DVA SPIKLENCI A JEDEN OBĚŠENEC • Kap.14.

Předcházející kapitola:

DVA SPIKLENCI A JEDEN OBĚŠENEC • Kap.13. - Blogosvět.cz

www.blogosvet.cz

NOVELA NA POKRAČOVÁNÍ. Dva kamarádi se zase po čase potkají. Jen tak na pokec. Každý mají svůj specifický svět, svoje odlišná traumata z minulosti, současné problémy... Přesto se ty jejich trable z určitého pohledu nápadně podobají. Oba hledají řešení, jak se s tím vyrovnat. A s překvapením zjistí, že oba ta řešení, nějakou zvláštní shodou okolností, hledají u jednoho a téhož zdroje. Novela je zamyšlením nad současným světem, nad naší společností, ale také tak snad trochu o vědě a současných poznatcích o lidském mozku. O lidské povaze, duši, morálce, svědomí... Pojednává o zvláštním druhu osobností, jimž se už ve vědeckých kruzích nesmí říkat "psychopati," ale já si to pro zjednodušení dovolím. Kladu si neskromný cíl: alespoň trochu ty převratné poznatky moderní vědy zpopularizovat a zpřístupnit těm, co se tématu z různých důvodů vyhýbají, ale rozhodně by o něm (možná ze stejných důvodů) vědět měli. Není to zrovna pohodové čtení do vlaku... Nabízím řadu znepokojivých otázek... Ale snad třebas i takový skromný nástin určitých východisek...

KAPITOLA 14

• Epocha změn • Generace vinných mušek • Zkoušečka na magory • Psychoinkluze

Mezitím už slunko téměř zapadlo a stíny špinavých žárovek začaly na dosud ještě neblikajícím slaměném šibeničákovi vykreslovat všelijaké strašidelné figury.

Na celé zahrádce už zůstali jen sami dva.

Po chvíli Lukášovi otrnulo a pokusil se nabídnout na věc trochu jiný, povzbudivější pohled.

"Dnes tady, holt, Ondro, asi všecko nevyřešíme. Vypadá to, že nás ta nobelovka mine... Ale vezměme to z tý lepší stránky. Právě teď sme vlastně na pokraji takový úžasný vývojový éry, tybrďo. Můžem tady ten blbej gordickej uzel přetnout... Máme epochální šanci... jedinečnou možnost... tu nad našima hlavama visící hrozbu další světový psychovlády... poprvý vodvrátit..."

Lukáš kladl tato poslední slova před sebe pomalu a rozvážně, jako nějaké vzácné klenoty a ve stejném duchu i pokračoval.

"Můžem rozehnat ty hnusný černý mraky... A ty zrůdičky prostě vyselektovat... Exaktní věda vstupuje do psychologie, do sociologie, do všech složek společnosti... Píše novou kapitolu lidskejch dějin... Pravda... určitý sociální inženýrství, kerý sme dycky z duše nenáviděli... Kdyby bylo pod přísnou kontrolou... Tak by možná nebylo až tak vod věci, že jo."

"No šak co s tým paťasom robili ti neandrtálci v tej tlupě!" skočil mu do toho Ondra razantně. "Nepotrebovali titul ze Sorbonny k temu, aby mohli nejakého problémového jedinca pěkně po svojom, tak nejak demokraticky zinženýrovat, no né?"

"Naprostý souhlas..." nezlobil se Lukáš. "Dnes, kdy už nemáme v tom hustým davu hlav šanci rozpoznat, kdo je nebezpečnej, si tímto pomůžem... Zabráníme tomu... no řekněme... periodickýmu... cyklickýmu... klopýtání lidskejch dějin..."

"Hezkýýý!" zatleskal Ondra nadšeně. "Z tebja začíná byt básník aj filozof v jednom..." Usmál se a spojil palec a ukazovák do písmene 'OK'. "Dobrý výraz, to 'periodické, cyklické klopýtání'... Jo... Dycky vstanem... ty příšery nám nastavíja nohu... a tak zakopnem a padnem na hubu... a znova vstanem... A tak furt jak na kafemlýnku... Jak u blbých... Jak dybysme sa neuměli poučit a nedělat furt ty stejné chyby."

Ondra najednou pocítil, jak mu ta režná začíná v hlavě nepříjemně splétat myšlenky jako tatar na mrskačku. Zrovna dneska se ale zmrskat nepotřeboval. To, co dnes řešili, bylo pro oba dva hodně důležité. A tak pocit, že se s Lukášem začínají vracet někam, kde už dnes nejméně jednou byli, ho znepokojoval a připisoval to také té krátkodobé alkoholické špičce. Zhluboka se nadechl, napřímil na židli a začal vnitřně bičovat svoje smysly, aby se z toho otupení probral. Pak jej ale napadlo, jestli se oba aktéři nevracejí stále zpět prostě jen proto, že ten problém zkrátka na první dobrou nevyřešili.

"Někeří jedinci dělaj stejný chyby celej život pořád dokola... Co potom můžeš chtít vod novejch, nezralejch... a neznalejch mladejch... třeba vob jednu generaci... co s těma hrůzama nemaj pražádnou zkušenost..." pravil Lukáš, aby se pak chytil zamyšleně za bradu a vnesl do diskuse nový, tvořivý impuls:

"Tak mě teď napadá... Když se ti mladí nezkazej, ale už se s tím roděj... Kdy to u nich začíná bejt nápadný...? Dá se něco vodhalit už třebas někdy v dětskym věku?"

"Moc dobrá a možno aj do budúcnosti ta naprosto zásadní otázka, Lukine..." pochválil jej Ondra a viditelně pookřál.

"Tady sú kolem teho dosť rozpory... Sú tu zákony na ochranu dětí a plamenní bojovníci za ich práva... U nekerých psychologů a psychiatrů furt eště existuje taká ta naivní predstava, že sa děcko rodí jako 'tabula rasa,' ten 'nepopsaný list' ... To sú tý samí hlupáci, co si kedysi mysleli, že sa dá homosexualita naučit alebo vyléčit... Lenže esli je problém s vyšetrováním dospělých, u dětí je to eště viacej svázanější a ti vědci sú popotahovaní šelijakýma týma neziskovkama a úřadama na ochranu dětí... A pritem majú velmi dobré výsledky...!"

"Dyť přece rozpoznat to už v dětství znamená ušetřit tu společnost velkejch škod..." pokračoval v úvaze i Lukáš. "Zpracovat jej, ještě když je tvárnej... A vlastně v konečným důsledku uchránit i jeho samotnýho, aby pak nebyl s tou většinou v rozporu..."

"No istěže. Je to logické. Ale u nekerých úřadú s logikú daleko nedojdeš," ušklíbl se Ondra výmluvně. "Jo, je to naprosto klúčové. Odhalit to v ranej fázi. Už v predškolnom věku... Metódy na to už existujú... Keď to zasa hodně zjednoduším: U děcek sa trebárs nerozezná sobeckost alebo prolhanosť... Jednoducho preto, že malé děcka, keď ich eště ovládá ten pud slasti... ten freudovský 'id'... sú sobecké a lžou vlastě šecky... Co ale u nich rozeznáš, je ten nápadný citový chlad... Inak si hrajú s hračkama, inak sa chovajú ke zvířatám... Ti inteligentní psychoši, co sú pre společnosť tú najvětší hrozbú, tý ničitelé celých komunit a dokonca aj celých národů... Právě tých je treba odhalit skorej, než sa to naučíja predstírat, markýrovat... Potem už sa to rozpoznává dost blbě..."

Ondra pokýval hlavou, jako by chtěl těm slovům, která právě vyslovil, dodat ještě vyšší vážnosti. "Naučme sa myslet inak... A znova opakuju: nerobme ty samé chyby..."

"Jenže tady máš další problém... Když už vlastně dneska nefunguje ani to mezigenerační předávání praxe..." domýšlel to Lukáš. "Mladejm chybí respekt, úcta k tý předchozí zkušenosti... Když neznáš to starý, na jakejch znalostech chceš pak vymyslet něco novýho? To pak jen furt dokola vymejšlíme kolo..."

"A ty sa divíš?" naježil se Ondra. "Keď vyprávjajú děckám ve škole, jak sú staří ľudé hlúpí? Jak majú zastaralé myšlení? Jak im utekla doba? Že ani vlastní rodiče nemajú poslúchat? Dyť školáci na prvém stupni si možú vybrat jedno ze stopadesáti pohlaví... nechat sa přeoperovat trebárs na orangutána..! A vlastní rodiče im do teho nemožú ani kecnút...?! No kde to sme?!"

"Snažej se urvat celou generaci pro sebe..." potvrdil Lukáš. "Vodpoutat je vod rodičů a prarodičů a voblbnout je v těch neziskovkách těma progresivistickejma žvástama..."

"No šak co udělal Hitler, keď dostal v dvacátém třetím při tem pivním puči po hubě?... Řekl: 'Já sa vrátím, vychovám si vlastní následovníky a vyhraju volby!' ... A jak sľúbil, tak sa aj stalo... Vypiplal si svoju indoktrinovanú mládež, Hitlerjugend, a za deset roků vyhrál volby... A stejně tak to bylo predsa aj v Sojuzu alebo v Číně, Lukine... Nebo teď v žlutomodrém na Ukrajině... Najprv už v devadesátkách a hlavně po tem Majdanu..."

"A tim vzniká jedna nebo dvě generace těch pomatenejch vinnejch mušek... Sněhovejch vloček... Ztracenejch, nikde neukotvenejch bludiček vytrženejch ze staletejch vazeb kulturních tradic... Co jen blouděj vokolo tý brusele jako ty stříbrný mouchy kolem suchýho hajzlu... A netušej, kerá bije... Protože jim v hlavě záměrně dělaj naprostej galimatyáš..."

"A v prípadě tej Ukrajiny už polovina jednej generácie leží na krchově..." zazdil to Ondra rezolutně a hořce dodal:

"A ti naši mladí... tým ideologickým průplachem... deň za dňom... po jedovatých kvapkách... masakrovaní ubožáci... sú možná další na řadě..!"

Oba se znova na chvíli odmlčeli.

Lukáš v hlubokém zamyšlení bezděčně šoupal svým rozpitým kríglem - úhledně a pečlivě usazeném na keramickém tácku - po stole okolo čistého popelníku, jako by se tím hlásil o slovo.

"Hele... Už se, Ondro, ani nedivím, proč už se ti prezidenti a premiéři nebráněj, když je někdo vosočí, že sou psychopati... Dyť jim to ti známí psychiatři naznačujou nebo přímo vzkazujou co chvíli... Tuhle Bushovi...támhhle Blairovi..."

"No asi jim už ty ich právnické tlupy dobře poradily, ať sa nebráníja. Lebo keby je potem do tej ďúry fakt strčili... myslím tím to vyšetřéní na nejakém tem cétéčku... a keby im to v tej lebeni nafotili... a naměřili... Ajajaj...! To by sa možná národ hodně divíl..." pozvedl Ondra svoje křovinaté obočí.

"Je to super věc, tenhle monitoring... Akorát: Znáš to. Každá mince má dvě strany... Trošku se vobábám, že voni budou tvrdit, že se to dá zneužít... Že z toho může bejt nějaký stigma, nálepka... a tydle ty etický věci..." narazil Lukáš v zápětí na další problém.

"No jistěéé..." rozpřáhl Ondra divoce své svalnaté ruce. "Tady tý sú ti první, kdo by to rádi zneužili... Enem sobě k užitku..." utrousil posměšně. "Jasnačka... Už teď sa třesú na to, jak s tým budú moct lidi manipulovat, nehonestovat, odstavovat z politiky... Lenže! ... Zkus si predstavit, že pro vysokú funkciu v politice, na súdě, ve vysokém úřadě... alebo aj v korporátu, kde si súkromníci nastavíja takéto pravidla... Že tam všude bude nutné absolvovat PCL test... Každý rozumný manažer už bude vědět, jakých škod sa při tem ušetří...! Teda: Keď sa nebude podvádzat, alebo hrubo ovlivňovat ta zkušební metodika... A to by už teda mosely byt kolosální podvody, lebo to majú dneskaj po celém světě zmáknuté a dbajú na to velmi prísně... Po tem protřídění personálu už pak nebude nikdo, kdo by teho zneužil... To by si ale mosela celá společnost najprv uvědomit, jak sakra důležité to je... A trvat na tem až do důsledků... A to bude eště řádná práca... Ty lidi o tem prevědčit... Tam eště ani zdaleka nejsme, Lukine..."

Lukáš se ale najít nějakou společensky schůdnou cestu přece jen pokusil.

"No když bude lidem řádně vysvětleno, že nejde vo to někoho stigmatizovat, vyloučit ze společnosti... Ale naopak mu najít to správný místo, kde může bejt užitečnej... Prostě ta dnes tolik proklamovaná 'inkluze'... Možná tam někde by mohlo bejt řešení... Tak nějak by se na to třebas mohlo jít, co myslíš...?"

"Jo... U homosexuála to bylo též kdysi stigma... Zvlášť tady na dědině... Skorej sme každý nekoho takého též znali. Alebo spíš to o něm tušili. Žili sme vedľa nich, hráli s nima fotbal... Ich orientáciu sme nechápali, ale dajako sme to ignorovali... Oni sa s tým nechlubili a nikdo rozumný ich za to netrestál... Dnes je dobře, že sa k temu veřejně hlásíja a nemosíja sa za nic stydět. Nemajú to lehké jako menšina... Problém je enem v tem, keď sa okolo teho dělá ten zbytečný humbuk... Jako s tým manželstvím pre šeckých... Ty pouliční maršparády... Ty debilní převleky... To už je zasa druhý extrém...!"

"No já sem taky pro," souhlasil Lukáš. "Je dobře, že už si můžou žít normální život... A přeju jim to... Ale taky souhlas, že ta tolerance platí jen pokud s tim nevotravujou vostatní! ... Já je taky nebuzeruju, že sem hetero. Maj jinej druh vosobnosti a už se tak narodili... No a právě v tom to maj, pátíčci... jak jim tak láskyplně říkáš... dost podobný... Kéž by se to teda i těm v tý jejich inkluzi povedlo prosadit a zpropagovat, aby mohli bejt nějak naplněný...spokojený... a nevotravovali vostatní... Teda... přirozeně... myslím ty, co to skóre nemaj extrémně vysoko a dá se s nima vegetovat..."

V tom se Lukáš na chvíli zarazil. "Hele... Když se tak poslouchám, ty mě tím svym nakažlivým humanismem jednou zlikviduješ, chlape!" rozesmál se. "Na začátku týhle diskuse bych nevěřil, že něco takovýho jako 'inkluze psychoptata do společnosti' vůbec kdy vyslovím... Na to se musím fakt napít..." rozesmál se sám nad sebou.

Ondra se podobně rozveseleně připojil. "No, Lukine... Zajímavé je, že ve stejnú chvílu ňa zasa pro změnu úplně polilo, keď sem si predstavíl, jak budú pátíčci štrádovat po ulicách a dělat ty svoje parády... Trebárs s těma satanistickýma znakama... V masce kozla a s obráceným krížom alebo pentagramom..." Ušklíbl se a chytil za hlavu: "Keby s tým vylezli na náves u nás na dědině a šli na to tým stejným cirkusáckým způsobem, jak ti uřvaní buzeranti, tak ich naši chlapi aj s tyma monstrancema nacpů do popelnic... Ľudé by ich takto začali skorej lynčovat než integrovat..."

"Hele... S tou inkluzí... Vem si třeba takový pedofily..." pootevřel Lukáš další Pandořinu skříňku... "Může snad bejt nějaký citlivější téma než vohrožení dětí? A přitom už i ti peďáci maj svoje sdružení, vlastní propagaci a tak..."

"No ale tam to zas hrajú na to, že oni ve skutečnosti ty děti milujú... Jako viacej než my, ostatní... My, běžní práškové..."

"Tobě se ten výraz nějak zalíbil, Ondrášu..." usmál se Lukáš.

"No ja... Je to také povznášajúcí..." zašklebil se Ondra posměšně a pokračoval ve výkladu.

"Tvrdíja, že by v životě děcku neublížili... A že enem malá část sú zvrhlíci... I keď, statisticky v tem majú do určitej míry asi pravdu..."

"Ale to je ovšem nijak neopravňuje, aby s dětma pracovali... A neopravňuje to soudy, aby je vyviňovali, pokud něco spáchaj... Což se dneska zhusta děje... Ty tlaky jim nadržovat tady už máme... Vždyť ta 'pozitivní diskriminace' je zas jen diskriminace... Mimochodem, feťáka přeci taky nenecháš pracovat ve skladu narkotik, že jo..."

"Tož keď sa nad tým zamyslíš... Kdo je to vlastně ten 'pedofil'? ... To je osoba, kerú sexuálně vzrušujú děti... Přemýšlal sem nad tým už mockrát. Na jednu stranu, já taky pracuju s tak krásnýma babama, že mě napadajú kolikrát šelijaké divoké predstavy... A občas, výnimočně, snáď aj nejaké to slůvko rozverné ve srandě padne... Ale tým to také končí... Do nejaké akce to má sakra daleko...!"

"Rozverný slůvko, hele...? Že padne..? Ale po-dí-vej-me-se-na-něj... Kdo by to do tý naší tichý vody řek...?" škádlil Ondru Lukáš s širokým úsměvem. "No to mi teda pověz nějakej příklad, ať se přiučím... Copak z tebe padalo?"

Ondra lehce zčervenal. "No tebja v týchto věcách učit, to bych si fakt netrúfl... To by bylo nošéní polen do lesa... Nebo tých soch do Athén..." mrknul na Lukáše. "

"Sov do Athén..." opravil jej Lukáš. " Ale to je jedno. Povídej, přeháněj!"

"No nic... Enem také blbosti... Já nevím... Trebárs jednúc se nám, chlapom, zamíchala do rozhovora o fotbale jedna obzvlášť vyvinutá kolegyňa. Z našeho rozhovoru pochopila, že si jedenkrát do týždňa chodíváme zahrát. A že to jako kedysi hrávala a že by si šla nekdy kopnút taky. Chlapy to vyděsilo a zarytě mlčali. No... Predstava, že nás tam baba příjde vyškolit, jak sa to má hrát, byla pre nekerých, pravda, ťažko stravitelná... Ale já si říkám: no šak co, ať nám to ukáže, veď sa z teho šeci neposerem..."

"Hořím zvědavostí, co ti nakonec ukázala, Ondrášu..." dobíral si jej Lukáš.

"Nevyrušuj a poslúchaj!" mrknul na Lukáše Ondra. "A tak sem do teho trapného ticha chcel neco řéct... A tož povídám: 'Klidně dondi, Barčo... Já ti budu tam dopředu posílat přihrávky... Já umím také krásné dlúhé pasy vzduchom. Ale mosíš mi slúbit, že nebudeš ten balón tlumit na prsa. My máme taký ten malý, futsalový. A enem jeden... Co kebysme ho už potem nenašli..."

"Ale podívejme... 'Pasy vzduchem', říkáš? ... Tak tenhle skrytej erotickej význam neznám. Vo tom není v Kámasútře ani slovo. To budeš muset připsal další svazek... Tvejch pamětí," bavil se skvěle Lukáš. "Hele a Božence si vo tom už vyprávěl? Jak by jsi chtěl hledal ten balón? Ty chlípníku?" smál se Lukáš na celé kolo. "A co na to ta Barča? Neurazila se?"

"Ale houby... Len taká improvizácia... Barča je na také kecy mezi chlapama zvyklá... Nedávno sme sa trebárs u kafe bavili o tem skandálním atletovi, co sa vydává za ženskú a porážá tam ty ubožačky drtivě o celú cílovú rovinku... A jeden kolega si šprengul, že vraj to majú aj ty ženské mezi sebú dosť nespravedlivé... No že tady Barča keby běhala stovku, tak jej stačí sa enem trocha zhúpnút v startovních blokách a vyhraje o prsa každý závod..."

Lukáš se smíchy zlomil v pase. "A co na to vona...?"

"Směje sa. Jej to dycky polichotí."

"No tak je to oukej, ne?"

"Jistě... Je to dospělá baba, co už má rozum, předvídá, kam by ju nejaké laškování mohlo dovést... Ví, kedy je treba to zastavit... A može sa aj bránit... Lenže!" Ondra opět zvážněl. "Chcel bys, aby dajaký pedoš pracoval s tvojim děckem nekde měsíc na táboře...? No já teda ne! A je to fuk, esli je alebo neni schopný nekomu ublížit!" pravil důrazně.

"Mě na tobě, Ondrášu, fascinuje, jak ty máš ty psýché těch lidiček prošpekulovaný až do posledního detailu... Jak chceš bejt za každejch vokolností spravedlivej," smál se dobromyslně Lukáš. "Ale shodnem se na tom, že: 'Pedofil u dětí? Nikdy a tečka!'"

Lukášův vodorovný řez dlaní rozdělil vzduch na dvě jasné a zřetelně oddělené poloviny.

"Nevím, jestli jsi vo tom slyšel..." pokračoval, "ale nedávno jednoho čapli, že vosahával děcka na táboře. Přiznal se, dostal podmínku, ale činnost s dětma mu, tyvole, nezakázali... Tak mi pověz, co je to za bordel...?! No víš, vo co mi de? Děsím se, aby to snad nebyl nějakej lobbing... Dovedeš si představit, do jak smrdutýho bahna bysme se s takovejma věcma mohli dostat?"

"No tady tyto věci sú hodně zlé, to máš pravdu... Ale to bysme sa mohli dostat k potratom... k tej změně pohlaví... k eutanázii... obchodom s orgánama... ideologickej indoktrinácii mimo biologickú rodinu... a tak dál... Radši ani nedomýšlat!"

Ondra raději udělal pár vteřin předěl. Ani toto téma, ani žádné další už v tuto chvíli rozvíjet nechtěl. Cítil, jak mu v tom rozrušení stoupá krev do hlavy.

Ale po chvíli zamyšlení mu to přeci jen nedalo, a ještě pomalu a se vší vážností dodal:

"Všiml sis, že sme zasa u teho samého...? Keď bude ten pedofil mět vysoké skóre PCL, nesmí chodit bez dohľadu ani po ulici... Keď ho bude mět nízké, nic nehrozí... Ať si v duchu snívá, o čem sa mu chce... Ale ne jako učitel na základce, alebo školník, ale trebárs nekde v kanclu na finančáku, alebo u soustruhu ve fabrice...," čímž Ondra vrátil téma zase k meritu diskuse.

"No dyť jo... Vono přece vlastně vůbec nejde vo to, jestli je to pedofil... zoofil... nekrofil... gerontofil... nebo něco podobnýho... Důležitý přeci je, jakej to je paťas... No souhlas!" přitakal kamarád a usmál se.

Ondra položil souhlasně obě dlaně na stůl. "No keď si vezmeš tých padesát až skoro osumdesát procent těžkých zločinů, co spáchá to titěrné procento tých podhoděnců... Trebárs prokazatelně najmeněj polovicu vražd všetkých policajtů v Americe, a to eště při tem ich benevolentním měřéní..."

"Co tu vlastně furt řešíme, že..." uchicht se Lukáš a pleskl se rukama po tvářích... "Vlastně bude bohatě stačit, když dostanem pod kontrolu tady tenhleten psychopatickej živel a je do značný míry vymalováno... Budem si najednou žít jako ráji..."

"Sú to taky lidi... Vlastně ubožáci... Tací 'mrzáci ducha.' "probudil se v Ondrovi jeho vnitřní samaritán. "Ich práca a vlastně celý ich život často neni dajaké tvoření nečeho nového, pěkného, trvalého, prospěšného... Ale enem zdroj pomíjivých zážitků... Už sme sa o tem dneskaj bavili... Dajaké 'štěstí', to oni neznajú..."

Pak se na chvíli zamyslel, aby následně jen rezolutně mávl rukou, v podobném horizontálním gestu, jako to předtím udělal Lukáš:

"Prostě nedá sa nic robit... Mosí byt zkrátka pod prísným dohľadom... A basta!"

"Takhle se mi líbíš, Ondrášu! Hezky ráznej a rozhodnej," šprengoval ho Lukáš se širokým úsměvem.

"No ták... Nedělaj zo ňa půdorys!" zvednul Ondra lehce nasupeně svůj hlas a zbrunátněl. Ne však proto, že by proti kamarádovi pociťoval nějakou skutečnou zlost, ale naopak spíš tím, jak si v hlavě sebekriticky slovo od slova zpětně sumíroval, co právě vyslovil... Lukáš to přitom myslel jako pochvalu a rozesmál se ještě víc, protože tyto Ondrovy místní výrazy přímo miloval a nesmírně se jimi bavil... Což Ondru zase o to víc mátlo...

Zkušenou šenkýřku její dobře vycvičené radary vylákaly na neplánovanovanou kontrolní obhlídku zahrádky. Zvlášť když zpozorovala, jak Ondrův výraz tváře čím dál víc připomíná rudé bojové líčení nějakého indiánského kmene. Inu, čím víc se blíží zavírací hodina, tím víc je třeba se mít na pozoru...

(Pokračování příště)