Ještě ke sporu o Marka Orko Váchu
Už nějaký čas s velikým zájmem sleduji spory týkající se odvolání pana Marka Orko Váchy. Přestože k odvolání došlo už před delší dobou, nenašel jsem v našem tisku seriozní teologické pojednání o důvodech, které buď potvrzují, nebo vyvracejí správnost tohoto činu pražského arcibiskupství, a to i přesto, že se diskuse účastní tak významné osobnosti, jako je pan Halík, kterého jinak obdivuji pro jeho vzdělanost.
Pokud se tak nestalo ze strany kompetentních a kvalifikovanějších osob než jsem já, nezbývá mi než se do celého sporu vložit sám, s plným vědomím svých omezených sil.
Pokusím se k celé věci přistoupit poctivě a metodologicky radikálně. Latinské slovo radix znamená „kořen“ a od něj je odvozeno slovo radicalis, což znamenalo „týkající se kořene. Odtud pochází české „radikální“ ve smyslu důkladný, zásadní, jdoucí k podstatě věci.
Kde jinde radikálně hledat počátek pravdy v teologické diskusi než u Adama a Evy?
Na počátku stvořil Bůh prvního člověka, Adama, z hlíny a vdechl mu do chřípí život. Pro některé věřící je příběh o stvoření člověka v Bibli zcela smysluplný a bezchybný. Existují však některé části příběhu, které nejsou v Genesis zmíněny, a proto stále vedou vykladače textu k určitým nejasnostem – například Adamův pupek. Otázka zní: Měli Adam a Eva pupík? Tato otázka se zdá z dnešního pohledu být tak trochu absurdní, ale uvážíme-li, že pupek je pozůstatkem po napojení pupeční šňůry v děloze, pak otázka jeho přítomnosti u Adama a Evy je teologicky, občansko-právně i anatomicky zcela legitimní. Více k tématu viz odkaz dole.
Já se na celou věc dívám tak, že nejprve je potřeba si definovat, co rozumíme v teologickém slova smyslu slovem "pupík". Vyslovím-li slovo "pupík" nahlas, vyvolá zcela jiné vibrace než pokud na slovo "pupík" pouze pomyslím. Stejně tak když slovo "pupík" znenadání krátce a hlasitě vykřiknu. Vyzkoušel jsem to, když žena nalévala polévku, lekla se a trochu rozlila. Zeptala se mě, jestli jsem jinak zdravý, což mě trochu rozladilo, a proto jsem přešel prozatím z fonetické stránky problému na otázku sémantickou.
Dle standardních etymologických prací slovo pupík pochází z praslovanského pǫpъkъ (ve staročeštině pupěk). Tento výraz je příbuzný s dalšími slovanskými jazyky, například:
ruské пупок (pupok),
polské pępek,
slovenské pupok.
Praslovanské pǫpъkъ se vztahuje k něčemu zaoblenému, vystupujícímu nebo centrálnímu. Pravděpodobně je odvozeno z indoevropského kořene bheb- nebo bub-, který vyjadřuje otok, zduření nebo kulovitý tvar (srovnej s latinským umbo – výstupek, hrbol, což dalo vzniknout i slovu „umbilicus“ = pupek).
V češtině se slovo pupík používá zdrobněle pro označení středu břicha, někdy i v přeneseném významu jako „střed něčeho“ („pupík světa“).
Z tohoto stručného přehledu mi jako nosné připadá polské označení pro české pupek, tedy "pępek". Vycházím z toho, že Poláci jsou katolický národ a mají tudíž větší schopnost k této diskusi se vyjádřit na rozdíl od heretických Čechů. Pro důkladnější přípravu se však nejprve musím vypravit do Katowic za svým známým Jankem Olzsenikem, který vždy měl tak trochu sklon k polygamii, a proto nedávno konvertoval k mormonům. Ve věcech církve se po čertech vyzná, tak věřím, že mi v mém bádání pomůže.
Doufám, že než se vrátím, diskuse o mši ve Stodole se posune v našem tisku o kus dál.
Odkazy:
https://listverse.com/2019/07/11/10-hilariously-serious-theological-debates/
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/arcibiskup-graubner-odvolal-ze-studentske-farnosti-marka-o-v/r~2ad21902eaed11efb553ac1f6b220ee8/