DVA SPIKLENCI A JEDEN OBĚŠENEC • Kap.3.

Předcházející díl:

DVA SPIKLENCI A JEDEN OBĚŠENEC • Kap.2. - Blogosvět.cz

www.blogosvet.cz

NOVELA NA POKRAČOVÁNÍ. Dva kamarádi se zase po čase potkají. Jen tak na pokec. Každý mají svůj specifický svět, svoje odlišná traumata z minulosti, současné problémy... Přesto se ty jejich trable z určitého pohledu nápadně podobají. Oba hledají řešení, jak se s tím vyrovnat. A s překvapením zjistí, že oba ta řešení, nějakou zvláštní shodou okolností, hledají u jednoho a téhož zdroje. Novela je zamyšlením nad současným světem, nad naší společností, ale také tak snad trochu o vědě a současných poznatcích o lidském mozku. O lidské povaze, duši, morálce, svědomí... Pojednává o zvláštním druhu osobností, jimž se už ve vědeckých kruzích nesmí říkat "psychopati," ale já si to pro zjednodušení dovolím. Kladu si neskromný cíl: alespoň trochu ty převratné poznatky moderní vědy zpopularizovat a zpřístupnit těm, co se tématu z různých důvodů vyhýbají, ale rozhodně by o něm (možná ze stejných důvodů) vědět měli. Není to zrovna pohodové čtení do vlaku... Nabízím řadu znepokojivých otázek... Ale snad třebas i takový skromný nástin určitých východisek...

KAPITOLA 3.

Lukášova partaj

Po příslušném povzdechu pijácké rozkoše přehrál Ondra diskusi na parťáka.

"Tys býl predsa taky ve straně... U tých pierotů, ne?"

Lukáš se rozvalil v židli a zhluboka se nadechl.

"Heleď, sme v knajpě, tak to vemu jako srovnání... Ber to třeba jako takovou tu.... no... metaforu...

A pozor, to zdánlivě nepodstatný písmenko 'U', co jsi řek, je důležitý.

Jen pár tejdnů sem tam byl, však víš. Jen na takový zdvořilostní návštěvě. Jako pozorovatel. Zvědavě sem vlez do navenek lákavě pěkný hospody 'U pijátů...' Nebo jak to podivný těleso tak rozšafně nazýváš...

Nová fasáda, begónie... Na ceduli stojí něco jako: 'stálej přísun vomamně čerstvejch surovin, vobsluha je nahoře bez... Vobčas i dole... Nic tam není nemožný...' Vobjednat sis prej moh, co jsi chtěl a úplně zadarmo... Ale chyba lávky!

Ta fešná servírka nahoře bez, co ti to měla přinýst, furt nikde, zato vrchní servír nahoře bez je. Celej chlupatej jako Yetti, zato v krajkovejch kalhotkách a lodičkách s vysokým podpadkem... A všecky kasíruje jako vo život...

No chápeš to furt jako příměr...? Metaforu...?"

"Jasně, já rozumím. Zvlášť keď vidím ty tvoje vzletné herecké gesta... Jak ti ta huba šlejřířka jede a jak mi to tady k temu eště tak plasticky, ve 'tři dé', prezentuješ. Pekně celým tým tvojím dlúhým tělom, Lukine," zasmál se Ondra. "Ale jo... S klidem si to tam u nich umím presně tak predstavit aj naživo."

"Tak pokračuju dál v etudě, hele... Pěknou kočku by jsi tam hledal marně. Jako vrchol toho všeho se na pódiu svíjí jako v smrtelnejch křečích nějaká totálně sjetá blizna s ukulele a hejká něco vo drogách... Asi voe parodie na Šúgr v posledním tažení nebo co."

"Jo. Vím kerú myslíš..." křenil se kamarád pobaveně. "To videjko sem viděl. Ta náš národ reprezentuje, abys věděl. V tej polorozbořenej bruselskej barabizně... V tej, co už ju dúfám nestihnú dostavět..."

"Hodná!" doprovodil Ondra slovně další dodávku zlatavého tekutého proviantu. Lukáš přitom ještě nedorazil ani to předchozí.

"No taky že jo. Brusel," chytil se hned této nitky Lukáš. "Kdybych byl tušil, že existuje něco jako jejich 'Pirátská internacionála,' kámo, a že to vzniklo zrovna v Bruseli, v životě bych tam nepách...! Já myslel, že je to "progresivní" strana mladejch českejch vzdělanců... bez předsudků... toužících po svobodě projevu... s novym cool myšlením... Však znáš ty jejich kecy...! Jenže houby s voctem! S žádnym myšlením! Všecko to přebíraj z Bruselu! Zajímaj se jen vo chlast, drogy, žrádlo, sex. Carpe diem! Sajme sajme, než nás bída zajme!" Mávl rukou Lukáš a obrátil oči v sloup.

"No vidíš. Máš to nastejno, ne?" pousmál se Ondra a dodal: "Moc žvaníš, doraž teho větroňa, ať popojedem!"

Ťukli si.

"Ale ještě dokončím tu myšlenku, když už sem se tak rozjel" nechtěl se Lukáš vzdát té své pirátské metafory.

"Vono ti to pak nedá, seš zvědavej, tak nakoukneš do tý jejich kuchyně... Udělá se ti šoufl... A teď máš hele dvě možnosti. Buď vypadneš ven se někam vyblejt a už se nevrátíš nebo si na ten puch zvykneš. Protože si řekneš: Však se mi ten žaludek časem nějak zvocelí. Za ty jejich plnotučný prachy si ho vyměnim za nějakej echt nerez rostfrei... A s tim už to nějak přežít pude."

"Na to ťa znám dost dlúho, abysem ťa hledal u tých druhých..." pravil rozhodně Ondra.

"No tak právě proto sem vocaď tak rychle vyčadil... Kamaráde, ty mě znáš, sem dobrodružná povaha, v někerejch situacích sem jako neřízená střela... Vobčas slon v porcelánu, já vím... Jsem rejpal, provokatér... Jako vobchoďák mám hubu proříznutou, umim věci vokecat, leckoho přesvědčit..."

"Luxusně oblbovat holky..." rýpnul si Ondra s neskrývanou závistí.

"No jistěéé..." zapýřil se Lukáš. "Ale todleto, hochu...?!" Nahodil grimasu naprostého znechucení. "To už je i na mě přeci jen jinej level!"

Když to dořekl, lapil oběma rukama hrany stolu jako když se poslanec parlamentu chápe kecpultíku a zrovna se chystá národu sdělit něco naprosto zásadního:

"Prachy a moc, to sou bestiální drogy! Kolik mejch známejch už tady do těch bažin vlezlo...! U někerejch mě to ani nepřekvapilo, ale u jinejch docela jo... I když sem je znal třeba dlouhý roky... No vem si třeba toho Tondu vod nás ze třídy. Jakej to byl fajn kluk... Nepokazil žádnou srandu... Tak dva tři roky zpátky sem jej potkal na ulici. Vylejzal z tý svý luxusní audiny. Stál sem pár metrů vod něj. Čelem k němu. Musel mě vidět. Chtěl sem jej pozdravit... Ale když vidíš, jak skrz tebe civí... Jak přes tlustý sklo... Spolk sem to a šel radši dál... Tehdá sem ani netušil, jakej hnus na něj ještě vyplave... Čím dýl se v tom močále rácháš, tím hůř se z toho svinstva leze... Je to jak tekutý písky... Ale co tobě mám vyprávět, ne? Dyť ty seš toho zářnej příklad. Ty tam budeš hnít až do smrti..."

"Esli to nebude náhodou tým, žes' zapomněl na třetí možnost..." namítnul Ondra.

"Jakou?"

"No povídals, že možeš z tej partaje vypadnút alebo zostat a zasmrádnút. Ale já znám eště třetí volbu. Zostat a obrátit jim to tam vzhůru nohama."

"Ty s tim nedáš pokoj? Vo tom sme už přece mluvili ne?" pozastavil se Lukáš. "Leda by sis, hochu, pučil vod toho svýho rozjařenýho šéfa nejvyššího - teď nemyslím toho kašpara, co tu teď byl, myslím toho... taky kašpara... velkýho kašpara v tý Strakovce, co vám tu partaj vede - že by sis vod něj pučil nějaký vidle a všecko to vykydal... Jenže musel bys to vykydat i s ním samotným... Páč von tam smrdí ze všech nejvíc... Takže to dopadne tak, že ti ty vidle co...? No nepučí, mudrlante!"

Ondra mávnul rezignovaně rukou. "Tobě nemá cenu to vysvětlovat."

"No nepučí ti to. Rozumíš?" trval na svém Lukáš. "Nepustí tebe a tobě podobný ke kormidlu... Nikdy!"

Nechal Ondru nadechnout a pokračoval.

"Pověz, jak dlouho v tý partaji strašíš? Bylo to tam takový, už když jsi tam vlez? To ti tam tehdy ještě nic nesmrdělo? Nebo sis něco vstříknul do toho svýho hustýho knírka pod ty půlhektarový nozdry?"

"Šecko je iné než dřív, Lukine... Jaks to povídal, lidi sa pokazili... Tady na dědině je to vidět všude," postěžoval si Ondra.

"Jo, povídal jsem něco v tom smyslu. Ale co když to až tak doslova neplatí?" Zatvářil se smrtelně vážně Lukáš.

"Jak myslíš 'neplatí'?" tázal se nechápavý Ondrův pohled.

"Posledně jsi mi říkal, Ondrášu: 'Neni pirát jako pirát' a já ti vodpověděl něco v tom smyslu, že 'ti somálští přepadávaj cizí lodě, protože maj hlad... Ale ti evropští přepadávaj svoje vobčany, protože sou co...? Nenažraní!'

"Jo, to si pamatuju. Tos celkem trefíl na komoru," usmál se Ondra.

"Jenže my se tady furt bavíme vo pirátech... vo lidovcích... vo šéfech... Řešíme tu Ukrajince... Rusy... Rumuny... To sou všecko vobecný, generalizovaný pojmy... To sou ty nálepky, rozumíš... Snažíš se zjistit, jestli tito lidi podle profese, národnosti, politický strany a tak... sou nějací... No jasnačka...! Musej mít nějaký společný znaky, vlastnosti... Ale jen vo tom to přece není!"

Ondra stále ještě neměl ani potuchy, kam s tím Lukáš míří...

(Pokračování příště...)