Dobro došli

Představte si, že přijedete do hotelu někde v Anglii. Recepční se podívá na váš pas, všimne si, že jste z EU a z České republiky, a pak vám podá dokument, na kterém stojí: „Majitel hotelu je Ir a jako ortodoxní katolík se dodnes nesmířil s vystoupením Jana Husa proti papeži. Buď podepíšete, že souhlasíte s upálením Jana Husa, nebo si hledejte ubytování jinde.“

Něco takového se vám v UK opravdu, ale opravdu nestane. Když zaplatíte, prostě vás ubytují, i kdybyste byl kanibal. Jak jsem se dozvěděl, u nás právo majitele hotelu rozhodnout o tom, zda ubytuje hosta na základě jeho názorové orientace, existuje. Posvětil to Ústavní soud (II. ÚS 3212/18). Tady vidíte ten kulturní rozdíl mezi ČR a UK. Představa, že vás v UK někdo neubytuje v hotelu, protože nesdílíte jeho hodnoty a názory, je tak směšně absurdní, že byste tím rozesmáli i racky na kolonádě v Blackpoolu. Asi je to také tím, že by to v praxi ani nešlo. Žijí tam Pákistánci, Poláci, Indové, Rusové, Turci, Ukrajinci, Židé, Italové, a pokud by každá etnická nebo náboženská skupina trvala na tom, že jim někdy nějaký národ v dějinách nebo právě teď nějak ubližuje, museli by zastavit londýnské metro, provoz restaurací, zavřít většinu nemocnic a škol a rozpustit Dolní sněmovnu. Zůstal by snad jen Wellingtonův pomník v Hyde Parku a ti uchechtaní rackové v Blackpoolu.

Nejsem právník a nejsem schopen hodnotit právní rozhodnutí. Rozhodnutí soudů jsem vždy respektoval a respektovat budu, i když s nimi nebudu souhlasit – jak se dnes často říká, jako by soudce US byl Mojžíš a přinesl to vytesané do kamene přímo zatepla z hory Sinaj.

Ačkoli nejsem právník, považuji za svou občanskou povinnost snažit se porozumět logice právní argumentace, protože mi dává návod nejen k právní orientaci, ale také k orientaci v existující etické a mravní praxi. Nechávám tedy stranou právní rovinu a soustředím se na rovinu etickou, kde se cítím být více jistý.

Pro mě je klíčem k etickému porozumění tohoto rozhodnutí US následující úvaha, kterou naleznete ve zdůvodnění rozsudku:

„Pokud proto Nejvyšší správní soud cituje Haškova Palivce ('Host jako host, třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika'), považuje Ústavní soud za daleko příhodnější poukaz na humanistický odkaz, ztělesněný v doktoru Galénovi v Čapkově Bílé nemoci, kdy tento lékař odmítne vydat jím vynalezený lék potírající smrtelnou nakažlivou nemoc všem, kteří jsou schopni ovlivnit zastavení agresivní války. Doktor Galén tedy nezastával názor, že 'pacient jako pacient', nýbrž snažil se svou činností aktivně ovlivnit politické dění, a proto podmiňoval vydání svého léku zastavením války.“ Tak to v nálezu US stojí černé na bílém.

Na první pohled je vidět, že Palivcův přístup je bližší soudobé praxi v UK. Přístup Galénův je přístup hodnotový, nepokrytě aktivistický, navazující na humanistický odkaz. Dr. Galén je lékař, a nějakým způsobem hodnotí situaci ve světě kolem sebe, a podle toho volí, jak léčit nebo neléčit pacienta. Samozřejmě, v Čapkově Bílé nemoci jsou moje sympatie jednoznačně na straně Galéna. Mne ale zajímá, zda je tento postup lékaře v obecné rovině eticky obhajitelný. US také nedělá výklad Čapkova díla, ale hodnotí konkrétní soudní případ. Může doktor rozhodnout o tom, že nebude léčit loupežného vraha proto a jen proto, že je to loupežný vrah? Spadá to do jeho role a do kompetencí, které od něho společnost očekává? Má se lékař zamyslet nad tím, zda je na léčbu hemoroidů vhodnější aplikovat etiku utilitaristickou nebo deontologickou? Z toho, jak rozumím společenské praxi v zemích tzv. civilizovaného Západu, to tak nefunguje. Řekl bych, že by se doktor dostal do konfliktu jak s existující lékařskou etikou, tak myslím i právní praxí. A co hoteliér? A co třeba drogerie? Odmítne mi prodavačka prodat toaletní papír, protože jsem slávista? A tady jsem zpět u práva a aplikace etiky, na což by mi musel odpovědět advokát s právním vzděláním. Tuším ale, co by mi řekl. Rozhodnutí Ústavního soudu je konečné a závazné a není proti němu žádné odvolání.

Shrnu to, co mě zneklidňuje: všimněte si ještě jednou, US pokládá za daleko příhodnější poukaz na humanistický odkaz, ztělesněný v doktoru Galénovi, který NEZASTÁVÁ názor, že „pacient jako pacient“, a naopak kriticky hodnotí postoj Palivce („Host jako host, třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika“). Palivec zde hájí rovnost hostů, na rozdíl od doktora Galéna, který způsob léčby pacienta odvozuje od jeho politického nebo hodnotového postoje! Sic erat scriptum.

V době, kdy byl tento rozsudek zveřejněn, to myslím vyvolalo menší nebo spíše malou reakci v médiích, ale jinak celkem nic, jako by se nechumelilo. Jenom pro připomenutí: když se dostane do sporu třeba vláda s Poslaneckou sněmovnou nebo s prezidentem, je tu Ústavní soud jako pevnost moudrosti a profesionality, aby vyslovil konečný verdikt a podal nález a rozklad, jak se věci mají. Mezi právníky jsou to ti nejlepší z nejlepších.

Disentní stanovisko k tomuto nálezu nálezu US vyjádřil ústavní soudce Ludvík David, který argumentuje právnicky.

No tak tedy, jak říkají Chorvati a jedna epizodní postava v Haškově Švejkovi: „Dobro došli.“

Odkaz: 1) Nález US Brno, 2) TZ 50/2019, II. ÚS 3212/18