Justýn a jeho temný stín

Justýn seděl v tiché pracovně a díval se na černobílou fotografii na zdi. Otec Pierre na ní stál s Fidelem Castrem, oba s charakteristickými úsměvy. Bylo zvláštní, jak moc se svět od té doby změnil – a přesto některé věci zůstávaly stejné.

"Tvůj otec byl velikán," říkali mu všichni od dětství. Pierre, muž který dal Kanadě novou ústavu, který zavedl dvojjazyčnost, který se nebál jít vlastní cestou navzdory americkému sousedu. A teď tu seděl Justýn, dědic tohoto odkazu, a přemýšlel o vlastní cestě.

Vzpomněl si na matku Margaret, jak se bouřila proti konvencím, jak odmítala být jen ozdobou v politikově životě. Byla tak mladá, když si vzala jeho otce. Vždycky toužila po vlastní identitě, po svobodě. Možná i proto Justýn tak dobře chápal touhu po změně, po bourání starých pořádků.

Rok 2015 byl jako splněný sen. Mladý lídr s perfektním úsměvem a progresivními ideály porazil konzervativce a sliboval "slunečnější cesty". První vláda přinesla legalizaci marihuany, přijetí syrských uprchlíků, ambiciózní klimatickou politiku. Média ho zbožňovala – tenhle mladý premiér byl přece tak jiný než ostatní světoví lídři.

Pak přišel Trump a s ním první velká zkouška. Justýn balancoval mezi vztahy s jižním sousedem a ochranou kanadských zájmů. NAFTA, cla na hliník a ocel, přeshraniční spory – každý den přinášel novou výzvu. Ale zvládal to, alespoň zpočátku.

Čínská kapitola byla složitější. Nejdřív se snažil jít v otcových stopách – Pierre byl přece jeden z prvních západních lídrů, který navázal vztahy s komunistickou Čínou. Jenže zatčení finanční ředitelky Huawei v Vancouveru spustilo lavinu. Dva Kanaďané uvěznění v Číně, diplomatická krize, rostoucí napětí. Svět jeho otce, kde byla Kanada mostem mezi Východem a Západem, se rozpadal před očima.

"Sunny ways" se začaly kalit. Aféra SNC-Lavalin, kdy byl obviněn z nátlaku na ministryni spravedlnosti. Staré fotky v blackface, které se objevily během kampaně. A pak ta zatracená pandémie.

Odcházení Justina Trudeau - Blogosvět.cz

www.blogosvet.cz

Justin Trudeau — světová ikona progresivního liberalismu — v pondělí oznámil svou rezignaci na funkci premiéra Kanady. Podle všeho ho k tomuto kroku přinutil tlak vlastní strany, která se tak před nadcházejícími volbami snaží o alespoň částečný „rebrand” a nechce být s politikou, kterou Trudeau ztělesňoval, již nadále spojována. Končí tak éra muže, jehož vládnutí posunulo Kanadu od relativně fungující demokracie k progresivní oligarchii s autoritářskými sklony. Ačkoliv Trudeau končí, jeho odkaz nadále přežívá v zákonech Kanady, na jejích univerzitách a ve věcech veřejných, které vesměs změnil k horšímu.

Z liberálního premiéra se stal nekompromisní zastánce tvrdých opatření komunistického střihu. Jeho vláda zavedla přísná omezení a povinné očkování pro státní zaměstnance a cestující.

Pak přišel leden 2022 a s ním "Konvoj svobody". Stovky kamionů a tisíce protestujících zablokovaly centrum Ottawy. Troubení klaksonů se rozléhalo městem dnem i nocí. Most Ambassador Bridge, klíčová tepna pro obchod s USA, byl zablokován. Ekonomické ztráty šly do miliard.

Justýnova reakce šokovala i jeho podporovatele. Místo dialogu zvolil konfrontaci. Protestující označil za "malou menšinu" s "nepřijatelnými názory". Když kritika sílila, obvinil je z rasismu, misogynie a extremismu. Nakonec vyhlásil nouzový stav a použil Zákon o mimořádných opatřeních. Bankovní účty organizátorů konvoje svobody byly zmrazeny bez soudního příkazu a policejní jednotky v těžké výzbroji vytlačovaly pokojné a mírumilovné protestující z ulic. Muž, který kdysi pochodoval v čele klimatických protestů a hrdě poklekal na demonstracích Black Lives Matter, teď posílal těžkooděnce proti vlastním občanům.

Ta krize odhalila něco hlubšího – propast mezi jeho mediálním obrazem tolerantního liberála a realitou politika, který ztratil schopnost naslouchat odpůrcům. Někteří vzpomínali, jak jeho otec Pierre během Říjnové krize také použil tvrdá opatření – ale tehdy šlo o skutečné teroristy, ne o protestující občany. Tehdy jeho otec použil zákon o vyhlášení válečných opatření v roce 1970, kdy francouzští separatisté z Québecu unesli dva vysoce postavené politiky. Tehdy se únosci nakonec mohli uchýlit na Kubu.

Jeho rétorika se radikalizovala. Na summitu G20 mluvil o "genderovém jazyku" a systémovém rasismu, zatímco doma rostla inflace, do země proudily statisíce imigrantů z celého světa ročně a mladí Kanaďané nemohli najít dostupné bydlení. Program MAID (Medical Assistance in Dying) se rozšiřoval způsobem, který děsil i některé jeho podporovatele. Veteráni s PTSD dostávali "nabídky" na eutanazii, zatímco čekali na léčbu.

Na Parliament Hill se konaly drag queen show, zatímco běžní Kanaďané řešili účty za potraviny. Jeho kabinet přejmenoval LGBT na "2SLGBTQI+" a investoval miliony do boje proti "systémovému rasismu", ale ekonomické problémy zůstávaly neřešené.

Pak přišla kauza čínského a indického vlivu na kanadské volby. A vražda sikhského separatisty. Diplomatické vztahy s Čínou i Indií se zhroutily. Muž, který měl být mostařem mezi kulturami, se stal symbolem mezinárodní izolace.

Jednoho večera se Justýn díval z okna své kanceláře na Parliament Hill. Průzkumy veřejného mínění byly neúprosné, kritika sílila. Ale on měl plán.

Oznámení o odstoupení přišlo jako blesk z čistého nebe. "Nastal čas předat štafetu," řekl před kamerami s tím svým charakteristickým úsměvem. Média okamžitě začala spekulovat o jeho nástupcích, analyzovat jeho odkaz, psát nekrology jeho politické kariéry.

Málokdo si všiml toho skutečného mistrovského tahu. Parlament byl pozastaven. Žádná interpelace, žádná kontrola opozice. Měsíce volného pole působnosti bez nutnosti vysvětlovat své kroky. Mohl dokončit svou agendu bez překážek a kompromisů.

Seděl teď ve své pracovně a díval se na tu starou fotografii – otec Pierre s Fidelem Castrem. Možná jeho otec opravdu rozuměl něčemu, co on pochopil až teď: že moc není jen v tom, co uděláš, ale i v tom, jak to uděláš.

"Sunny ways," zamumlal si pro sebe s lehkým úsměvem. Ta slunečná cesta možná skončila, ale on ještě zdaleka neskončil. Někdy musíš udělat krok zpět, abys mohl udělat dva kroky vpřed. A on měl v plánu udělat ještě hodně kroků.