Jak CO2 omezí vlastnická práva aneb bude konec světa
Jsem báječná spisovatelka
Ráda píšu. Opravdu ráda. Je to jediná forma komunikace, kterou zvládám na jedničku s hvězdičkou. Kdyby bylo po mém, zůstávala bych u svého psacího stolu s okolím komunikovala jenom skrze e-maily nebo textové zprávy. V tomto ohledu mi maximálně vyhovovala doba pandemická, někdy se přistihnu, že si přeji, aby se ty blažené časy vrátily. Jak já bych i žila! Zatím to bohužel na návrat lockdownu nevypadá, a tak se musím poprat s tím, jaký svět je. Svoji lásku ke klávesnici si vynahrazuju aspoň spisováním odborných knížek. Můj poslední výtvor nese název „Změna klimatu v územním plánování. Jak (nejen) CO2 omezí vlastnická práva.“ Abych se nenudila, mám už smlouvu na další publikaci o plánovacích smlouvách.
Na obzoru stavebního práva aktuálně není (a jistě ještě dlouho nebude) žádné výživnější téma než změny klimatu. Zasahují do všeho a hlavně do územních plánů. Jsou báječným důvodem pro omezování výstavby. Pochopit jejich potenciál a hrozbu (podle toho na jaké straně bariéry stojíte) je prostě klíčové. Proto nepřestávám žasnout nad tím, jak je oxid uhličitý vysmívaný a opomíjený. Každý dobrý starosta, úředník, vlastník nemovitostí, soudce nebo architekt by se přitom touto sloučeninou měl zabývat prakticky od rána do večera.
Neskromně si proto myslím, že by moje knihy měly být povinnou četbou na každé radnici v ČR a taky v menších developerských firmách, architektonických kancelářích a tak podobně. Třeba bych se pak nemusela v praxi setkávat s hrozným šlendriánem v odůvodněních územních plánů nebo s vlastníky, kteří koukají jak sůvy z nudlí, když zjistí, že jim územní plán změnil stavební parcely na pole a nikdo se jich neptal, jestli s tím souhlasí a nenapadlo je starat se včas.
Moje knihy se totiž jednak báječně čtou, ale hlavně obsahují cenné informace a hlavně jsou úžasně flexibilní. Obcím a jejich projektantům územních plánů radím, jak správně omezit vlastníky, aby se samosprávy nemusely bát soudů, a vlastníci pozemků nebo investoři se zase dozvědí, na co si dát pozor a jak se bránit před nežádoucím zrušením zastavitelnosti pozemků a házet obcím klacky pod nohy. Jsem zkrátka jako každý právník morálně i názorově pružná, umím argumentovat tak i tak, podle přání klienta, a vůbec se za to nestydím, jsou-li moje schopnosti oceněny řádně uhrazenou fakturou. To, co si doopravdy o ochraně životního prostředí myslím, stejně nikoho nezajímá a člověčí povahou a hrůznou lhostejností k našemu okolí se už trápit nehodlám. Tím jsem si už prošla v časech práce pro nevládky a asi mi tehdy získané zklamání z lidského pokolení postačí až do konce života.
P. S.: Konec světa nejspíš nebude. To je jen odkaz na to, že ve svých knihách s oblibou používám vhodné citáty z filmů. Je to ta nejzábavnější část tvorby – hledání přiléhavých výroků hrdinů stříbrného plátna. Pro knihu o změnách klimatu jsme jako jeden z výroků použila ten ze Stopařova průvodce po Galaxii: „Barmane, šest piv. A rychle, bude konec světa.” Pro plánovací smlouvy zvolím nepochybně zase Kmotra a jeho nabídku, která se nedá odmítnout. Nic totiž nepopisuje vztahy mezi obcemi a developery lépe.