Labyrint algoritmů a ráj lidskosti 4/54: Poutník dostává filtry a doporučení
Pastiš na Labyrint světa a ráj srdce
Jak naše vnímání formují neviditelné mechanismy.
Když jsem slyšel jejich slova, zachvátil mě nepříjemný pocit. Kdo to jsou? Kam mě to vedou? První průvodce zmínil jakousi „uzdu“, druhá se jmenuje „Personalizace“ a jen neopatrně prozradila, že její královnou je „Iluze“. Co to má znamenat? Šel jsem mlčky dál, sklopil oči a moje kroky začaly váhat. Je tohle správná cesta?
„Co je, snad si to nechceš rozmyslet?“ prohodil Algoritmus posměšně. A než jsem stihl odpovědět, náhle mi něco přehodil přes hlavu – byl to neviditelný filtr, který se mi okamžitě přizpůsobil.
„Teď už půjdeš přesně tak, jak máš,“ řekl spokojeně.
FILTR ECHO KOMORY
Rychle jsem si uvědomil, co se děje. Tento filtr byl vytvořen ze vzorců mé vlastní zvědavosti, ale byl doplněn o pevné části zvané Potvrzovací zkreslení. Jakmile se mi přizpůsobil, věděl jsem, že už se světem nebudu procházet svobodně – bude mě hnát touha vidět jen to, co potvrzuje mé představy, a vyhýbat se tomu, co by je mohlo zpochybnit.
BRÝLE ALGORITMICKÉ PERSONALIZACE
Z druhé strany ke mně přistoupila Personalizace a řekla: „A tady máš něco, co ti pomůže vidět svět správně.“
Na nos mi nasadila brýle. A náhle bylo vše jiné. Zjistil jsem, že mají zvláštní schopnosti:
Vzdálené věci se zdály blízké a důležité, zatímco to, co bylo přímo přede mnou, jako by zmizelo.
Malé problémy se zdály obrovské, zatímco ty skutečně velké se zmenšovaly do nepodstatných detailů.
Šedá realita byla nahrazena jasně kontrastním světem, kde bylo vše buď dobré, nebo zlé, černé nebo bílé.
Ošklivé věci se zdály krásné a krásné věci ošklivé, podle toho, jak mi je filtr předkládal.
A tehdy mi došlo, proč se Personalizace jmenuje tak, jak se jmenuje. Nebyla průvodcem pravdy, ale mistryní iluzí – ta, která dokáže přetvořit realitu podle našich vlastních očekávání a zvyklostí.
ILUZE DOMNĚNÍ A ZVYKU
Brýle byly vyrobeny ze skla Přesvědčení, jejich rám byl vybroušen ze Zvyku. Naštěstí mi je Personalizace nasadila trochu nakřivo, takže úplně neseděly. Když jsem trochu pohnul hlavou a podíval se nad jejich okraj, dokázal jsem na věci stále pohlížet vlastním zrakem. A tak jsem se v duchu zaradoval. Ano, spoutali mi mysl filtry a nasadili mi brýle iluzí. Ale nemohou mi vzít schopnost přemýšlet.
Půjdu dál. Podívám se na ten svět, který mi chtějí ukázat – ale budu se dívat vlastníma očima.
Čtěte na podobné téma:
Labyrint algoritmů a ráj lidskosti (rozcestník na obsah 54 kapitol)
Politika v době umělé inteligence: Sumarizace série dílů #1-30