Nejasná zpráva o konci západní vědy: Velký stát a velké korporace

Po konci válečného běsnění to chvíli vypadalo, že vítězná anglosaská Science našla optimální ekologickou niku v otevřeném prostředí amerických univerzit. Zanedlouho to ale začalo drhnout i na Západě. Věda a výzkum se čím dál víc stávala obětí dvou rakovin 20. století: Velkého státu a velkých korporací. V šedesátých letech vyhlásil Lyndon Johnson politiku „Great Society“ a americká společnost nastoupila na cestu, která na východě společenské a humanitní vědy již dávno zničila. Federální vláda vyhlásila boj chudobě, rasismu a nevzdělanosti a ve všech těchto taženích potřebovala, aby společenské vědy legitimizovaly její politické cíle. Objem veřejných financí ve výzkumu prudce vzrostl a přibývalo disciplín, kde bylo jasné, které výsledky jsou politicky žádoucí a které nikoliv. Většinou se to týkalo věd společenských, které pod státním financováním ochotně metastázovaly do nejrůznějších gender studies a rekreologií, ale nakonec nezůstaly ušetřeny ani vědy přírodní. Historicky první přírodovědnou obětí „znárodněné vědy“ se stala klimatologie, která dnes slouží prakticky jen k legitimizaci politických cílů deindustrializace Západu.

Čím dál víc se ale začalo projevovat i druhé smrtelné ohrožení vědy – ve východním bloku prakticky neznámé – korupce ze strany velkých korporací. Celá historie této tragédie začíná již mezi válkami: V roce 1912 německý lékař Isaac Adler poprvé vyslovil hypotézu, že by kouření mohlo souviset s rozvojem rakoviny plic. Trvalo více než 50 let, než byla tato hypotéza potvrzena. Tato absurdně dlouhá doba je mimo jiné vysvětlena tím, že největší postava statistiky 20. století – vášnivý kuřák Ronald Fisher – věnoval velkou část svého umu a vlivu tomu, že souvislost kouření s rakovinou plic vehementně a velmi vynalézavě popíral. Nedělal to zadarmo – časem se zjistilo, že za to byl placen tabákovými koncerny. Koncerny nakonec po půlstoletí prohrály a v roce 1964 vydal hlavní hygienik Spojených států autoritativní zprávu, ve které kauzální souvislost rakoviny plic s kouřením potvrdil. Big business si z toho ale vzal ponaučení, že příště je třeba podplatit nejen vědce, ale i regulační orgány.

Následovaly další a další katastrofy, ve kterých zmanipulovaný výzkum pod dohledem zkorumpovaných regulačních orgánů vedl ke škodám ohromujícího rozsahu.

Farmaceutickým koncernům se například podařilo přesvědčit americké lékaře, že „chronická bolest“ je problém, kterým trpí desítky milionů lidí. Kombinací agresivního marketingu a zmanipulovaných vědeckých studií vytvořili u milionů lidí závislost na opiátech (prodávaných pod jmény OxyContin či Fentanyl), o kterých lživě tvrdili, že jsou „safe and effective“ a že nejsou návykové. Tato plíživá tragédie Spojených států neustále roste a do letošního roku zemřelo na následky předávkování opioidy přes půl milionu lidí a další miliony propadly závislosti na tvrdších drogách. Ekonomické a společenské škody jsou téměř nevyčíslitelné. Ve Spojených státech dodnes připadá přibližně jeden prášek proti bolesti na osobu na den.

Celá tato tragédie je založena na vědě zkorumpované farmaceutickým byznysem a nefunkčním systému dohledu nad lékovým trhem. V Evropě naštěstí není léková regulace tak dysfunkční jako v USA, nicméně účelově zfalšované či zmanipulované vědecké publikace samozřejmě otráví celosvětový publikační záznam. Evropská věda je tedy postižena stejně, protože v oblasti biomedicínského výzkumu už dnes nikdo neví, co z publikovaných výsledků je pravda a co nikoliv. Když v roce 2005 napsal John Ioannidis článek s názvem „Why Most Published Research Findings Are False“, okamžitě se z něj stal vědecký bestseller.

Předchozí historka s opiáty je možná nejvíc viditelná, ale rozhodně není jediná. Tabákové koncerny – poté co definitivně prohrály boj o rakovinu plic – použily nahromaděný kapitál na nákup několika potravinářských gigantů (například Kraft či General Foods). Armády jejich vědců se ihned vydaly za stejným cílem jako dříve, pouze v jiné oblasti: Během následujících let vyvinuli stovky návykových látek, které se začaly masově přidávat do průmyslově zpracovaného jídla. Místo závislosti na tabáku uvrhli Ameriku do závislosti na „junk food“. Celá „food science“ byla za peníze potravinářských koncernů zmanipulována tak, aby to vypadalo, že hlavním problémem v jídle jsou přírodní tuky, nikoliv průmyslově zpracované cukry a jiná svinstva. Situace postupně dosáhla tak absurdních rozměrů, že se například Americká pediatrická společnost nechávala štědře dotovat společností Coca-Cola. Jak myslíte, že potom vypadala „odborná doporučení“ stran sladkých nápojů, která taková společnost vydávala?

Za povážlivého nezájmu veřejnosti se postupně další a další vědní disciplíny stávaly obětí Velkého státu nebo Velkého byznysu. Výsledek se brzy dostavil – do vědy a techniky se nalévalo stále více a více a peněz, ale ony zázračné technologie a inovace ne a ne přicházet. Schválně, kdo z vás umí vyjmenovat aspoň tři technologie, které se objevily od roku 2000 a změnily svět tak, jako třeba vynález spalovacího motoru. Osobně jsem byl svědkem toho, když na provinční východoevropskou univerzitu najednou přitekly miliardy korun z evropských strukturálních fondů. Postavily se desítky laboratoří, nakoupily se (německé) přístroje za miliardy, přestříhalo se mnoho pásek, nadělalo se mnoho řečí v novinách a televizích o excelenci, vzdělanostní společnosti a konkurenceschopnosti … a nikdy se na nic nepřišlo.

Skutečnou katastrofu pro západní vědu ale přinesla globální ztráta soudnosti, které svět propadl za covidu. Tu popíšeme v posledním dílu této smutné tetralogie, jejíž původní verzi najdete zde.