Blogosvět.cz logoBlogosvět.cz logo

Kam až sahá německé dno

Proč Němci neřeší násilí migrantů?

Když si pomyslím, že nějaký afghánský mladík zabíjel v mateřské školce, ptám se sama sebe, kam až jsou Němci ochotní zajít. Kdyby se to stalo uprostřed velkoměsta na severu, tam to asi bohužel patří k folkloru, ale to, že se tato událost stala v mírném Bavorsku, mě vyvedlo z míry.


Svého času jsem totiž do této spolkové země pravidelně jezdila. Bavoráci milovali a snad ještě milují dobré jídlo, pivo a podmáslí. Venkov byl posetý úhlednými statky a polnostmi, v neděli se chodilo do kostela a jejich život měl pevný řád. Cítila jsem se tam docela příjemně, ostatně moje spolužačka na střední o mně už v prváku prohlásila, že jsem taková Bavoračka. Předky mám sice ze sousedního Bádenska, ale dnes se Německu spíše vyhýbám.

V Drážďanech žije přítelkyně mého zesnulého bratrance, která je sice hodná, ale naše poslední debaty mě trochu zmáhaly. Jinak milá a inteligentní vysokoškolačka mi totiž jako volička zelených vyprávěla, že nesouhlasí s uhelnými elektrárnami, přitom jí vadí drahá energie a obří vrtulníky na loukách. Na dotaz, z čeho tedy chce tu energii brát, neměla odpověď. Ale ani na minutu by nepřipustila, že bez levné české elektřiny by doma svítila leda petrolejkou.

Když jsem se jí zeptala, jestli se jim daří muslimské uprchlíky integrovat a zařazovat do zaměstnání, velmi opatrně mi sdělila - někteří prý pracují. Za měsíc z ní ale vypadlo, že chodí se synem kolem parku, kde se od rána do večera poflakují a dělají nepořádek. Při našem posledním rozhovoru jsem z ní vycítila určitou rezignaci, u Němců věc nevídanou.

Stejný pocit mě ovládl o víkendu, když jsem po dlouhé době navštívila jedny lázně kousek od Chomutova. Zatímco dříve by si v léčebné koupeli nikdo nedovolil, aby tam jeho potomci házeli míčem a skákali do vody, protože k tomu ten bazén neslouží, teď to nikdo neřešil. A na toaletě se dokonce válel papír. Zavládla tu na Sasy nečekaná anarchie. Jenom jsem zírala.

Pan premiér Fiala se nemýlil v tom, že se za pár let srovnáme s Němci, tedy vlastně oni s námi. Jakkoli mám ráda českou improvizaci a chaos, ten německý pořádek mě vždycky uklidňoval a podle mě patřil k jejich národní povaze. Proto absolutně nechápu ten obrat. Připadá mi, jako by si řekli, že když jejich noví spoluobčané na vše pečou, oni můžou taky.

Nejotřesnější je ale to výrazné zhoršení bezpečnosti. Opravdu nerozumím tomu, proč to Němcům nevadí, proč nejdou do ulic a nechají vraždit sotva peřinkám odrostlá batolata. Kam to asi půjde dál?

Někdy před deseti lety jsem navštívila v rakouském Linci organizaci pracující s uprchlíky z muslimských zemí. Přes veškeré drahé a zajímavé programy, kdy se Rakušané skutečně poctivě snažili, integrace v podstatě moc nefungovala. A pan ředitel nám tehdy docela otevřeně, protože to se ještě smělo, vylíčil, proč tomu tak je. Muslimská rodina měla pochopitelně mnohem více dětí než rakouská, proto dosáhla na docela velké dávky. Ženy z náboženských důvodů nepracovaly, muži kvůli jazykové bariéře také ne, protože proč by se učili německy. Takže si jejich manželky zašly do sociálního obchodu levně nakoupit a stačilo jim to. My Evropané nad tímto přístupem pokrčíme rameny, ale pan ředitel správně poznamenal, jim to vyhovuje. Vždyť mají mnohem jednodušší a pohodlnější život než v jejich původní domovině.

Za alarmující považuji, že i přes různé výzvy a podpory dost dětí muslimských uprchlíků ani nechodilo do školky, tudíž nastupovalo do první třídy s nulovou znalostí němčiny. A ve škole pak tatínci, kteří rozhodují v těchto rodinách o všem, měli problémy se sexuální výchovou, jídelníčkem a nevím čím dalším. Panebože, napadlo mě.

Až v Linci jsem zcela pochopila, jak jsou naše společnosti nesouměrné a vzdálené. Samozřejmě přímo v Německu jsem obdobnou organizaci nezažila, ale nemyslím si, že by to tam vypadalo lépe. Neustálé útoky jen dokazují, že jsou mnozí muslimové stále neintegrovaní, frustrovaní a násilně orientovaní. Slušný člověk totiž své duševní problémy neřeší se zbraní v ruce, ale v ordinaci psychologa či psychiatra. Slušný člověk hlavně nenapadá občany státu, který mu poskytl nový bezpečný domov.

Nevím, jestli existuje spolehlivý recept na skutečné začlenění lidí z odlišného kulturního prostředí. Zatím nám totiž takzvaně vyspělá západní Evropa ukazuje, že i přes investované miliardy eur se bezradně točí na místě.