Nechci se dívat do tváře zbídačených zajatců
Média zapomínají na základní humanitu.
Odjakživa jsem pacifistka. Podle mého soudu totiž o každé válce rozhodují hlavně mocní a následky si přitom odnášejí obyčejní lidé. Když začal konflikt na Ukrajině, několik jedinců mi důrazně sdělilo, že na trapný antimilitarismus již není místo.
Zřejmě jsem si měla koupit bagančata, pořídit zbraň a vyrazit na východ jako dobrovolnice. Pořád dokola jsem ale zdůrazňovala, že se musíme především zasadit o mír. Tím jsem prý opět vyjádřila špatný postoj a byla jsem zařazena mezi „chcimíry“, čemuž dodnes nerozumím. Povinnou ruštinu jsem vždycky nesnášela a rozhodně jsem náklonností k zemi, kde zítra již znamená včera, netrpěla. Když mi po revoluci babička vyprávěla, že jejího syna postřelil sovětský voják v 68 do ruky, utvrdilo mě to v mém přesvědčení. Přesto velmi uznávám ruskou klasickou hudbu i literaturu a její současnou kritiku považuji za směšnou. Co má totiž takový Čajkovskij společného s Putinem?
Kvůli své starší knize jsem v archivu studovala korespondenci více než čtyřicetiletého vojáka - básníka S. K. Neumanna, který pravidelně posílal lístky své ženě. Za první světové války skončil v Albánii u sanity a vrátil se domů živý. Jiní to štěstí neměli, kupříkladu ženich mé prababičky. Myslím, že tu bolest nikdy nepřekonala a určitě nebyla jediná, protože tehdy padlo kolem 200 tisíc Čechů. Zajímalo by mě a to už nezjistíme, kolik z nich opravdu chtělo položit život za císaře pána. Kdo z těch vojáků skutečně ležel v zákopech s vědomím, že bojuje za správnou věc?
V covidové době jsem shlédla několik filmů, v nichž uprchlíci z KLDR vyprávěli tak otřesné věci, že naprosto rozumím tomu, proč je pro mnohého Korejce asi lepší stát se ruským vojákem než doma umírat hlady. Ačkoli se mi to celé zdá padlé na hlavu, jakékoli naše morální odsudky jsou absurdní s ohledem na krutost, jíž jsou severokorejští občané denně vystaveni.
Vpád na území cizího státu nemá žádnou omluvu. O tom nemusíme vůbec diskutovat. Je ale skutečně nezbytně nutné, aby nás média zásobovala novinkami z fronty, jež také vylepšila o fotografie zraněných zajatců? Kam zmizela základní humanita?
Nemohu si pomoci, ale nejdřív cítím lítost nad všemi trpícími, a teprve potom dokážu přemýšlet o nějaké politické či osobní zodpovědnosti. Asi za to může křesťanská výchova.