"My jsme federální zákon"

Opozice, která tak ještě donedávna, představovala jistou baštu racionality proti sebevražedným ekonomickým a sociálně inženýrským tendencím progresivního vedení Evropské unie, stejně jako jednotlivých států na starém kontinentě, se tak lusknutím amerických prstů propadla do záchvatu zadostiučinění nad tím, že jí konečně nějaká autorita dala za pravdu. Komentátoři se vesměs přestali zabývat hledáním řešení a jen planě křičí “já jsem vám to říkal.” Onen pocit zadostiučiní je jistě opojný, a snad by se jistá míra plácání se v něm i pravicovému komentariátu dala odpustit, kdyby jeho zdrojem nebyly projevy současné administrativy spojených států. Fascinace, kterou druhé volební období Donalda Trumpa v mnohých konzervativně smýšlejících osobnostech vyvolává, je jen stěží pochopitelná a může snad být připsána jen naprosté frustraci z vývoje v Evropě v posledních letech.

Je třeba si to konečně říci. Donald Trump a jeho kolegové se nechovají o nic lépe než sprostá fašistická junta. Pokud mu tleskáte, tleskáte člověku, který na kritiku guvernérky Maine, podle které jeho exekutivní příkazy porušují federální zákony, reaguje výkřikem “federální zákon jsme my.” Pokud vám jeho přístup k administrativě státu imponuje, imponuje vám stav, ve kterém právo nabývá účinnosti retroaktivně a neplatí ochrana již jednou přiznaných práv. Pokud vyzdvihujete jeho deportační politiku, vyzdvihujete politiku strachu, perzekuce a kastování obyvatel. Navzdory svým proklamacím, Donald Trump vládne pro sebe, nikoliv pro Ameriku. Až se Spojené státy probudí z euforie zdání, že se konečně něco děje, zjistí, že to všechno bylo jen PR. Ve věcech, na kterých v domácí politice skutečně záleží se Trumpova administrativa chová jako slon v porcelánu a zemi, která jí dala mandát na obnovení své ekonomické prosperity zanechá ještě více zdevastovanou a zcela odstřiženou od okolního světa politikou hospodářského izolacionismu. Lidé, kterými se Donald Trump obklopil to samozřejmě dobře vědí, ale protože jim jde v první řadě také o svůj kus žvance, či o pohlazení vlastního ega, a až třeba ve třetí řadě o svou zemi, mohou bez problému pod jeho křídly fungovat, jezdit po světě, vydírat země, které pro zájmy té jejich doslova vykrvácely, a povýšenecky poučovat ostatní.

Takže ne, Vanceovu projevu skutečně netleskejme. Evropa má spoustu problémů, ale od skupinky gaunerů, kteří systematicky útočí na vládu práva a morálky ve vlastní zemi, zatímco nůžky už tak zcela tristní sociální nerovnosti se v ní nadále rozevírají, si nemusíme jejich existenci nechat připomínat, ani není třeba nad jejich výhrůžkami ronit slzy.