Malý český rybníček zadrátovali strachem

A nejenom náš malý český rybníček škrtí ostnatým drátem strachu...

Strachem zadrátovali i náš kontinent.

Vědí, co dělají: tedy ti, co rozkazují.

Kdo nás straší v naší zemi, ten nic nevymýšlí, na to nemá ´koule´. Mám o našem národě své mínění - vím, že úroveň nás Čechů, Moravanů, Slezanů je jiná nežli rozhodnutá vystrašit země kolem a uchopit nad nimi moc - náš národ je jiného ražení: je zde nesmírné množství moudrých a ušlechtilých lidí, jen se málo proti zlu a lžím umíme ozvat. Jsme trochu nedostateční v tom, že na sobě necháváme štípat dříví, ale podlost a touhu vládnout světu, tu nemáme v povaze - a ani na ni nemáme velikost.

Jsme malincí.

Jsme malí počtem, jsme malí rozměrem...

Ale nejsme malí svou důležitostí.

Běžně si neuvědomujeme, že dosažená úroveň každého z nás je věcí veřejnou: myšlenky - to je energie, kterou nemáme jen ve své hlavě, ale proudí i kolem nás - a dobro a zlo v ní obsažené se dá i ´změřit´, dá se i ´přečíst´, dá se i zaznamenat na papír - nakreslit, zapsat.

A jaká je úroveň, vyspělost, mravnost, pravdivost a láskyplnost našeho celého národa? Jaká jiná by byla nežli taková, jakou máme my, jedinci do našeho národa patřící: průměr úrovně jedinců - to je úroveň našeho národa...

A jsme coby národ se svou vyspělostí v porovnání s ostatními národy na chvostu, jsme outsideři nebo spíš naopak?

Co kdybychom se za svou úroveň nejenom nemuseli stydět, protože naše úroveň by nebyla zanedbatelná? Co kdybychom, byť rozměrem malincí, měli jak jedinci, tak i národ jako celek zde - v srdci Evropy - nějaký úkol, nějaké své poslání?

Určitě nemáme za úkol šířit strach a už vůbec není cíl života žádného člověka strachu podléhat.

Tak na to mysleme, to šiřme a učme i své děti: "Nebojte se, není čeho. Kdo vás straší, k tomu se otočte zády, to není dobrý člověk. Dobrý člověk se vám nikdy nebude snažit podrazit nohy strachem, bude dělat opak: podpoří vás, poradí, bude hledat cestu z problémů. Bude vás podporovat, abyste co vás tíží, zvládli..."

Opuštění cesty strachu je i cesta k poznání smyslu života, poznání životního poslání jedince i celé společnosti.

Že jsme se narodili v této době na toto místo, není za trest, naopak: žijeme ve výjimečné situaci a být u toho - to je dar. Jaký dar? O co jde? Co je na naší době výjimečné? K tomu si dojde každý, kdo před strachem zabouchne dveře a nepustí ho do sebe. (O poslání našeho národa, o výjimečnosti této doby je i knihy Vesmírné zákony v praxi).