Slepičí příběh

Tento příběh se skutečně odehrál tak, jak je níže popsáno.

Chlapík má čtyři slepice. Aby byly chráněny před liškami a kojoty, postavil jim výběh a ve výběhu kurník. Ráno slepičky vypouští z výběhu na trávu (má k dispozici celé letiště i s travnatou přistávací plochou), aby dobře prospívaly a snášely pěkná vajíčka. Večer, protože jsou to slepice, si samy se soumrakem zalezou zpět do kurníku, aby se dobře vyspaly na druhý den, kdy zase budou poctivě spásat trávu, zobat červíky a snášet vajíčka. Jenže! Už se nám prodloužil den a soumrak přichází později. Takže když za chlapíkem přišel odpoledne či spíše k večeru kamarád, aby s ním šel na pivo nebo na fotbal nebo za nějakou jinou chlapskou záležitostí, bylo ještě dost světlo. Snažili se tedy zahnat slepice domů. Pivo, fotbal nebo jiná chlapská záležitost se nekonala. Museli počkat na setmění, kdy slepice zalezly do kurníku samy.

Druhý den mi chlapík volal:

"Poslyš, ty si hrajes s těma koněma a pořád vykládáš o jakémsi principu nátlak – uvolnění, ale to vůbec nefunguje. Na slepice určitě ne. Slepice jsou totiž daleko chytřejší než ty tvoje koně!”

Já na to: “Tak pomalu, chlape. Kůň není bůhví jaký inteligent, ale slepici strčí do kapsy. Co má co dělat se slepicemi pricip nátlaku a uvolnění?”

“Včera jsem potřeboval zahnat slepice do kurníku, když ješte nebyla tma, a prostě tam nechtěly jít. Pomáhal mi kamarád a po hodině a půl jsem zkusil ten tvůj nátlak – uvolnění a stejně tam nevlezly dokud se nesetmělo…”

“Aha. Jak jsi ten princip použil?”

“No, šel jsem za nima a šel a šel a snažil se je směrovat do kurníku.”

“Fajn, to je nátlak. Kdy jsi ho uvolnil?”

“Hmm... Vlastně neuvolnil, protože nevlezly do kurníku…”

“Aha. Ten nátlak musíš uvolnit, když se jen nasměrují požadovaným směrem.”

“Ale to by se přece zastavily!”

“Nezastavily, a kdyby přece, zvýšíš mírně nátlak.”

“Víš co, přijeď si to zkusit sama, když jsi tak chytrá.”

A tak jsem se před večerem dostavila na Chicken International Airport (Slepičí mezinárodní letiště) a začala dávat lekci majiteli slepic. Slepičky byly asi 20 metrů od kurníku a nejevily žádný zájem ukončit pastvu. Zezadu jsem na ně tedy vytvořila nátlak ve směru do kurníku. Jakmile se tím směrem otočily, zastavila jsem a uvolnila nátlak. Tak jsem jim dala příležitost pokračovat do kurníku. Na půl cesty do cíle se jedna rozhodla jít doleva zpět na pastvu a ostatní ji následovaly. Použila jsem nátlak tentokrát za pomoci hůlky jako prodloužené ruky a žádala je tím, aby se stočily zleva zpět směrem do kurníku. Jakmile nabraly správný směr, nátlak jsem uvolnila. Chytré slepice však vchod opět odignorovaly a pokračovaly dál doprava. Tam jsem musela zakročit rychle a vynaložit nátlak zprava, který jsem uvolnila opět v momentě, kdy se otočily správným směrem. Takto to pokračovalo úhrnem 5 minut a šup, všechny byly v noclehárně.

Chlapík to neocenil:

“No jó, protože ty máš tu hůlku a já ji neměl!”

“Když myslíš, zítra ti to předvedu bez hůlky.”

Druhý den proběhlo totéž, ovšem bez hůlky. Třetí den jsem jim to pro jistotu znovu zopakovala a "trénink" slepic byl u konce.

Pátý den chlapík nadšeně volal:

“To vážně funguje! Já už je vůbec nemusím honit, stačí je nasměrovat ke kurníku a ony už vědí, co dělat! Super! Tys je to vážně naučila!”

Ona ta slepice opravdu není tak hloupá, pokud se k ní mluví srozumitelně. Stejně jako s koňmi. V jisté zemi (nevím už přesně, ve které zemi) probíhají závody s husami a psy, kdy psi se snaží nahnat hejno husí do kruhu nakresleného křídou na zemi. Psovod dává psům povely píšťalkou, kdy a jak velký nátlak mají psi (a který z nich) vytvořit na husy a kdy opět uvolnit, a tím řídit pohyb hejna do kruhu. Takto využitým principem nátlak – uvolnění jsou psi schopni hejno hus perfektně kontrolovat.

Důležité je, uvolnit nátlak v ten pravý okamžik. Nečekejte s uvolněním až na dokončení úkonu. Oceňte uvolněním snahu, krok správným směrem. Než půjdete za svým koníkem, vyzkoušejte si, jak ovládáte princip nátlaku a uvolnění se slepicemi.