby, jak minulost popsat a vyložit. Ne tak „analogici“ – to je úplně nová kategorie vykladačů dějin, kteří mají ve všem jasno a do historických zákonů vidí stejně dobře jako do prázdné sklenice od piva.

Pokud ale, jako někdo, kdo snad už ledacos zažil, hledám určité paralely, pak spíš mezi rokem 1989 a dneškem. Když tehdy padl režim a Gorbačov se dohodl s Reaganem, místní komunistická smetánka tomu dlouho nemohla uvěřit. Nevěděli, co se děje, byli zmatení a směšní ve své stranické tuposti. Celá léta žili v přesvědčení o své pravdě – a najednou se dozvěděli, že všechno je jinak. Byli jak hejno slepic, když do nich střelí. Rozlétli se na všechny strany, zmateně poletovali a hledali, kam si sednout a načechrat si peří.

A podobný pocit mám dnes, když sleduji některé zaryté zastánce militantního přístupu k budování světového míru. Určitě alespoň pět procent z nich to myslí upřímně. A teď si otevřou noviny a čtou tam slova amerického prezidenta o tom, že Ukrajina měla tři roky možnost mír dojednat. No to je síla, co? Podle nově přijatého gumového zákona by mu za to u nás možná hrozil i nějaký trest – alespoň v hrdém a spravedlivém Česku. Když ale ne přímo na literu zákona pak určitě by ale silně narazil na hodnotově založené spoluobčany.

Ti někdejší komunističtí funkcionáři se po revoluci báli chodit po ulici. Někteří si nechali narůst vousy, aby je lidé nepoznali. Směšní, politováníhodní panáci. Ale jak už to bývá, brzy se vzpamatovali, našli si nový úkryt, načechrali si peří a pomalu se začali rozkoukávat. Pak pochopili, že tady jsou doma, že tady to tak chodí – a někteří si dokonce našli cestu do Občanského fóra, kde mohli dál uplatnit své bohaté zkušenosti „ku prospěchu společnosti“.

Američané mají Niagarské vodopády, Italové Koloseum a Andělský hrad – a my máme svou flexibilitu a ohebnost. Umíme rychle přelézt, podlézt nebo zatočit. A to není kritika, to je prostě realita. V přírodě to také tak chodí. Orel má jinou strategii přežití než slepice.

Odkaz

https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-amerika-trump-pokud-chce-vyslat-evropa-vojaky-na-ukrajinu-je-to-v-poradku-40509644#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=abtest244_hpdop_comments_varCC&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz