Něco tady smrdí

Zdá se mi, že mezigenerační otázka, vztah mladých a starých, se vyostřil – nebo spíše výrazněji nasvítil – v době, kdy se rozhodovalo o úpravě důchodů v loňském roce. Valorizační mechanismus byl změněn a očekávaná valorizace byla s posvěcením Senátu a Ústavního soudu pozastavena. Celá atmosféra diskuse byla velmi vyhrocená a začala se objevovat slovní spojení jako „důchodci jsou hospodářská škoda“ nebo že starší generace ohrožuje budoucnost mladší generace tím, že jejich počet narůstá.

V této souvislosti jsem si také začal více všímat, že se v tisku objevují články a analýzy na téma změn pachu potu u seniorů. Zcela náhodně vybírám tři články, které uvádím pod textem. Toto téma v médiích existovalo již dříve, ale zdá se mi, že ho poslední dobou přibývá. Proč je tak citlivé téma medializováno? Co vede autora k tomu, aby úvahy o pachu a stáří publikoval?

Vzhledem ke svému věku je toto téma pro mě osobní, a proto se dopředu omlouvám za expresivnější způsob vyjadřování.

Tak především, jedno z podezření, které mám, je, že jde o implicitní útok na demokratické instituce. Implicitní znamená, že něco naznačím, aniž to přímo vyslovím. Klasický příklad: Všichni lidé jsou smrtelní. Sokrates je člověk. Závěr: Sokrates je smrtelný. V tomto kontextu je implicitní, že k tomu, abych vyjádřil smrtelnost Sokrata, nepotřebuji tuto skutečnost přímo konstatovat – plně postačí, když uvedu první dvě tvrzení. Stejně tak, pokud autor článku konstatuje a případně vědecky zdůvodní, že všichni starší lidé zapáchají, a pokud je zároveň známé, že například v Senátu je vyšší věkový průměr, implicitně tím naznačuje, že to tam musí smrdět jak v opičárně.

Druhá verze je taková: skutečně velký počet důchodců a jejich nároky představují zátěž pro státní kasu, a tím mohou omezovat nároky mladé a střední generace. Publikováním podobných textů si autoři možná jen ventilují frustraci. Ani tato verze mi není příliš sympatická – maskovaný útok na demokratické instituce nebo na seniory pod rouškou vědeckého zájmu o chemické procesy v potu mi připadá dost ubohý.

Připouštím ale další verzi: autor článku je z důvodu bytové krize nucen žít se svými staršími rodiči nebo prarodiči, kteří si možná dostatečně často nemyjí nohy. To bych jako vysvětlení ještě dokázal přijmout. Proč za vším hned hledat útok na demokracii? Ani tak si ale nemyslím, že tento přístup k seniorům je promyšlený. Každý autor podobné analýzy totiž také zestárne. A z tohoto úhlu pohledu mu zbývají jen dvě možnosti: buď momentálně ještě nesmrdí, ale smrdět bude, až zestárne, nebo už smrdí teď a časem to bude horší.

Abych byl konstruktivní, zajímala by mě spíš témata, která by přinesla autentičtější zkušenosti ze života těchto novinářů. Například by mohli napsat o tom, jak kvůli sedavému zaměstnání čelí zácpě nebo vyšší plynatosti.

Starší věk je bezesporu obdobím, kdy dochází k úbytku sil a většímu výskytu nemocí. Soustředit se však pouze na to a hodnotit starší lidi jen z tohoto úhlu je nejen odporné, ale také trochu nablblé, protože zestárnou všichni. Ze svého okolí znám mnoho seniorů, kteří se sprchují ráno i večer a mezitím ještě chodí plavat nebo do sauny. Na druhou stranu stačí projet se v létě metrem s mladými pracujícími a virtuální svět textů a blogů vám ukáže zcela novou, nečekanou perspektivu.

Pro zklidnění diskuse bych navrhoval hodnotit lidi podle jiných kritérií než podle věku. Co třeba: kdo smrdí jako mladý, bude smrdět i jako starý?

https://m.magazinplus.cz/styl/1647-proc-jsou-stari-lide-neprijemne-citit-a-jak-je-mozne-svuj-pach-ovlivnit.html

https://medium.seznam.cz/clanek/do-hlubin-spolecnosti-uciti-jsem-a-potom-i-uvidel-seniora-vekem-se-meni-telesne-pachy-56609

https://www.kondice.cz/zdravi-a-vyziva/proc-starsi-lide-neprijemne-zapachaji.html