My mrtvi ležíme tak, jak zákony kázaly nám!
Obětem války
Dne 10. 3. 2023, v den výročí narození Borise Viana, který složil můj milovaný šanson Le Déserteur, spatřil světlo spolkového rejstříku můj „Pacifik za humny“. Zvláštní jméno, napadne vás. Ano. Vycházela jsem z Velkého slovníku cizích slov od Viléma Pecha z roku 1948, který jsem si před dvěma lety koupila v antikvariátu za 60,- Kč. Výraz „pacifický“ je v něm definován jako mírumilovný, uklidňující, pokojný. Státy se ale ke svým občanům často chovají přesně opačně a rozhodně ne vše z toho, co kdy činili vlády a panovníci či prezidenti, může být označeno za mírumilovné, uklidňující či pokojné. Naopak za nimi často zůstávají války, smrt civilistů a nevinných, trápení dětí a starců, hladomory, strašení, děs, bída a zmar. Důkazem toho jsou smutné pomníky padlým v každé obci.
Nevím, jestli si vůbec pomníků padlým všímáte. Měli byste. Jsou mnohem poučnější než učebnice historie a než projevy politiků na významné svátky, kdy se klaní neznámým vojínům, vzývají všechny svaté a demokracii a svobodu k tomu. Až budete na návsi jakékoliv české, moravské či slezské vísky, zkuste se podívat okolo sebe a zamyslete se nad tím, kolik lidí naprosto zbytečně zemřelo a možná ne úplně dobrovolně položilo život za cizí zájmy a za okoralé ideje a omšelá slova bez významu jako jsou národ nebo vlast.
Jestli se vám pomníky nechce hledat, přinesu vám jich pár až do vašeho mobilu. Fotila jsem je před časem a dumala, kdo byli oni padlí a jak moc chyběli doma. Můžete spolu se mnou myslet na jména vytesaná do kamene a nezřetelné fotografie mladých mužů, kteří se už ke svým blízkým nevrátili. Vzpomeňte si na ně, až budete zase poslouchat řeči pánů nahoře o tom, jak je nutné jít bojovat za bůhvíco.
